Slovo král je jedním z těch slov, které nikdy nevyjdou z módy, neupadnou v zapomnění a budou nám stále vítané, i kdyby nezůstala na světě ani jedna monarchie. „Král“, „království“, vyjadřují těžko definovatelnou skutečnost, nebo spíš touhu po skutečnosti, která neexistuje a asi nikdy neexistovala: ideální stav, vláda spravedlnosti a prosperity, zosobněná postavou krále, konkrétní, živou osobou, kterou lze oslovit. V přeneseném smyslu slova je „král“ ten, kdo má úspěch, komu všichni tleskají, kdo prostě umí, komu takříkajíc „patří celý svět“: Je, jak se dnes říká, úplný„king“.
Mluví-li církev o Kristu jako o králi, pak v první řadě proto, že se Kristus sám před Pilátem za krále označil. Zároveň tím vyznává víru v to, že Kristus skutečně vládne, ačkoliv to v očích světa není zřejmé. Určila-li církev tuto slavnost na závěr liturgického roku, vyjadřuje tím, že Kristova královská vláda se ukáže až na konci věků. Víra v Jeho království je tudíž projevem eschatologické naděje, že Kristus je Alfa e Omega, Alef a Tau, počátek a konec dějin lidstva a že tato univerzální vláda Kristova bude nastolena. V nedohlednu – tak si to vykládáme.
Pohled do nedohledna dějin však člověka nenadchne, neprobouzí kreativitu a už vůbec ne chuť volat radostně Maranatha. Naše západní spiritualita je asi příliš málo eschatologická. Poslední věci člověka a světa vnímáme tak vzdálené, že nemají místo v našem prožívání víry dnes. Vzbuzují totiž obavu, že přijdeme o to, co jsme si pracně vybudovali. Naproti tomu východní křesťané, kteří se na tomto světě tak „nezařídili“, chápou samotný křesťanský život jako předjímání budoucího věku, žijí dnešek jako dimensi eschatonu. Myslitele Berďajeva to vedlo k přesvědčení, že se na druhém příchodu Kristově aktivně podílíme, a příchod království Kristova nebude jen výlučným činem Božím a demonstrací jeho moci, ale výsledkem naší spolupráce s Ním.
Interakce s Bohem, ve které se rodí hodnoty vztahu s Ním, je povoláním Božích dětí. Obsahuje všechny činnosti na zušlechtění světa a společnosti, zvláštním způsobem však obsahuje účast na Kristově utrpení a smrti. Ta je totiž výrazem lásky, na které stojí celé Jeho dílo spásy. Paradoxním způsobem kraluje Kristus ne z imperiálního paláce, ale z trůnu svého kříže. Zcela v tomto smyslu naši předkové chápali, že svatý Václav zůstane dědicem České země nikoliv přesto, že byl odstraněn z výkonu světské moci, ale právě proto. Připodobnil se tím totiž ke Kristu, který vládne lidskou bezmocí své božské lásky!
Láska je vydannost až krajnosti, ochota „vypustit duši“. Sotva kdo to tak plasticky dokázal vylíčit, jak Otec Jiří Reinsberg, dlouholetý legendární farář u Matky Boží před Týnem.
On se nechal ukřižovat. On se daroval, úplně se vydal. Skoro bychom mohli říci – dal se rozebrat na součástky. Dal ze sebe vypustit poslední kapku krve. Dal ze sebe vyjít veškerou energii svého celého těla v příšerných křečích veškerého svalstva na celé postavě a v nedostatku dechu. Pravděpodobně v nějakém druhu dušení, protože jeden z překladů proroka Izaiáše praví: Jeho sinalostí jsme zachráněni. A sinalost se jmenuje medicínsky cyanóza a nastává tehdy, když člověk už nemá vzduch. On i poslední kapku vzduchu vydává, nejenom poslední kapku své krve, ale všechno, co má v plících. Tam začíná jeho království.
K tomu lze sotva co dodat. Snad jen pár vět Origenova hlubokého pojednání "O modlitbě" z kapitoly „Přijď království tvé“: „Podle slov našeho Pána a Spasitele Boží království nepřichází tak, že by se dalo pozorovat, ani se nedá říci: Hle, tady je! nebo tam je! Neboť Boží království je mezi námi. … v našem srdci. Proto je jasné, že každý, kdo se modlí za příchod Božího království, modlí se nepochybně za to Boží království, které má v sobě: aby v něm vzešlo, neslo plody a nabývalo dokonalosti. Neboť v každém svatém kraluje Bůh…. Vždyť je při něm neustále Otec a spolu s Otcem kraluje v takové dokonalé duši Kristus podle slov Písma: Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“.
Citát: Probíhejte Jeruzalém a sviťte! Promluvy P. Jiřího Reinsberga v Radio Golem, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 1996.
odeslat článek
vytisknout článek
