Drazí bratři a sestry,
Tuto čtvrtou neděli adventní, která těsně předchází Narození Páně, podává evangelium Mariinu návštěvu u příbuzné Alžběty. Tato událost není pouhým zdvořilostním gestem, nýbrž velice prostým výrazem setkání Starého a Nového zákona. Dvě ženy, obě v požehnaném stavu, totiž ztělesňují očekávání i Očekávaného. Starší Alžběta symbolizuje Izrael, který očekává Mesiáše, zatímco mladá Maria v sobě nese splnění tohoto očekávání ku prospěchu celého lidstva. V obou ženách se setkávají a rozpoznávají především plody jejich lůn, Jan a Kristus. Křesťanský básník Prudencius to komentuje: „Dítě v lůně stařeny zdraví ústy svojí matky Pána, syna Panny“ (Apotheosis, 590). Janovo pohnutí v Alžbětině lůně je signálem naplnění tohoto očekávání: Bůh se vydává na návštěvu svého lidu. Archanděl Gabriel pověděl při zvěstování Marii o Alžbětině těhotenství (Lk 1,36) na důkaz Boží moci: neplodnost se i navzdory pokročilému věku proměnila na plodnost.
Alžběta přijetím Marie uznává, že se uskutečňuje Boží příslib daný lidstvu a zvolá: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně?“ (Lk 1,42-43). Výraz „požehnaná tys mezi ženami“ se ve Starém zákoně vztahuje na Jael (Sd 5,24) a na Judit (Jdt 13,1), dvě ženy válečnice, které se přičinily o záchranu Izraele. Nyní je však určen Marii, mírumilovné dívce, která má porodit Spasitele světa. Radostné pohnutí Janovo (srov. Lk 1,44) odkazuje také k tanci, kterým král David provázel Archu úmluvy při vstupu do Jeruzaléma (srov. 1 Kr 15,29). Archa, která obsahovala desky Zákona, manu a Áronovu hůl (srov. Žid 9,4), byla znamením přítomnosti Boha uprostřed Jeho lidu. Ještě nenarozený Jan se tedy radostně pohnul před Marií, Archou úmluvy, která ve svém lůně nosí Ježíše, Syna Božího učiněného člověkem.
Scéna navštívení vyjadřuje také krásu vzájemného přijetí. Tam kde je přijetí, naslouchání, prostor pro druhého, tam je Bůh a radost, která pochází od Něho. Napodobme ve vánočním období Marii, navštivme ty, kteří prožívají těžké chvíle, zvláště nemocné, vězněné, staré lidi a děti. A napodobme také Alžbětu, která přijímá návštěvu jako samotného Boha: bez touhy po Něm, nikdy Pána nepoznáme, nebudeme-li Jej očekávat, nesetkáme se s Ním, nebudeme-li Jej hledat, nenalezneme Jej. S toutéž radostí, která Marii nutila pospíchat za Alžbětou (srov. Lk 1,39, jděme také my na setkání s Pánem, který přichází. Modleme se, aby všichni lidé hledali Boha a zjistili, že Bůh sám jako první nás přichází navštívit. Marii, která je Archou úmluvy a věčné smlouvy, svěřme svá srdce, aby je učinila hodnými přijmout Boží navštívení v tajemství Jeho Narození.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
