31. 3. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2480
Poslechem z webových stránek.1624
Četbou textů na webových stránkách.2951
Poslechem i četbou.1710


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Evropská unie je dnes povolána k sebezpytování

O hříchu omrzelosti

Nalezne Evropa opět naději? Papežova promluva k evropským politikům




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Svatý otec

 Homilie 

24.12.2012 

Musíme se mít na pozoru před znetvořením posvátna

Homilie Benedikta XVI. na půlnoční mši, bazilika sv. Petra

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,

Stále znovu se krása tohoto evangelia dotýká našeho srdce, krása, kterou vyzařuje pravda. Stále znovu nás dojímá fakt, že Bůh se stal dítětem, abychom jej mohli mít rádi, odvážili se mít jej rádi, když se jako dítě s důvěrou svěřuje do našich rukou. Jakoby říkal: Vím, že tě můj majestát děsí a že se v kontaktu s mojí velikostí snažíš prosadit sám sebe. Přicházím tedy za tebou jako dítě, abys mne mohl přijmout a mít rád.

Stále znovu se mne dotýká také sdělení, které evangelista činí jakoby mimochodem, totiž že se pro ně nenašlo místo v útulku. Nevyhnutelně vzniká otázka, co by se stalo, kdyby Maria a Josef klepali na moje dveře. Bylo by pro ně místo? A zjišťujeme pak, že toto zdánlivě nahodilé sdělení o nedostávajícím se místě v útulku, čímž byla Svatá rodina nucena uchýlit se do stáje, evangelista Jan prohloubil a vystihnul jeho podstatu slovy: „Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali“ (Jan 1,11). Velká morální otázka ohledně toho, jak je tomu u nás s utečenci, uprchlíky a imigranty, nabývá potom ještě zásadnějšího smyslu: máme opravdu místo pro Boha, když se k nám snaží vejít? Máme pro Něho prostor a čas? Není to snad právě Bůh, kdo je u nás odmítán? Začíná to od skutečnosti, že na Něho nemáme čas. Čím rychleji se můžeme pohybovat, čím účinnější jsou nástroje, které spoří náš čas, tím méně jsme ochotni čas poskytnout. A Bůh? Otázka, která se týká Jeho, se nikdy nejeví jako naléhavá. Náš čas je už kompletně vyplněn. Věci však sahají ještě hlouběji. Má Bůh opravdu přístup do našeho myšlení? Metodologie našeho myšlení je taková, že by vlastně existovat neměl. I když se zdá, že klepe na naši mysl, musí být nějakým úsudkem zapuzen. Aby naše myšlení mohlo být považováno za seriózní, musí být založeno tak, aby „hypotéza Boha“ byla bezvýznamná. Není pro Něho místo. Také v našem cítění a chtění pro Něho není místo. Chceme sami sebe, chceme věci, kterých se lze dotknout, zakusitelné štěstí, úspěch svých osobních projektů a svých úmyslů. Jsme kompletně „naplněni“ sebou samými, takže nezbývá žádný prostor pro Boha. A proto také není místo pro druhé, pro děti, pro chudé a pro cizince. Z oné jednoduché zmínky o nedostávajícím se místě v útulku, můžeme vyvodit, jak nezbytná je pobídka svatého Pavla: „Změňte se a obnovte svoje smýšlení“ (Řím 12,2). Pavel mluví o obnově, otevření našeho intelektu (nous); mluví obecně o způsobu, kterým nazíráme na svět a sami na sebe. Obrácení, kterého máme zapotřebí, musí opravdu proniknout do hloubi našeho vztahu k realitě. Prosme Pána, aby probudil naši pozornost pro Svoji přítomnost, abychom pocítili, že klepe tlumeně a přece naléhavě na bránu našeho bytí a našeho chtění. Prosme, aby v našem nitru vznikl prostor pro Něho. A abychom Jej tak mohli rozpoznat také v těch, skrze něž se k nám obrací: v dětech, v trpících a opuštěných, odsunutých na okraj, v chudých tohoto světa.

Vyprávění o Narození Páně obsahuje ještě druhé sdělení, o kterém bych spolu s vámi chtěl přemýšlet: chvalozpěv, kterým andělé provázejí své poselství o narození Spasitele: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení“ (Lk 2,14). Bůh je slavný. Bůh je čiré světlo, záře pravdy a lásky. On je dobrý. Je opravdovým dobrem, dobrem po výtce. Andělé, kteří jej obklopují, sdělují jednoduše radost z Boží slávy. Jejich zpěv vyzařuje radost, kterou jsou naplněni. V jejich slovech slyšíme jakousi hudbu nebeských sfér. Tam nestojí v pozadí žádná otázka po účelu, existuje tam pouze plnost blaženosti, kterou dává vnímání ryzí slávy pravdy a lásky Boží. Chtějme být dotčeni radostí, že existuje pravda, existuje ryzí dobrota, existuje čiré světlo. Bůh je dobrý, On je svrchovanou mocí nade všemi mocnostmi. Z této skutečnosti bychom se této noci měli jednoduše radovat společně s anděli a pastýři.

Se slávou Boha na nebeských výsostech souvisí pokoj lidí na zemi. Tam, kde se nevzdává sláva Bohu, kde je Bůh opomíjen nebo rovnou popírán, není ani pokoj. Avšak myšlenkové proudy, které se dnes šíří, tvrdí opak: náboženství a zejména monoteismus je prý příčinou násilí a válek ve světě; je prý zapotřebí nejprve osvobodit lidstvo od náboženství, aby nastal pokoj. Monoteismus, víra v jediného Boha, je prý zpupná, je příčinou netolerance, protože je prý základem její povahy, že chce všem vnutit nárok jediné pravdy. Je pravdou, že monoteismus v dějinách posloužil i jako záminka k netoleranci a násilí. Je pravdou, že náboženství může ochořet a stát se opakem své nejhlubší povahy, když si člověk myslí, že se musí sám chopit Boží věci a učinit tak Boha svým soukromým vlastnictvím. Před tímto znetvořením posvátna se musíme mít na pozoru. Ačkoli je tedy nepopiratelné, že se v dějinách vyskytovala nepatřičná náboženská praxe, přesto není pravdou, že odmítnutí Boha by nastolilo pokoj. Pokud zhasne Boží světlo, pak zhasne také božská důstojnost člověka. Potom už nebude obrazem Božím, který je třeba ctít v každém, ve slabém, v cizinci, v chudém. Potom už nebudeme všichni bratři a sestry, dětmi jediného Otce, které jsou díky tomu ve vzájemném vztahu. Jaké druhy arogantního násilí se potom objeví a jak člověk pohrdne člověkem a pošlape jej, to jsme ve vší krutosti viděli během minulého století. Jedině osvěcuje-li Boží světlo člověka a svítí-li v člověku, jedině je-li každý člověk chtěn, poznáván a milován Bohem, teprve potom, byť by jeho situace byla jakkoli ubohá, je jeho důstojnost nezcizitelná. Ve svaté noci se Bůh samotný stal člověkem, jak oznámil prorok Izaiáš: dítě, jež se narodí, je Emmanuel, Bůh s námi (srov. Iz 7,14). A během všech těchto staletí se opravdu nevyskytovaly pouze případy nepatřičné náboženské praxe. Z víry v onoho Boha, který se stal člověkem, vycházely vždy nové síly smíření a dobroty. V temnotě hříchu a násilí představuje tato víra zářivý paprsek pokoje a dobroty, který stále svítí.

Kristus je tak naším pokojem a zvěstoval pokoj vzdáleným i blízkým (srov. Ef 2,14.17). Jak jej neprosit v tuto chvíli: Ano, Pane, zvěstuj i dnes pokoj nám, vzdáleným i blízkým. Učiň, aby i dnes byly meče překovány v radlice (srov. Iz 2,4), aby namísto válečných zbraní byla trpícím poskytována pomoc. Osviť lidi, kteří si myslí, že musí páchat násilí v tvém jménu, aby se naučili chápat nesmyslnost násilí a rozpoznali tvoji pravou tvář. Pomoz nám, abychom se stali lidmi, ve kterých máš zalíbení, lidmi podle tvého obrazu a tím lidmi pokoje.

Jakmile se andělé vzdálili, pastýři si řekli: Pojďme do Betléma podívat se na slovo, které se tam stalo (srov. Lk 2,15). Cestou do Betléma pastýři spěchali, jak nám říká evangelista (srov. 2,16). Svatá zvědavost je vedla, aby spatřili v jeslích dítě, o kterém anděl řekl, že je Spasitelem, Kristem Pánem. Velká radost, o které anděl rovněž mluvil, rozhostila se v jejich srdci a dala jim křídla.

Jděme tedy do Betléma, praví nám dnes liturgie církve. Trans-eamus překládá latinská Bible. „Přejít“, jít za, odvážit se kroku, kterým jdeme za čili „překračujeme“ svoje myšlenkové a životní návyky a vykračujeme za svět čistě materiální, abychom dosáhli onoho podstatného, Boha, který přišel sem k nám. Chceme prosit Pána, aby nám daroval schopnost překračovat naše omezení, náš svět, aby nám pomohl se s Ním setkat ve chvíli, kdy se On sám ve svaté eucharistii dává do našich rukou a našemu srdci.

Jděme tam, do Betléma, těmito slovy, která si spolu s pastýři vzájemně říkáme, nemáme myslet jenom na pouť za živým Bohem, ale také na cestu do konkrétního města, Betléma, na všechna místa, kde Pán žil, působil a trpěl. Prosme nyní za lidi, kteří tam žijí a trpí. Prosme, aby tam nastal pokoj. Prosme, aby Židé a Palestinci mohli rozvíjet svoje životy v pokoji jediného Boha a ve svobodě. Prosme také za sousední země, za Libanon, za Sýrii, za Irák a tak dále, aby tam nastal pokoj. Kéž křesťané v oněch zemích, kde má počátek naše víra, mohou zachovat své příbytky, kéž křesťané a muslimové budují společně svoje země v Božím pokoji.

Pastýři pospíchali. Vedla je svatá zvědavost a svatá radost. Mezi námi asi velmi zřídka dochází, že spěcháme za Božími věcmi. Bůh dnes není součástí naléhavých skutečností. Věci Boží mohou počkat, tak si to myslíme a říkáme. On je však přece tou nejdůležitější skutečností, Jedinou, která je v posledku doopravdy důležitá. Proč bychom neměli být i my uchváceni zvědavostí uvidět zblízka a poznat, co nám Bůh řekl? Prosme Jej, aby se svatá zvědavost a svatá radost pastýřů dotkla také nás, a jděme tedy s radostí do Betléma, k Pánu, který i dnes opět přichází k nám.
Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
24.12.16 Dovolme, aby se nás dotkla něha, která zachraňuje
24.12.15 Tuto noc není místo pro pochybnost
24.12.14 Dovolím Bohu, aby mne měl rád?
24.12.13 Ježíš je Láska učiněná tělem
24.12.11 Dětskou existencí se v Ježíši projevuje pokora Boha



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
O Božích snech a zklamáních

Papež: Struktury někdy nabízejí falešnou ochranu

Svatý otec: Jsem přesvědčen, že rodina je nadále dobrou zvěstí pro tento svět

Papež přijal převora ekumenické komunity Taizé

Tisková konference představila Světové setkání rodin v Irsku

V Severní Koreji stále jsou křesťané

Svatý otec: Když Bůh dává slib, splní, co slíbil

Papež přijal představitele iráckého úřadu pro náboženství

Papežské poselství na evropské setkání o pastoraci mládeže

Každá země má dospět k potravinové soběstačnosti, vyzývá kardinál Parolin

Kardinál Sarah: Benedikt XVI. mlčky promlouvá

Arcibiskup Pontier o muslimech a Francii před volbami

 Nově na webu
Svatý otec: Doufat, ačkoli už není naděje

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Migrace ve světle sociální nauky církve

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Podle Amoris laetitia znovusezdaní ke svátostem pod dvěma podmínkami

Rozhovory: Nejsme vždy schopni vidět velikost lidí, kteří s námi žijí

Homilie: Cyklus homilií dočasně přerušen

Archiv zpráv březen 17
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Starší zprávy >

Náš tip

Růst víry v kněžském životě

Milosrdenství vyžaduje statečnost, vzdorujme teroru láskou

Co jsou jezuité?