Drazí bratři a sestry,

V dnešní liturgii prezentuje Lukášovo evangelium příběh o povolání prvních učedníků a to v originálním podání, srovnáme-li jej s dalšími dvěma synoptiky, Matoušem a Markem (srov. Mt 4,18-22; Mk 1,16-22). Povolání totiž předchází Ježíšovo vyučování zástupů a zázračný rybolov, uskutečněný na Pánovo přání (srov. Lk 5,1-6). Zatímco se zástup usadil na břehu Genezaretského jezera, aby naslouchal Ježíšovi, Petr prožívá zklamání z neúspěšného celonočního lovu. Ježíš jej nejprve požádá, zda může vstoupit na jeho loď, aby mohl promluvit k lidem na nedalekém břehu, potom mu, po skončeném kázání, dává pokyn, aby spolu se svými druhy vyplul na jezero a spustil sítě (srov. v.5). Šimon poslechne a vyloví neuvěřitelné množství ryb. Evangelista tak ukazuje, jak první učedníci následují Ježíše a důvěřují Mu na základě Jeho Slova doprovázená také zázračnými znameními. Pozorujeme, že těsně před tímto znamením, se Šimon obrací k Pánu oslovením „mistře“, zatímco potom jej nazývá „Pánem“ (v.7). Taková je pedagogie Božího povolání. Nehledí na kvalitu vyvolených, ale na jejich víru, jakou byla ta Šimonova, když řekl: „Na tvé slovo spustím sítě“.

Obraz rybolovu odkazuje na poslání církve. Svatý Augustin v této souvislosti poznamenává: „Dvakrát se učedníci vydali lovit ryby na Pánův pokyn. Jednou před Jeho umučením a potom po Jeho zmrtvýchvstání. V tomto dvojím rybolovu lze spatřit celou církev. Církev, jak je nyní a jak bude po vzkříšení z mrtvých. Nyní přijímá nevyčíslitelné množství, včetně dobrých i zlých, po vzkříšení zahrne jenom dobré“ (Sermo 248,1). Petrova zkušenost je zajisté jedinečná a zároveň reprezentuje povolání každého apoštola evangelia, který nikdy nesmí malomyslnět při hlásání Krista všem lidem ve všech končinách světa. Nicméně, dnešní text vede k zamyšlení nad povoláním ke kněžství a zasvěcenému životu, které je dílem Božím. Člověk není původcem svého povolání, nýbrž odpovídá na božskou nabídku. Lidská slabost nesmí vzbuzovat obavy, pokud povolává Bůh. Je třeba mít důvěru v Jeho moc, která jedná právě v naší ubohosti a je zapotřebí důvěřovat stále více v moc Jeho milosrdenství, které přetváří a obnovuje.

Drazí bratři a sestry, toto Boží Slovo kéž oživí také v nás a v našich společenstvích odvahu, důvěru a rozmach při hlásání a dosvědčování evangelia. Neúspěchy a těžkosti nemají vést ke sklíčenosti. Na nás je, abychom s vírou spustili sítě, Pán učiní ostatní. Důvěřujme také v přímluvu Panny Marie, Královny apoštolů. Ona, která si byla dobře vědoma své nepatrnosti, odpověděla na Pánovo povolání naprostou důvěrou: „Zde jsem“. S její mateřskou pomocí obnovme svoji ochotu následovat Ježíše, Mistra a Pána.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Angelus