Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   29. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Zprávy

  

14.2.2013 

Benedikt XVI.: Byl Koncil Otců a byl koncil mediální

Vatikán. Pohnuté emoce vděčnosti smíšené se smutkem ovládly i účastníky dnešního veřejného vystoupení Benedikta XVI., tentokrát kněze římské diecéze, kteří se tradičně setkávají s papežem den po zahájení postní doby. Neutichající aplaus, který se rozpoutal po příchodu Svatého otce, záhy ukončil Benedikt XVI. krátkým poděkováním za modlitby za církev a papeže a zahájil setkání znamením kříže. Na začátku setkání se nejprve vikář Svatého otce pro město Řím, kardinál Agostino Vallini, obrátil k Petrovu nástupci, aby mu jménem římského kléru vyjádřil své pocity a v samotném závěru své promluvy řekl:

Mohu Vás ujistit, Svatosti, jménem všech římských kněží, kteří mají papeže opravdu rádi, že se budeme snažit ještě více se modlit za Vás a na Vaše úmysly, aby vděčná láska – je-li možno - ještě více vzrostla. Děkujeme, Svatý otče, požehnejte nám.

Benedikt XVI. začal hovořit v neformálním a odlehčeném duchu, jak bývá zvykem na setkáních římského biskupa se svými kněžími. Tématem byl „Druhý vatikánský koncil ve vzpomínkách a nadějích jeho svědka“, jak o to sami kněží již dříve požádali. Způsobem sobě vlastním Benedikt XVI. nejprve předeslal, že „vzhledem k situaci svého věku nemohl připravit velkou, opravdovou přednášku, jakou by bylo možno očekávat, a namísto toho jenom krátce povypráví o koncilu, jak jej sám viděl“.
Potom však pronesl spatra tři čtvrtě hodinovou promluvu, ve které tuto církevní událost 20. století podal velice syntetickým a osvěžujícím způsobem. Poněkud pohnutou atmosféru, která se předtím vytvořila, rozptýlil papež úvodní anekdotou vztahující se k události, jež stála na počátku jeho účasti na koncilu.
Těsně po svém jmenování profesorem teologie v Bonnu (1959), začal vyprávět Benedikt XVI., byl totiž kolínským kardinálem Fringsem vyzván, aby mu napsal přednášku pro konferenci, kterou pořádal kardinál Siri v Janově na téma „Koncil a svět moderního myšlení“. Mladý profesor teologie přednášku napsal, kardinálu Fringsovi se líbila a přednesl ji.

Krátce poté papež Jan XXIII. pozval kardinála Fringse k sobě. Kardinál dosti znervózněl, obával se, že snad řekl něco nesprávného, falešného a byl pozván kvůli napomenutí, možná že ztratí i kardinálský purpur (smích kněží)… Ano.. když jej sekretář oblékal na audienci, řekl: «Možná mám tuhle róbu na sobě naposled» (smích kněží)… Potom vstoupil, papež Jan mu vyšel vstříc, objal jej a řekl: «Děkuji eminence, řekl jste to, co bych rád řekl já, ale nenacházel jsem slov» (aplaus). Z toho kardinál poznal, že je na správné cestě a pozval mne, abych šel na koncil s ním. Nejprve jako jeho osobní poradce, a pak jsem byl během první periody v listopadu 1962 jmenován také oficiálním koncilním poradcem.

Potom Benedikt XVI. popsal své pocity, s nimiž on i ostatní odcházeli na zahájení koncilu. Byla to atmosféra „neuvěřitelného očekávání“:

Doufali jsme, že všechno bude obnoveno a že opravdu přišly nové Letnice, nová éra církve, protože církev tehdy v té době byla ještě poměrně mohutná. Účast na nedělní mši ještě vysoká, také povolání ke kněžství a řeholnímu životu byla ještě dostačující, i když už jich trochu ubývalo. Nicméně bylo cítit, že církev nevzkvétá, ale redukuje se. Zdálo se, že je spíše skutečností minulosti a nikoli nositelkou budoucnosti. A nyní jsme měli naději, že se tato situace změní, že církev bude znovu silou zítřka a silou dneška. Věděli jsme, že vztah mezi církví a moderní dobou byl zpočátku poněkud rozporný, počínaje pochybením církve v případě Galilea a myslelo se, že tento špatný začátek se napraví a dosáhne se znovu uceleného vztahu mezi církví a těmi nejlepšími silami světa, aby se lidstvu otevřela budoucnost a opravdový pokrok. Byli jsme plni naděje, nadšení a také odhodlání přičinit se o to.

Benedikt XVI. poté popsal samotné zahájení koncilu, nečekané, ale pochopitelné odmítnutí připravených seznamů členů koncilních komisí koncilními Otci, kteří chtěli členy těchto komisí sami navrhnout a hlasovat o nich. Začal proces vzájemného seznamování koncilních Otců a vytvářela se zkušenost všeobecnosti církve a její konkrétní reality.

Všichni, jak jsem řekl, jsme přišli s velkým očekáváním. Nikdy dříve se nekonal koncil takových dimenzí, ale ne všichni věděli, co dělat. Těmi nejpřipravenějšími, tedy těmi, kteří měli nejvíce vyhraněné úmysly, byli francouzské, německé, belgické, holandské episkopáty , takzvaná „Rýnská aliance“. V první etapě koncilu právě oni určovali cestu, potom se aktivita rychle rozšířila a všichni se začali podílet na kreativitě koncilu. Francouzi a Němci měli vícero úmyslů společných, byť se značně odlišnými odstíny. Prvním – jednoduchým, zdánlivě jednoduchým úmyslem byla liturgická reforma, kterou zahájil Pius XII., který již reformoval Svatý týden; druhým byla eklesiologie; třetím Boží Slovo, Zjevení, a nakonec ekumenismus. A Francouzi mnohem dříve než Němci chtěli projednávat problematiku vztahu mezi církví a světem.

Benedikt XVI. se pak věnoval obsáhle tématu posvátné liturgie, kterou koncil projednal a ke které vydal první dogmatickou konstituci. Papež znovu osvětlil, proč pokládá za šťastné, že právě liturgie byla prvním tématem. Zůstal tak totiž potvrzen primát Boha a klanění se Bohu jakožto nejvyšší regule koncilu, po vzoru svatého Benedikta. K samotné problematice liturgické reformy pak Svatý otec mimo jiné poznamenal:

Byl zde princip srozumitelnosti, namísto uzavřenosti v neznámém jazyce, kterým se nemluví. A také aktivní účast. Tyto principy byly bohužel také chápány špatně. Srozumitelnost neznamená banalitu. Velkolepé liturgické texty, třebaže jsou pronášeny, díky Bohu, také v mateřském jazyce, nejsou srozumitelné snadno a vyžadují od křesťana neustálou formaci, aby vrůstal a stále více vstupoval do hlubin tajemství a mohl jej chápat. A také Boží Slovo – mluvíme-li o denní četbě Starého zákona, ale i Pavlových listů a evangelií – kdo může říci, že jim hned rozumí jen proto, že znějí v jeho vlastním jazyce? Jedině neustálá formace srdce a mysli může skutečně dát vzniknout porozumění a účasti, která je něčím víc než jen vnější činností. Je vstupem osoby, mého bytí do společenství církve a tím do společenství s Kristem.

Benedikt XVI. se pak obsáhle věnoval tématu církve jako mystického Těla Kristova, Božího lidu a zvláště pojmu společenství, který – jak řekl – zůstal na koncilu spíše ve stínu, ale dostal své místo v pozdějším, pokoncilním magisteriu. Svatý otec potom také hovořil o dogmatické konstituci o Božím zjevení a nakonec o ekumenismu, mezináboženském dialogu a náboženské svobodě.

Z nedostatku času přinášíme zatím jen výňatky, později bude na internetových stránkách zveřejněn celý text.

Nyní následuje závěrečná část papežovy promluvy, ve které podal celkové shrnutí významu koncilu a poukázal na jedno důležité rozlišení, které je třeba přitom mít na paměti:

Chtěl bych nyní ještě dodat jednu věc. Byl Koncil Otců (biskupů) – pravý koncil, ale byl také koncil mediální, který sám byl něco jako koncil a svět vnímal koncil skrze média. Koncil, který s okamžitou účinností dosahoval k lidem, byl mediální koncil, nikoli koncil Otců. Koncil Otců se uskutečňoval v rámci víry a byl koncilem víry, která hledá porozumění, která hledá porozumění sobě samé a snaží se chápat Boží znaky své doby, snaží se odpovědět na výzvu Boží v této chvíli a najít slova pro dnešek i zítřek, a tedy byl to koncil fides quaerens intellectum. Naproti tomu koncil žurnalistů se přirozeně neuskutečňoval v rámci víry, nýbrž v rámci dnešních mediálních kategorií, tzn. mimo víru a v odlišné hermeneutice. Byla to politická hermeneutika. Pro média byl koncil politickým zápolením, bojem o moc mezi různými proudy v církvi. Bylo jasné, že média zaujmou takovou pozici, která se jim jeví jako slučitelná s jejich světem. Byli takoví, kteří usilovali o decentralizaci církve, o moc biskupů a potom také - za pomoci výrazu „Boží lid“ - o moc lidu, laiků.
Byla to trojí otázka: moc papeže a její přenesení na biskupy a na všechny, tedy svrchovaná moc lidu. Přirozeně, že podle médií měl tento přístup být schválen, prosazen a posílen. A totéž platí pro liturgii. Média se nezajímají o liturgii jako o úkon víry, nýbrž jako o něco, kde se dělá něco srozumitelného, jako o nějakou činnost společenství, profánní záležitost. A víme, že existovala také určitá tendence, která byla podložena i historicky, totiž tvrzení, že „Sakrálnost je záležitost pohanů, popřípadě Starého zákona, zatímco v Novém zákoně platí pouze fakt, že Kristus zemřel za hradbami, tzn. v profánním světě.“ Posvátnost (sakrálnost) má tedy údajně vyústit do světskosti, profánnosti také na poli náboženského kultu. Bohoslužba, kult již není kultem, nýbrž úkonem společenství, společnou účastí a účast je aktivita. A tyto výklady, banalizace idejí koncilu, byly zhoubné v praxi a při aplikaci liturgické reformy, zrodily se ve vizi, která stála mimo koncil a jeho klíč, kterým je víra. A podobně tomu bylo v otázce Písma: Písmo je historickou knihou, s níž je třeba zacházet pouze z historického hlediska atd.
Dobře víme, jaký vliv měl na všechny tento mediální koncil. Byl dominantní a účinný, způsobil četné kalamity, mnohé problémy, mnoho reálného ochuzení: zavřené semináře a řeholní konventy, banalizovaná liturgie… Pravý koncil se při své konkretizaci a realizaci potýkal s těžkostmi. Virtuální koncil byl silnější než ten reálný, avšak reálná síla koncilu byla přítomna a postupně a stále více se uskutečňuje a stává se pravou silou, která je také pravou reformou, pravou obnovou církve.

Zdá se mi, že 50 let po koncilu vidíme, že se tento virtuální koncil hroutí, vytrácí a ukazuje se v celé své duchovní síle pravý koncil. A je naším úkolem právě v tomto Roce víry, aby se mocí Ducha svatého uskutečnil a církev byla skutečně obnovena. Věříme, že nám pomůže Pán. Já svou modlitbou v ústraní budu stále s vámi a společně půjdeme vpřed spolu s Pánem, v jistotě, že zvítězí Pán.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. je ZDE

Řekl Benedikt XVI. v improvizované promluvě na dnešním setkání s přibližně 4 tisíci kněžími římské diecéze.

(mig)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
8.9.19 Nečinit z prostředků svoje cíle a ze zbytečností věci důležité
5.9.19 Únava ze sbližování je zdrojem naší identity a našeho štěstí
5.10.13 Pravé periferie jsou ty, kde není Boha
16.9.13 Petrův nástupce: Církvi se nikdy nevedlo tak dobře jako nyní
16.9.13 Petrův nástupce přijal kněze, který se postavil narkomafii



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti