Drazí bratři a sestry,
Tuto středu jsme tradičním obřadem udělování popelce vstoupili do postní doby, doby obrácení a pokání v přípravě na Velikonoce. Církev, která je matkou a učitelkou, volá všechny svoje členy, aby se obnovili v duchu, rázně se zorientovali směrem k Bohu, potřeli pýchu a egoismus a žili v lásce. V tomto Roce víry je postní doba příhodným časem pro znovuobjevení víry v Boha jako základního kritéria našeho života a života církve. Zahrnuje to vždycky boj, duchovní boj, protože duch zla se přirozeně staví proti našemu posvěcení a snaží se nás svést z cesty Boží. Proto je na první postní neděli pokaždé čteno evangelium o pokušení Ježíše na poušti.
Ježíš poté, co při křtu v Jordánu obdržel „investituru“ Mesiáše - Pomazaného Duchem svatým, byl tímto Duchem veden na poušť, aby byl pokoušen ďáblem. Na počátku své veřejné služby musel Ježíš demaskovat a odmítnout falešné obrazy Mesiáše, které mu pokušitel nabízel. Těmito pokušeními jsou však také falešné obrazy člověka, které v přestrojení do příhodných, působivých a někdy dokonce dobrých návrhů svádějí lidské svědomí. Evangelisté Matouš a Lukáš představují tři pokušení Ježíše, která se liší jen zčásti svým pořadím. Jejich jádro spočívá vždy v manipulování Bohem pro vlastní zájmy, v přikládání větší důležitosti úspěchu či materiálním dobrům. Pokušitel je záludný, neponouká přímo ke zlému, ale k falešnému dobru a vydává za věrohodné, že pravou realitou je moc a to, co uspokojuje primární potřeby. Tímto způsobem se Bůh stává druhotným, je redukován na prostředek a v posledku se stává nereálným, už na něm nezáleží, zaniká. V podstatě je při pokušení ve hře víra, protože je ve hře Bůh. V rozhodujících momentech života, ale vlastně v každém okamžiku stojíme na rozcestí: chceme následovat sebe nebo Boha? Individuální zájem anebo pravé Dobro; to co je skutečně dobré?
Církevní otcové nás učí, že pokušení jsou součástí „sestoupení“ Ježíše do našeho lidství, do propasti hříchu a jeho následků. Tento „sestup“ Ježíš uskutečnil až do konce, až k smrti na kříži, do pekel extrémního oddálení od Boha. Ježíš je tak rukou, kterou Bůh podává člověku, ztracené ovci, aby ji přivedl do bezpečí. Jak učí svatý Augustin, Ježíš si od nás vzal pokušení, aby nám daroval svoje vítězství (srov. Enarr. in Psalmos 60,3). Nemějme tedy strach čelit také boji proti zlému duchu. Důležité je, abychom tak činili spolu s Ním, s Kristem – Vítězem. A abychom byli s Ním, obraťme se k Jeho Matce, Marii. Prosme ji se synovskou důvěrou ve chvíli zkoušky a ona nám dá pocítit mocnou přítomnost svého božského Syna, abychom Kristovým Slovem odmítli pokušení a znovu tak dali Boha do středu svého života.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
