Vatikán.
Dobrý den, drazí bratři a sestry,
Na čtvrtou neděli velikonoční připadá evangelium o Dobrém Pastýři, které se čte každý rok. Dnešní úryvek podává tato Ježíšova slova: „Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život a ony jdou za mnou. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme“ (Jan 10,27-30). V těchto čtyřech verších je celé Ježíšovo poselství, jádro Jeho evangelia: Volá nás k účasti na Jeho vztahu s Otcem. A tento vztah je věčný život.
Ježíš chce navázat se svými přáteli vztah, který je odrazem toho, který Jej pojí s Otcem.. Vztah vzájemné příslušnosti v plné důvěře a niterném společenství. Pro vyjádření tohoto hlubokého vztahu, přátelského vztahu, používá Ježíš obraz pastýře a jeho ovcí. On je volá a ony poznávají jeho hlas, odpovídají na jeho volání a následují ho. Jak krásné podobenství! Tajemství hlasu je podmanivé: pomysleme, že již v lůně naší matky se učíme rozpoznávat její hlas a hlas otce; z tónu hlasu rozpoznáváme lásku nebo pohrdání, sympatie nebo chlad. Ježíšův hlas je jedinečný! Když se jej naučíme rozlišovat, povede nás cestou života, cestou, která překračuje také propast smrti.
Ježíš však v jedné chvíli o svých ovcích říká: „Můj Otec, který mi je dal…“ (Jan 10,29). To je velmi důležité, je to hluboké tajemství, nesnadno srozumitelné. Pokud se cítím přitahován Ježíšem, pokud Jeho hlas zahřívá moje srdce, je to díky Bohu Otci, který do mne vložil touhu po lásce, pravdě, životě, kráse… a Ježíš je tím vším v plnosti! To nám pomáhá chápat tajemství povolání, zejména povolání ke zvláštnímu zasvěcení. Někdy nás Ježíš volá, zve k následování, ale možná si nevšimneme, že je to On, jako se to stalo mladému Samuelovi. Dnes jsou tady na náměstí mnozí mladí. Chtěl bych se vás zeptat: slyšeli jste někdy Pánův hlas, který vás touhou či neklidem zval k těsnějšímu následování? Slyšeli jste ho?... Neslyším! (hromadná odpověď „ano“) A zachtělo se vám být Ježíšovými apoštoly? Mládí je třeba dát ho hry kvůli velkým ideálům! Myslíte na to? Souhlasíte? (aplaus) Ptej se, co od tebe chce Ježíš a buď odvážný! Buď odvážný a ptej se jej!
Před a za každým povoláním ke kněžství nebo zasvěcenému životu, je vždycky něčí mocná a intenzivní modlitba: babičky, dědečka, matky, otce, společenství… Proto Ježíš řekl: „Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“ (Mt 9,38). Povolání se rodí v modlitbě a z modlitby, a pouze v modlitbě se mohou uchovat a nést plody. Rád to připomínám dnes, kdy je Světový den modliteb za povolání“. Modleme se zejména za novokněze římské diecéze, které jsem měl dnes dopoledne to potěšení vysvětit. Dnes to bylo deset mladíků, kteří Ježíši řekli své „ano“ a stali se kněžími. A to je krásné! A prosme o přímluvu Panny Marii, která byla ženou přitakání. Maria řekla své ano celým životem. Naučila se rozpoznávat Ježíšův hlas, jakmile Jej začala nosit ve svém lůně. Maria, naše Matko, pomoz nám stále více poznávat Ježíšův hlas a následovat Jej, abychom kráčeli cestou života. (hromadné volání „vivat papa“) Děkuji. Mnohokrát děkuji za pozdrav, ale pozdravte také Ježíše. Volejte Ježíše, do toho… Modleme se nyní všichni společně k Matce Boží.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
