Dnešní svět stále globálněji předstírá, že nepotřebuje spásu, ba dokonce se staví do přímé opozice vůči samotné přírodě i Bohu Stvořiteli. Zároveň zastírá prorockou pravdu víry, že vládce tohoto světa jde vstříc veřejnému potvrzení své porážky, kterou utrpěl na Golgotě a kterou zjeví na konci dějin slavný návrat jeho Přemožitele, Krista Pána. Toto předstírání a zastírání jsou dvě strany téže padělané mince údajně zcela autonomního lidského pokroku. Tato jednotná měna začala přibližně před třemi sty lety postupně nahrazovat křesťanskou víru. Svévolí těch, kteří si během těchto staletí předávají štafetu otěží peněžních oběhů i trhů, jsou krok za krokem chytře ekonomicky kreovány rozmanité politické „osobnosti“, události a kauzy lokálního i světového významu, které mají ideologicky formovat smýšlení i vědomí člověka a přetvářet lidi na bezduchou masu. Nacistická či komunistická ideologie představuje pouhou konkretizaci tohoto sociálního inženýrství, jehož zdroj i režie má okultní povahu. Je inspirováno tou nejvíce kamuflovanou a nejextrémnější záští vůči samotné lidské přirozenosti, tedy Luciferem, což je bytost, kterou nedávají poznat moderní dětské pohádky a leckdy ani postmoderní teologické učebnice, nýbrž mučírny a koncentráky 20. a 21. století.

Žijeme ve světě, který prokazuje březí gorile a posléze jejímu mláděti větší mediální sympatie a větší demokratické právní záruky, než kolik by se jich mohlo a mělo dostávat ženě v požehnaném stavu, o počatém dítěti nemluvě. Tyto disproporce a rouhání, kterým jsou kolektivně schvalovány stále další do nebe volající hříchy, nabývají děsivých dimenzí, a přesto se zdá, jako by snad i mnozí křesťané věřili, že se tomuto okázale budovanému světu nějakou dějinnou nutností musí při soudném dni dostat uznání od samotného Krista.

Média mezitím produkují celebrity, čímž učí a orientují masy v tom, jak a komu jednotně vzdávat slávu a čest. Čím bezmyšlenkovitěji tím lépe. Hodnoty totiž určuje šíře technicky produkovaného věhlasu. Medializace rozhoduje o tom, co je dobré a co zlé. Naivita je vydávána za něžnost, ukrutenství za milosrdenství apod. Nezájem o pravdu je hlavní sociálně-politické dogma, které - právě proto, že je nevyslovené - imituje nevýslovnost Božího jména a dusí lidskou inteligenci. Utajování tohoto nezájmu je vydáváno za náboženské tajemství a iniciovaným elitám dává bohorovnou jistotu, která duchovně korumpuje jejich obdivovatele.

Právě takovýto svět je však v rukou Božích. Netřeba alarmovat a snažit se zvrátit běh dějin, které jsou od počátku řízeny jejich Všemohoucím Pánem. Zdržovat tento pokrok zlého v sobě samém, rozvíjet svůj život v dobrém a zůstávat v Kristově církvi, postavené na Petrovi, je to jediné, čeho je třeba a co je možné. Tento svět, který člověka obklopuje i prostupuje, přejde jako bouře. Jedině milost a pravda Páně vlévá člověku navýsost potřebnou svobodu, hřivnu, která nesmí být zakopána: víru v Krista, který přijde právě tak, jak jej lidé z Galileje viděli, že odchází do nebe.

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"