Papež nejdelšího pontifikátu v dějinách, Pius IX., který byl svědkem postupné demontáže papežského státu, papež pomlouvaný, pohrdaný a posmívaný i samotnou katolickou historiografií byl během prvního půldruhého roku svého pontifikátu zahrnován mimořádnými projevy veřejné chvály: „Každý den, potlesky, ódy, serenády. Při odjezdu, během pobytu, při návratu - stále jásot davů, šlechticů i měšťanů“, italských i zahraničních představitelů, „protestantů, katolíků, Turků, Židů“ – všichni volali »Ať žije Pius IX.«“ – dosvědčuje soudobý historik Cesare Cantù.
Protože jeho mottem byla Kristova láska, Pius IX. hned po svém zvolení na Petrův stolec udělil rozsáhlou amnestii vztahující se na všechny politické přestupky. Revolucionáři všech -ismů tak byli propuštěni na svobodu výměnou za prohlášení, kterým se zavazovali, že již nebudou strojit úklady papežskému státu. A právě členové těchto sektářských sdružení zorganizovali po svém propuštění pantomimu nazvanou „Ať žije liberální papež Pius IX.“ Mazzini, jeden z tvůrců italského národního obrození, v roce 1846 radil tzv. „Přátelům Itálie“ takto: „Využijte tohoto zpozdilého ústupku ke sjednocení davů předstíranou uznalostí, bude-li to vhodné. Oslavy, ódy, shromáždění, multiplikace vztahů mezi lidmi všech názorů umožní rozlet idejím, vštípí lidu pocit síly a naučí jej činit si nároky“. Není bez zajímavosti vědět, že revoluční exploze roku 1848 byla připravena v Římě jako „spiknutí oslav a lichotek“, řečeno slovy Marka Minghettiho, jednoho z protagonistů italského národního obrození.
Došlo k tomu, že se během krátké doby změnilo všechno; od skandování „Ať žije Pius IX.“ se přešlo k „Ať žije pouze Pius IX.“ až ke „Smrt kněžourům! Smrt jezuitům!“. „Kdo ví, zda by se bez hesla »Ať žije Pius IX.« v takovém nadšení pro národní obrození italské davy vůbec daly do pohybu“, píše toskánský triumvirus Giuseppe Montanelli. Stejně smýšlejí také Jemolo a Gramsci, který poukazuje na to, že „mistrovské politické dílo obrození“ spočívalo v tom, že liberálové dokázali „probudit katolicko-liberální sílu a dosáhnout toho, že se sám Pius IX. alespoň trochu posunul směrem k liberalismu“.
Má něco společného papež Mastai Ferretti s papežem Bergogliem? Má. V jednom článku otištěném minulý týden v deníku La Repubblica (13.května 2013) uvažuje Alberto Statera o nedávno vyšlé knize (Vaticano Massone. Logge, denaro e poteri occulti: il lato segreto della Chiesa di papa Francesco od Giacoma Galeazziho a Ferrucia Pinottiho) a píše: „velmistři mnoha italských zednářských lóží jsou evidentně svorní, pokud jde o nadšení pro papeže Františka. Jeden z nich říká za všechny: »S papežem Františkem nebude už nic jako dříve. Jasná je volba bratrství za dialogickou církev nenakaženou logikami a pokušeními časné moci« tvrdí Gustavo Raffi, velmistr italské lóže Velkého Východu.“ Alespoň z katolického a historického hlediska, ať už jej budeme interpretovat jakkoliv, proto nemusí být jednomyslná podpora papeži Františkovi nutně a pouze dobrou zprávou.
Z internetového portálu La nuova Bussola quoitidiana z 15. května 2013
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
