V červenci jsem poprvé v životě strávil několik dní v Chorvatsku. Nezamýšlím se tu ale chlubit, jaké to bylo u Jadranu, protože jsem nebyl u moře. Zato jsem v Chorvatsku mohl vidět jinou zajímavou věc: sochu svatého Václava, který místo svatováclavské korouhve drží v ruce českou vlajku. Kde? Na oltáři kostela v české vesnici Končenice nedaleko Daruvaru.
Město Daruvar a jeho okolí jsou domovem nejpočetnější krajanské komunity v Chorvatsku. Přistěhovalci z Čech a z Moravy sem začali přicházet na konci 18. století. Jejich úkolem bylo osazovat pohraniční prostor na jihu rakouské monarchie, který se uvolnil po vítězstvích nad Turky. Během několika dalších vln v 19. století českých krajanů v Chorvatsku přibývalo. Dodnes se k české národnosti hlásí na 10 tisíc občanů této země. Daruvar je přirozeným centrem této krajanské komunity. Nejčastěji se uvádí, že tu sídlí Svaz Čechů, vaří se tu pivo Staročeško a čeští krajané zde žijí bohatým spolkovým životem. Já bych ale rád zmínil ještě jinou věc.
Naprostá většina našich krajanů se dodnes hlásí ke katolické víře. Neliší se tím od většiny ostatních obyvatel Chorvatska. Ovšem jen zřídka mají příležitost prožívat svou víru v češtině. Shodou různých okolností jsem tedy byl pozván, abych s nimi slavil několik českých bohoslužeb, což v Daruvaru mohli zažít naposledy v roce 1995. Nebudu přehánět, když řeknu, že to pro obě strany bylo dojemné. Za sebe mohu uvést, jak na mne silně zapůsobilo, když ženy ze sboru z Lipovce (Ljudevit Selo) zpívaly po mši svatováclavský chorál. Zpívaly ho na starý nápěv, který jsem dosud neslyšel, a sv. Václav v něm byl starobyle vzýván jako „vejvoda české země“. Přišlo mi až neuvěřitelné, že jsem se v Chorvatsku mohl dotknout společných křesťanských kořenů, i když stromy naší víry po tolik generací rostou odděleně.
Také mě zaujalo, že být Čechem a být křesťanem-katolíkem je pro krajany v Chorvatsku dodnes samozřejmé. Neprožili totiž postupné odcizování katolické církvi tak, jak jsme ho od 19. století zažili my v českých zemích. Jejich češství a katolictví přitom není pozůstatkem z dob císaře pána – je naprosto současné. Jeden příklad za všechny: česká základní škola v Daruvaru, zřízená za první československé republiky, nese jméno Jana Amose Komenského; přesto se v ní tehdy vyučovalo a dodnes vyučuje katolické náboženství a nikomu to nepřijde neslučitelné.
Mezi krajany jsem potkal mnoho srdečných a obětavých lidí. Na víkend, který jsem mezi nimi prožil, pořád vzpomínám. Proto chci tímto komentářem jednak poděkovat za jejich pohostinnost – zaslouží si totiž, aby se o ní vědělo. A také chci připomenout, že máme v Chorvatsku krajany, kteří s námi sdílí nejen společný jazyk, ale jsou i našimi spolubratry ve víře v našeho Pána.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
