Katolíci v EU a USA mají problém, totiž latinskoamerického papeže. A to nejenom katolíci takzvaně konzervativní, nemluvě o tradičních. Jde o problém víry, který je společný jim i těm takzvaně otevřeným, dnešním neboli pokrokářům, i když se tak ani jedni, ani druzí sami nenazývají. Papež, který ostatně výše zmíněné nálepky také nepoužívá, však narozdíl od jedněch i druhých přitahuje zástupy. Na rozpacích jsou elity. Petrův nástupce demaskuje taková myšlenková klišé a takové pomýlené snahy a citové deficity, jež nezřídka bývají zaměňovány za projevy víry. Odkrývání takovýchto nedostatků víry sice zraňuje lidskou domýšlivost, ale jedině tak může napomoci jejich překonání a tím růstu víry. Věřit v církev neznamená privatizovat ji pro sebe a své přátele, jak řekl papež ve středeční katechezi. Tento postřeh je zásadní pro pochopení roztržek, jimiž trpí církev zvláště v Evropě. Platí pro všechny dohromady: od iniciativ
Wir sind Kirche až po tradicionalistické skupiny. Ani jedněm, ani druhým pochopitelně není milé, že se ocitli na stejné lodi.
Papež František tak postupně a neotřele, nikoli apodiktickým soudy, nýbrž v rámci sebezpytování diagnostikuje neduhy, které se rozmohly mezi křesťany, a vyvádí ze slepých uliček na bohatou pastvu víry. Ten věřící, který se snaží kontrolovat, zda si pastýř všeobecné církve počíná korektně, však riskuje opravdu velmi mnoho. Pouhá znalost např. definice pelagianismu totiž ještě neochrání před uvíznutím v této slepé uličce. Věřit znamená nazírat Boha v tom, co se děje, ba i navzdory tomu, co se děje, a nenechat se nikdy zatáhnout do smýšlení, které oslabuje víru ve skálopevné spojení Boha, Stvořitele i Spasitele, s dějinami lidstva.
A třebaže je papež František součástí kontinuity Boží prozřetelnosti, která církev řídí, užívá jednoduché výrazové prostředky a nezaostává ani v pronikavosti intelektuálního čtení v realitě, není přirozeně ušetřen ani překrucování či zkratkovitých a nekontextuálních interpretací svých slov a činů zejména v těch komunikačních prostředcích, jejichž vliv je hromadný. Nadšení, ve kterém jsou tyto dezinterpretace zaobaleny, může víru nejenom probouzet, ale také uspávat, protože nevyvěrá vždycky a jenom z postoje víry.
Ve světě, jehož mediální obraz působí na člověka dojmem všeobecného rozvratu jak na rovině náboženského cítění, tak zdravého rozumu i těch nejvšeobecnějších, přirozených hodnot, jsou papežova prostá slova neboli řádné a obecné papežské magisterium opěrným bodem víry komukoli, kdo chce. Je přitom však nezbytná trocha dobré vůle, křesťany, ba ani katolíky nevyjímaje.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
