Drazí bratři a sestry, Nejprve bych rád poděkoval Bohu za den, který jsem předevčírem prožil v Assisi. Představte si, že to bylo poprvé, kdy jsem byl v Assisi, a bylo pro mne obrovským darem, že jsem mohl tuto pouť vykonat právě na slavnost sv. Františka. Děkuji lidu Assisi za vřelé přijetí: mockrát děkuji!

Dnešní evangelium začíná slovy: „Apoštolové prosili Pána: »Dej nám více víry!«“ (Lk 17,5-6). Domnívám se, že tuto prosbu si můžeme všichni vzít za svou. Také my jako apoštolové řekněme Pánu Ježíši: »Dej nám více víry!«. Ano, Pane, naše víra je malá, naše víra je slabá, křehká, ale podáváme ti ji takovou, jaká je, abys jí dal růst. Myslíte, že bychom mohli všichni opakovat: Pane, dej nám více víry!? Učiňme tak. Všichni: »Pane, dej nám více víry! Pane, dej nám více víry! Pane, dej nám více víry!«. Ať jí dá vzrůst.

A co odpoví Pán? Odpoví: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: »Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!«, poslechla by vás“ (Lk 17,6). Hořčičné zrnko je maličké, ale Ježíš říká, že stačí mít takovouto víru, malou, ale pravou, upřímnou, abychom mohli dělat věci lidsky nemožné, nemyslitelné. A to je pravda! Všichni známe jednoduché, pokorné lidi, kteří však mají mocnou víru, jež doopravdy přenáší hory! Pomysleme například na matky a otce, kteří čelí velmi obtížným situacím; anebo na nemocné i těžce nemocné, kteří rozdávají pokoj těm, kdo je navštíví. Tito lidé se - právě pro svoji víru – nechlubí tím, co činí. Naopak, říkají jako to žádá Ježíš v evangeliu: „Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat“ (Lk 17,10). Kolik jen lidí mezi námi má tuto silnou, pokornou víru, a konají tolik dobrého!

V tomto měsíci říjnu, který je věnován misiím, mysleme na četné misionáře, muže i ženy, kteří kvůli hlásání evangelia překonali nejrůznější překážky a vskutku darovali svůj život, podobně jako svatý Pavel povzbuzoval Timoteje: „Proto se nestyď veřejně vyznávat našeho Pána ani se nestyď za mě, že nosím kvůli němu pouta. Naopak: Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia“ (2 Tim 1,8). Toto se však týká všech: každý z nás, ve svém každodenním životě může dosvědčovat Krista Boží silou, silou víry. Víra, kterou máme je nepatrná, ale silná, a touto silou máme dosvědčovat Ježíše Krista. Být křesťany životem a svým svědectvím.

Jak načerpáme tuto sílu? Načerpáme ji od Boha, v modlitbě. Modlitba je dechem víry. Ve vztahu důvěry, ve vztahu lásky nemůže chybět dialog a modlitba je dialog duše s Bohem. Říjen je také měsícem růžence a tuto první neděli je zvykem recitovat prosbu k Madoně z Pompejí, blahoslavené Panně Marii od posvátného růžence. Spojme se duchovně tímto úkonem důvěry v naši Matku a dostaneme z jejích rukou růženec: růženec je školou modlitby, růženec je školou víry!

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Angelus