Rádio Vaticana

Vatikán. Soška Panny Marie Fatimské na dva dny výjimečně opustila portugalské poutní místo, aby se stala symbolem jedné z posledních iniciativ Roku víry – Dne mariánské úcty. Originální mariánskou sošku z římského letiště do Vatikánu dopravil vrtulník italského vojenského letectva, speciálně vybavený pro nepříznivé meteorologické podmínky. Tato výbava však nebyla nutná, neboť navzdory předpovídanému dešti dnešní odpoledne doprovázelo slunečné počastí.

První zastávkou Panny Marie Fatimské se stal bývalý klauzurní klášter Mater Ecclesiae ve Vatikánských zahradách, nynější bydliště emeritního papeže. Benedikt XVI. před soškou Panny Marie Růžencové setrval v osobní modlitbě. Poté mariánskou sošku před Domem sv. Marty pozdravil papež František. Od čtyř hodin odpoledne procházelo náměstím sv. Petra procesí mariánských sdružení s čestným doprovodem švýcarské gardy, které sošku doneslo až na papežské pódium před Vatikánskou bazilikou. Svatý otec František po úvodní modlitbě a sedmi zastaveních Via Matris - Bolestné cesty Boží Matky - pronesl svou meditaci, ve které se zaměřil na charakteristické prvky Mariiny víry: 1. Mariina víra rozvázala uzel hříchu, 2. Mariina víra dala Božímu Synu lidské tělo a 3. Mariina víra je putováním cestou kříže. K tomuto poslednímu bodu papež řekl:

„Posledním prvkem je Mariina víra jakožto putování. Koncil prohlašuje, že se Maria „ubírala cestou víry“ (Lumen gentium, 58). Proto nás při putování předchází, provází a podporuje. V jakém smyslu je Mariina víra putováním? V tom, že celý svůj život následovala svého Syna: On je život, On je cesta! Prospívat ve víře, činit pokroky na této duchovní pouti, kterou je víra, neznamená nic jiného než následovat Ježíše, naslouchat Jeho slovům a nechat se jimi vést; vidět jak se chová On a klást svoje kroky do Jeho šlépějí, osvojovat si Jeho vlastní cítění a postoje: pokoru, milosrdenství, blízkost, ale také rozhodně odmítat pokrytectví, dvojakost a idolatrii. Ježíšova cesta je cestou lásky věrné až do konce, až k oběti života; je to cesta kříže. Pouť víry vede tedy skrze kříž a Maria to pochopila hned na začátku, když chtěl Herodes zabít Ježíše, jakmile se narodil. Potom se tento kříž stal citelnější, když byl Ježíš odmítnut. Maria byla stále s Ježíšem, následovala Ježíše uprostřed lidu, a slyšela klevety, nevraživost těch, kteří Pána neměli rádi. A tento kříž nesla! Mariina víra čelila neporozumění a pohrdání. Když nadešla Ježíšova „hodina“, čas utrpení, byla Mariina víra plaménkem uprostřed noci. Během sobotní noci Maria bděla. Její malý, ale jasný plamen, hořel až do rozbřesku Zmrtvýchvstání; a když se k ní doneslo, že hrob je prázdný, v jejím srdci se rozhostila radost víry, křesťanské víry ve smrt a vzkříšení Ježíše Krista. Víra nám totiž stále přináší radost. A Ona je Matkou radosti. Kéž nás učí jít touto cestou radosti a žít tuto radost. Toto je vrcholný bod – tato radost, toto setkání Ježíše a Marie. Zkusme si to představit… Toto je vrcholný bod cesty víry pro Marii a pro celou církev. Jaká je naše víra? Dbáme o její svit jako Maria i v obtížných chvílích temnoty? Pocítil jsem radost z víry?
Děkujeme ti dnes večer, Matko, za tvoji pokornou víru ženy a znovu se svěřujeme tobě, Matko naší víry.“

PLNÉ ZNĚNÍ meditace papeže Františka je ZDE

Po ukončení modlitby na Svatopetrském náměstí byla mariánská soška přenesena na římské poutní místo Panny Marie Božské lásky ( Madonna del Divino Amore) k modlitbě růžence, která probíhá ve spojení s dalšími mariánskými svatyněmi z celého světa. Jmenujme alespoň nazaretskou Baziliku Zvěstování, polskou Čenstochovou, brazilskou Aparecidu, francouzské Lurdy či belgické Banneux. Poutníky, kteří se účastní modlitby růžence a následné modlitební vigilie, papež František pozdravil ve zvláštním videoposelství. Vatikánské Dny mariánské úcty zakončí nedělní liturgie, slavená papežem Františkem, v jejímž závěru lidstvo svěří Matce Boží Fatimské.

(jag)