Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   28. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Homilie

  

29.11.2013 

Je čas jednat

Homilie k první neděli adventní, cyklus A.

Richard Čemus

Bereme-li vážně všechna ta četná nabádání k bdělosti, která jsou v evangeliích, mohli bychom propadnout stupňující se nervozitě z napětí a zklamání, že ten, na kterého čekáme, nepřichází. Obrazem takové situace je známá divadelní hra Samuela Becketa Waiting for Godot (Čekání na Godota). Eschatologické očekávání nás však nemá připravit o nervy a udělat z nás neurotiky. Naopak, cílem bdělosti je klid a mír a pokora. Čekám-li na někoho ve stupňující se nervozitě, nejsem nakonec vůbec schopen dotyčného uvítat, nebo dokonce vůbec rozeznat. Chybí mi pak totiž ona soustředěnost, která je právě plodem klidu, míru a pokory, která si neklade žádné nároky, ale umí čekat, ještě čekat, celý život čekat. Člověk, který nic a nikoho nečeká, si buď vystačí sám, anebo už nad sebou a nad celým světem zlomil hůl.

Jsem-li naopak klidný, vidím věci, jak opravdu jsou. A co je hlavní, soustředěním kolem vlastního duchovního těžiště poznávám Toho, k jehož obrazu jsem stvořen, a participuji tak už na Jeho věčném životě. Důležitostí bdělosti pro duchovní život se do hloubky zabýval indický jezuita Anthony de Mello zejména ve své posmrtně vydané knížce Awareness (Bdělost). Bdělost a soustředěnost mysli je vlastně už náboženský čin. Buddhismus proto chápe sám sebe jako nauku o mysli.

Jak důležité je být sám v sobě přítomen, poznal v 16. století ženevský biskup sv. František Saleský, který se s námi dělí o překvapivý poznatek: klid a mír, který on zřejmě tak jako my s velkým nasazením hledal, spočívá podle něj v tom, udržet vlastní srdce na svém místě: „ Tvůj úkol spočívá v tom udržet srdce na svém místě. Srdce sice zas rychle uteče a půjde za svými zájmy. Nezbývá, než se vydat za ním a přivést ho zas na jeho místo. A i kdybys celý život nedělal nic jiného než toto, pak měl tvůj život smysl,“ uzavírá František Saleský.

Mniši, kteří utíkali do pouště, tak činili vlastně také proto, aby se soustředili. Soustředěnost znamená sjednocení sám v sobě. Myslím, že problém soustředění je úzce svázán s pojmem času a věčnosti. Intenzivně se soustředit na nějakou událost v čase znamená proniknout i k jejímu významu pro věčnost., nahlížet na ni sub specie aeternitatis. Aby se člověk mohl skutečně soustředit, je zapotřebí zbavit se toho, co ho rozptyluje, a navrátit se k tomu, co je podstatné…a také být sám. Tradice tu hovoří nejen o klidu a míru jako vnější samotě, ale o tichu srdce, stavu, ve kterém i myšlenky přestaly dotírat a vládne mystické ticho, které není nedostatkem komunikace, ale přesilou prožitku, o kterém vlastně nejde ani mluvit, ani psát, ale jde jej pouze vyzařovat.

Určité zjednodušení života pak jde ruku v ruce. Hledáme, co je podstatné. Setkání s Kristem. V Kristu jsou dvě přirozenosti, lidská a božská, to znamená, že se v něm sjednocuje lidským rozumem neslučitelné, totiž čas a věčnost, svoboda a nutnost. Čas můžeme rozdělit na tři druhy, na čas chronologický měřitelný chronometrem nebo chronografem, který neustále plyne bez začátku a bez konce. Známe také takzvaný čas psychologický. Vnímáme, že plyne rychle nebo pomalu podle toho, co zrovna prožíváme. Chceme, aby krásné prožitky nikdy neskončily, při těžkých naopak toužíme, aby byly už za námi. A nakonec tu je čas kristologický, to je ten čas, který se měří blízkostí ke Kristu a tím se naplňuje. Možná že viděno odsud Ježíšova odpověď na otázku učedníků na začátku evangelia „Pane, kde bydlíš?“ (…) nabývá zcela nový kolorit. Co to je ta „hodina, ve kterou přijde Pán, kterou se nenadějeme?“ A kde „bydlí“ na zemi Stvořitel nebe i země, vševládce – Pantokrator? Jediná přijatelná odpověď je samozřejmě, že nikde….a všude. Chudoba sv. Františka, kterou mnozí považují za přehnanou, se tu jeví jako vlastnictví všehomíra.

Setkání s Kristem na konci věků není na určitém a tím vymezeném místě, tím méně v určený čas. Ne, je to vidět, slyšet, cítit, dotknout se toho, jak se "věčnost vlévá do přítomnosti a přítomnost do věčnosti", jak píše Benedikt XVI v encyklice Spe salvi. Působí to Kristus v nás. Je to tedy událost víry, prožití spásy, zbožštění všeho jsoucna. Kdo ví, jestli všechno to, co se děje a se představuje jako budoucí, se už nestalo, respetive neudálo!? Upřímně řečeno, kdo viděl film Apocalypse now nebo četl Solženicynovo Soustroví Gulag, nevím, na jakou apokalypsu by měl ještě čekat. Čekat nemáme vůbec nic! Očekávat Pána neznamená přeci stát někde na rohu a na chronometru sledovat, kdy už tu bude, jako jistý brněnský farník, který se stopkami v ruce měří, kdy skončí kázání pana faráře. Stejně tak "mimo" je mít nastražené uši, ne proto, že se mne to týká, ale protože nebudu mít „klid“, dokud nenajdu něco, co by se kazateli dalo vytknout. Ne, to není očekávat Pána! Očekávat jej opravdu je těšit se na Něj i na ty, kdo čekají se mnou, a dát se aktivně k dispozici: své ruce, své nohy, svůj rozum a všechny své vlohy, aby skrze ně mohl Pán dokonat, co ještě zbývá vytrpět a udělat. Bude to pak společné dílo, v míře kterého On přijde. Je už blízko a nepřichází sám. Ejhle Hospodin přijde a všichni svatí jeho s Ním… Čas nečeká na nikoho, ani na mne ne. Nadešel čas, dat se Bohu do služby, vremja sotvoriti Hospodevi!

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti