Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   13. 5. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

29.12.2013 

Vánoce musí odejít

Gilbert K. Chesterton

Vánoce se naprosto nehodí do moderního světa. Předpokládají možnost, že rodiny jsou pospolu nebo se sejdou, ba dokonce, že muži a ženy, kteří se vzájemně vyvolili, budou spolu normálně mluvit. A tak tisíce mladých dobrodružných duchů, připravených čelit realitě lidského života a setkávat se s nejrůznějšími muži a ženami takovými, jací skutečně jsou, připravených letět na konec světa a tolerovat extravagantní či nepodstatné kvality kanibalů nebo satanistů, jsou bez milosti nuceni přetrpět hodinu – někdy dokonce dvě hodiny – ve společnosti strejčka George nebo tetičky z Cheltenhamu, které zrovna moc nemusejí. V naší době přece nelze tolerovat takové zavrženíhodné tortury. Představa širšího bratrství a opravdovější citlivosti naučila každou oduševnělou mladou dámu (dostatečně bohatou a dostatečně v pohodě), aby byla u vytržení už jen z představy posnídat se zločincem, poobědvat se Šejkem nebo povečeřet s Apačem v Paříži. Nelze tedy tolerovat, aby tato citlivost utrpěla šok z neočekávaného příchodu vlastní matky nebo snad dokonce vlastního dítěte. Ostatně, nikdy se ani nepočítalo s tím, že by „rodiče“ měli být součástí oné úžasné demokratické abstrakce nazývané „lid“. A nikdy se nepočítalo ani s tím, že by se bratrství mělo vztahovat také na sourozence.

Vánoce se tedy k modernímu životu nehodí. Jejich zaměřenost na kompletní rodinu nevzala v potaz dimenze a pohodlí moderního hotelu. Jejich tradiční rituálnost ignoruje nynější závaznost nekonvenčnosti. Jejich důraz na dětství odporuje liberálnějším koncepcím, podle nichž se omladina musí vždycky cítit starší a mluvit nezáživně. Svobodnější a upřímnější škola dobrých mravů, spočívající ve znuděnosti z každého, kdo je přítomen, a zapomenutí na každého, kdo přítomen není, je napadána hned v začátku starým zvykem připít si na zdraví nebo si vzájemně popřát, stejně jako zvyklostí psát dopisy nebo posílat vánoční pohlednice. Pod tíhou těchto starých tribálních či kolektivních výměn nelze zachovat onen subtilní odstín, onu jemnou distinkci, kterou se vyznačuje moderní chování: že totiž když potkáme na ulici souseda z vedlejšího vchodu, tváříme se, že jej neznáme, zatímco souseda z vedlejších dveří, s nímž sedíme u stolu, pouze ignorujeme. Jak bychom mohli očekávat, že se rozšíří tradice založená na pohostinnosti v elegantním moderním světě, kde byla pohostinnost vystřídána vlezlostí? Ovšem, výrazivo je bezpochyby třeba poněkud upravit, a chceme-li mluvit přesně a rigorózně, jde o vlezlost, pokud se jí dopustí příslušník vyšší třídy a o vloupání, pokud se jej dopouštějí nižší třídy. Avšak zloděj nasávající whisky, k níž nebyl přizván, a omladina popíjející šampaňské, aniž by byla zvána, se nevědomky společnými silami angažují v téže naléhavé záležitosti pokročilého a pokrokového světa, totiž vymést veškeré staré předsudky o pohostinnosti. Pohostinnost má v každém případě stovky hrůzných důsledků. Předpokládá, že můj dům patří víc mně než novináři z detroitské miliardářské tiskové agentury. Ať už bych jej přivítal a přijal se sebevětší srdečností a vřelostí, prazvláštní předsudek bude viset ve vzduchu a kroužit jeho hlavou, o mé nemluvě, totiž stará, podivná a děsivá pověra, že se nachází v domě někoho jiného. Bezpochyby by byl těchto rozpaků ušetřen, kdybychom se sešli ve velkém hotelu nebo v ještě prostornější a neosobnější čajovně, nebo ve veřejné knihovně, na poště či v průvanu chodeb metra. Sama jména těchto míst vyvolávají dojem většího tepla, plnějšího přátelství a jakéhosi horlivého altruismu, který nastává ve všech mezilidských kontaktech, jakmile člověk opustí soukromé vlastnictví.

V každém případě není nutné pokračovat ve výčtu důkazů, proč Vánoce nepasují do tohoto plnějšího a osvobozenějšího života. Vánoce musí zmizet. Vánoce se naprosto nehodí do velké budoucnosti, která se před námi nyní otevírá. Vánoce nejsou založeny na velké sociální teorii, jež může najít svůj konečný výraz jedině v komunismu. Vánoce vůbec nenapomáhají k větší, zdravější a vitálnější expanzi kapitalismu. Od Vánoc se nedá čekat, že by zapadly do moderních nadějí na velkou sociální budoucnost. Vánoce jsou v protikladu k modernímu myšlení. Vánoce jsou překážkou moderního pokroku. Se svou zakořeněností v minulosti, ba dokonce v dávné minulosti, nemohou být užitečné světu, v němž je neznalost historie jediným jasným důkazem vědeckého poznání. Povstaly uprostřed zázraků, k nimž došlo před dvěma tisíci lety a nelze očekávat, že zapůsobí na zdatný selský rozum odolávající i nejzřejmějším a nejhmatatelnějším důkazům zázraků, k nimž dochází v této chvíli.

Vzhledem k tomu, že mají co do činění s otázkami čistě psychickými, nejsou přirozeně zajímavé pro psychology. Vzhledem k tomu, že po více než šestnáct století vytvářely morální atmosféru pro miliony lidí, nemohou být zajímavé v době, která se zaobírá průměry a statistikami. Vánoce mají co do činění s tím nejšťastnějším narozením a jsou tedy úhlavním nepřítelem eugeniky. Nesou v sobě tradici dobrovolného panenství, ba co víc, neobsahují žádnou praktickou narážku na povinnou sterilizaci. Ať hledáme jak chceme, ve všem jsou v protikladu k tomu velkému pokrokovému hnutí, od něhož jsme se dozvěděli, že etika se rozvine v cosi více etického a bude osvobozena od veškerého etického rozlišování. Vánoce nejsou moderní. Vánoce nejsou marxistické. Vánoce nejsou udělané po vzoru velkého technického věku, slibujícího davům epochu většího štěstí a větší prosperity než je ta, k níž v této chvíli dospěly. Vánoce jsou středověké – povstaly v časných dobách římského impéria. Vánoce jsou pověra. Vánoce jsou přežitek minulosti.

Proč tedy pokračovat ve vršení chvály na Vánoce? Všechny jejich dary a jejich sláva se navenek projevují v realitě, o které jsme už dostatečně pojednali: jsou na obtíž všem lidem, kteří si plní ústa absurditami naší doby. Pobuřují všechny lidi, kteří přišli o vlastní instinkty, což ve skutečnosti - intelektuálněji řečeno – znamená nepříčetnost. Jsou věčně na obtíž všem hulvátům, mezi něž nepatří jen průmysloví magnáti, nýbrž magnáti informací a mezinárodního zpravodajství i čehokoli dalšího, co patří do soudobého ráje hulvátů. Útočí na hulvátství, neboť připomínají existenci vlídného a laskavého světa a zvyklostí, jež zakládaly důstojnost mezilidských vztahů. Jsou hlavolamem pro pedanty, odsouzené ve své chladné zášti k trvale bezvýchodnému rozporu, takže se nedokáží rozhodnout, zda pranýřovat Vánoce kvůli mši nebo jen kvůli papeženecké pantomimě anebo proto – jak se zároveň snaží dokázat - že jsou to svátky naprosto pohanské a že si tedy zaslouží asi tak stejný obdiv jako kterákoli jiná věc vymyšlená třeba pohanskými piráty ze Skandinávie.

Vánoce nezlomené a záhadné jsou tu dál. Pro nás něco znamenají, pro jiné jsou nekonzistentním zmatkem. Vánoce soudí moderní svět. Vánoce musí odejít. Jdou. Vskutku jdou - pevně.

Esej Christmas must go zveřejněný 7. prosince 1933 v G. K. Weekly
přeložila Johana Bronková

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
3.1.21 O naději
20.12.20 Uchováme si lidskou tvář v době sociální nákazy?
13.12.20 Jesle a kříž, který se zachvěl
6.12.20 Církev a svět
1.11.20 Čas pandemie – vzácný čas zmoudření?



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv květen 24
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti