Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Svátkem Křtu Páně, který jsme slavili minulou neděli, jsme vstoupili do liturgického mezidobí. O této druhé neděli v mezidobí evangelium popisuje setkání Ježíše a Jana Křtitele u řeky Jordánu. Vypráví o něm očitý svědek, Jan Evangelista, který ještě předtím, než se stal Ježíšovým učedníkem, byl učedníkem Jana Křtitele. A to společně s bratrem Jakubem, se Šimonem a Ondřejem, kteří všichni pocházeli z Galileje a byli rybáři. Jan Křtitel tedy vidí, jak Ježíš kráčí mezi lidmi, a vnuknutím shůry v něm rozpoznává Božího vyslance. Proto jej označuje těmito slovy: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa!“ (Jan 1,29).
Sloveso, které je tu překládáno jako „snímá“ – snímá hříchy světa, toto „snímat“ doslova značí „zbavit“, „brát na sebe“. Ježíš přišel na svět s jasným posláním – osvobodit jej od otroctví hříchu, vzít na sebe viny lidstva. Jak? Láskou. Nad zlem a hříchem nelze zvítězit jinak než láskou, která nutí k darování vlastního života pro druhé. Ve svědectví Jana Křtitele má Ježíš rysy Pánova Služebníka, který „nesl naše utrpení, obtížil se našimi bolestmi“ (Iz 53,4), až ke smrti na kříži. On je pravý velikonoční beránek, který se noří do řeky našeho hříchu, aby nás očistil.
Jan Křtitel před sebou vidí muže, který se staví do zástupu spolu s hříšníky, aby se dal pokřtít, ačkoliv toho nemá zapotřebí. Je to člověk, kterého Bůh posílá na svět jako obětního beránka. V Novém zákoně se pojem „beránek“ vyskytuje několikrát a vždy se vztahuje k Ježíši. Tento obraz beránka by mohl udivovat. Vždyť tvor, který se jistě nevyznačuje silou a statností, na svá bedra nakládá tak nesnesitelnou tíži. Slabé a křehké stvoření odnímá a odnáší mohutný objem zla. Je symbolem poslušnosti, mírnosti a poddajné lásky, která dospívá až k obětování sebe sama. Beránek není vládcem, ale je krotký, není agresívní, nýbrž je pokojný, neukazuje drápy a necení zuby, když je napaden, ale vše strpí a ustupuje. A takový je Ježíš! Takový je Ježíš, jako beránek.
Co znamená pro církev a pro nás, že jsme dnes učedníky Ježíše, Božího Beránka? Znamená to klást nevinnost namísto zlomyslnosti, lásku namísto síly, pokoru namísto pýchy, službu namísto prestiže. To je dobrá práce. My, křesťané, máme dělat toto: klást nevinnost namísto zlomyslnosti, lásku namísto síly, pokoru namísto pýchy, službu namísto prestiže. Být Beránkovými učedníky neznamená žít jako v „obléhané pevnosti“, nýbrž jako ve městě, položeném na hoře, které je otevřené, pohostinné a solidární. Znamená to nezaujímat postoje uzavřenosti, nýbrž nabízet evangelium všem a svědčit svým životem o svobodě a radosti, kterou nám dává následování Ježíše.
Přeložila Jana Gruberová
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
