V neděli zemřela ve Věčném městě rakouská luteránka Sigrid Spathová. Několik desetiletí překládala papežské texty z šesti jazyků (italského, latinského, francouzského, anglického, španělského a polského) do němčiny. Prvním obsáhlejším překladem této klasické filoložky byla apoštolská exhortace
Evangelii nuntiandi Pavla VI. (1975), poslední větší prací pak rozhovor papeže Františka pro jezuitská periodika v létě loňského roku.
Sigrid Spathová se narodila 1. srpna roku 1939 v rakouském Villachu. Její matka byla dcerou lotyšského luteránského pastora, otec pocházel z Moravy. Sigrid, která měla ještě dva bratry, studovala latinu a byzantologii v Mnichově a Štýrském Hradci, kde byl jejím spolužákem dnešní diecézní biskup Egon Kapellari. V šedesátých letech se za probíhajícího druhého Vatikánského koncilu dostala jako stipendistka do Říma, kde začala přepisovat práce koncilního teologa a jezuity Karla Rahnera.
Tělesné postižení zabránilo Sigrid Spathové v tom, aby v rodných Korutanech vyučovala ve státním školství, proto se zapsala do kursu archivnictví, studia rukopisů a papežských dokumentů ve Vatikánském archivu. „V onom roce absolvovalo přijímací zkoušku osm katolických kněží a jedna luteránka“, svěřila se v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas a dodala: „To, že jsem nebyla katolička, nehrálo v pokoncilním rozletu žádnou roli“.
Rovněž tak to nebylo překážkou pro generální kurii Tovaryšstva Ježíšova, kde od sedmdesátého roku Spathová nastoupila na poloviční úvazek. Práci zde ovšem odvedla nadpoloviční – kupříkladu přeložila úctyhodný počet 30 tisíc dopisů Pia XII., které mají rozhodující váhu v beatifikačním procesu papeže Pacelliho. Také německá redakce vatikánského listu Osservatore Romano brzy sáhla po jazykově a odborně vzdělané luteránce. Sigrid Spathová tak převedla do svého rodného jazyka nejméně 70 tisíc stran papežských dokumentů. Doprovázeli ji při tom – podle její vlastní výpovědi – tři věrní pomocníci: káva, čokoláda a klasická hudba. S výjimkou dvou encyklik pokryla celý pontifikát Jana Pavla II. – od Mulieris Dignitatem (1988) po velkopáteční meditace v římském Koloseu, které po čtyřicet let procházely jejíma rukama. Naučila se polsky, aby lépe papeži Wojtylovi rozuměla. Její píli vděčí za svůj vzhled oficiální německé webové stránky Svatého stolce, včetně mnoha textů Benedikta XVI., který se leckdy uchýlil k italskému originálu. „Někdy se až ostýchám, když si pomyslím, že mám překládat italské kázání papeže Benedikta do jeho mateřštiny, ale přitom nemohu imitovat Ratzingera v originále“, posteskla si pro sdružení německých překladatelů. „Doufám jen“, podotkla, „že se s tím spokojí.“
O spokojenosti papeže Ratzingera svědčí, že už jako prefekt Kongregace pro nauku víry Sigrid Spathovou osobně pověřil překladem zvláště citlivých dokumentů. Kupříkladu jeho odpovědi na protesty evangelických teologů, které se pozvedly po podpisu katolicko-luterského Společného prohlášení k učení o ospravedlnění (1999 v Augšpurku). A tentýž kardinál Ratzinger prý luteránku Spathovou zrazoval od přestupu ke katolické církvi, který v jednom krizovém okamžiku zvažovala. Můžete udělat mnohem více pro obě církve, když zůstanete evangelička, měla znít kardinálova slova. Rodačka z Korutan tudíž zůstala celoživotně spjata s římskou obcí evangelické luteránské církve. A příchozím studentům zde po tuctech rozdávala výtisky Ratzingerova „Úvodu do křesťanství“, své oblíbené knihy.
Poslední léta života strávila Sigrid Spathová na vozíčku ve svém malém bytě v centru Říma. Nikdy neměla televizi, ale byla nadšená rozhlasová posluchačka. Až do poslední chvíle pracovala – „Hlava mi ještě funguje“, říkávala návštěvám. Svou službu, za kterou jí Rakouská republika udělila (v roce 1987) zlatý záslužný řád, chtěla dovést až do konce.
Sigrid Spathová celý svůj život stavěla most dvojím směrem. Jako luteránka pracovala v srdci katolické církve a požívala důvěry papežů i státního sekretariátu. A jako překladatelka byla německým hlasem Vatikánu.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
