Svoboda, svoboda, svoboda. Od dob Martina Luthera, který si ji nárokoval jako první a dal jí nový a revoluční smysl, doprovází moderní společnost na každém kroku. Luther jménem svobody popřel papežské magisterium a přisoudil světským knížatům despotickou moc, včetně té duchovní, což bylo do té doby v křesťanské společnosti neslýchané. Po knížatech přišli filosofové. Když v důsledku tohoto svobodného bádání došlo k roztříštění teologického vědění, nárokuje si plnou svobodu filosofie neboli filosofové, kteří se sami označují za osvícené. Plodem tohoto typu svobody je osvícenský despotismus a francouzská revoluce. Gnostická svoboda hodlá všechno vytvořit znovu, nahrazuje Boha člověkem a vědu definuje jako poznání osvícené rozumem. Svět už se nesvěřuje Bohu, už se nevolá o pomoc k Marii v „tomto slzavém údolí“. Svět se svěřuje vědcům, kteří mají za to, že dovedou přetvořit zemi na ráj, slibují osvobození od bolesti a realizaci každé tužby. Dobro a zlo? To jsou pojmy, které zná pouze ten, kdo je schopen chápat jejich opravdový význam.
Gnostická ambice vybudovat šťastný svět má svoje důsledky, které jsou postupem doby stále tragičtější. Namísto svobody, rovnosti a míru se armády chudáků a nešťastníků, zbavených jakéhokoli zdání lidské důstojnosti, dostávají pod železnou pěst lidí, kteří sami sebe považují za všemohoucí a svobodné, takže vnucují svoji vlastní vůli ostatním.
Marx, Lenin a Hitler, zralé plody spasitelské gnose, provádějí politiku jménem vědy a jménem vědy osvobozují od života a svobody miliony lidských bytostí drcených nelidským utrpením. Komunismus a nacismus si nejsou tak vzdálení. Komunismus a nacismus mají společného jmenovatele: výsměch Božímu zjevení a víru ve vědu a v rozum. Ve vlastní rozum. „Naše hnutí – tvrdil Hitler roku 1944 – se nesmí nechat zavléci na scestí metafyziky. Musí se držet ducha exaktní vědy.“ Roku 1948 v předmluvě k italskému vydání Manifestu Komunistické strany píše Togliatti: „V roce 1848 se socialismus stal z utopie vědou, a v roce 1917 se vědecká předpověď a vzdálený cíl převzetí moci dělnickou třídou stal konkrétní realitou.“ Jinde tento italský komunista píše: „Tím že byly poprvé objeveny základní zákony pokroku lidské společnosti, tvoří se nová věda této společnosti. Vědecky je ukázána dějinná role proletariátu jakožto síla, kterou samotný běh věcí povolal obnovit svět.“
Svobodná věda u moci, revoluční teror, eliminace národů a etnik, nelítostná válka vedená proti náboženství, triumf eugeniky, experimenty na nemocných a postižených, dvě světové války, vraždění. Smrt v gulagu a lágrech.
Po II. světové válce jsme se zdánlivě vydali jinou cestou. Mysleli jsme, že se zbavíme otrávených plodů gnose protivící se Bohu prostě tím, že na její existenci zapomeneme. Pomaličku však osvícené myšlení znovu nabírá sílu, počínaje mezinárodními institucemi. A tak jsme začali od začátku. Znovu ve jménu svobody, rovnosti a vědy. Zavádí se euthanasie (rozšířená v Belgii už i na děti), zatemňuje se rodina, když spolu s odstraňováním nejdražších slov jako je maminka a tatínek vznikají nic neříkající novotvary, děti se mají učit masturbaci už od mateřských škol a zavádí se vědecká teorie genderu stejně jako svého času vědecký komunismus či vědecká rasová teorie.
Že Marx a Hitler prohráli? Spíše se zdá, že vítězí na kvadrát. Vítězí jejich společný jmenovatel: gnose, včetně smrti, která ji provází.
Z internetového deníku La Nuova Bussola Quotidiana, 4. února 2014
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
