Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Modlete se za mne“ – tuto prosbu dnes vysílá papež František ze svého twitterového účtu rok po volbě na Petrův stolec. Tatáž prosba zazněla z lodžie Vatikánské baziliky onoho 13. března 2013 v půl deváté večer.

„Dobrý večer, bratři a sestry, víte, že povinností konkláve bylo dát Římu nového biskupa. Vypadá to, že mí bratři kardinálové si pro něj došli téměř na kraj světa, ale teď jsme tady. Děkuji za vaše přijetí – římská diecéze přijímá svého biskupa. Děkuji. Především bych se chtěl pomodlit za našeho emeritního biskupa, Benedikta XVI. (...)A nyní – biskup a lid – zahajme tuto pouť. Pouť římské církve, která v lásce předsedá všem církvím, pouť bratrství, lásky a vzájemné důvěry. Stále se za sebe modleme, jeden za druhého. (…)Nyní bych vám chtěl dát požehnání, avšak ještě předtím vás požádám o jednu laskavost. Předtím, než biskup požehná lidu, vás prosím, abyste se vy modlili k Pánu, aby mi požehnal. Modlitba lidu, který prosí o požehnání pro svého biskupa. Useberme se v tichosti v této vaší modlitbě – nade mnou.“

Nový papež, první jezuita, první obyvatel Latinské Ameriky, první jmenovec Prosťáčka z Assisi, požádal Boží lid o požehnání. Biskup a lid, tato dvojice se pro 265. Petrova nástupce stává programem jeho služby. Při své první mši v Sixtinské kapli, koncelebrované s kardinály voliteli, touží po církvi, která „putuje, buduje, vyznává Ježíše Krista Ukřižovaného“. A o církvi chudé, jak ho v konkláve nabádal dlouholetý přítel, kard. Hummes.

„Nezapomeň na chudé.“ A toto slovo mi utkvělo v mysli: chudí, chudí. Potom se mi v této souvislosti vybavil František z Assisi. Potom jsem myslel na války a skrutinium pokračovalo až do sečtení všech hlasů. A František byl člověkem pokoje. A tak vstoupilo do mého srdce toto jméno: František z Assisi. Člověk chudoby, člověk pokoje, člověk, který má rád a chrání stvoření. V současné době máme vůči stvoření vztah ne právě dobrý, že? František je člověkem, který nám dává tohoto ducha pokoje, je chudým člověkem… Ach, jak bych chtěl, aby církev byla chudá a pro chudé!“
(Setkání novinářů s papežem Františkem, aula Pavla VI., 16.3.2013)

Tuto volbu papež potvrzuje svým osobním životem, avšak zejména opakovanými výzvami k odsvětštění církve. „Duchovní zesvětštění zabíjí. Zabíjí duši. Zabíjí lidi. Zabíjí církev,” zaznělo při apoštolské návštěvě do Assisi. Pokud Bohu povolíme, aby nás miloval, dokážeme se tomuto pokušení vyhnout. Svou první promluvu po nedělní modlitbě Anděl Páně František věnoval Božímu milosrdenství, které má vepsáno do svého biskupského hesla.

„Bůh se v odpouštění nikdy neunaví! Problém je, že my ochabujeme, my nechceme, ochabujeme v prosbě o odpuštění. Nikdy neochabujme, nikdy neochabujme! On je laskavý Otec, který vždycky odpouští a který má milosrdné srdce vůči všem. A také my se učme být ke všem milosrdní.“

A zatímco z celého světa docházejí do vatikánského Domu svaté Marty gratulace od církevních či politických osobností, papež František se modlí. Tuto lapidární odpověď dnes podal vatikánský tiskový mluvčí na četné dotazy novinářů. V exercičním domě Božského Mistra kongregace paulínů v obci Ariccia jižně od Říma čtvrtým dnem pokračují postní duchovní cvičení Svatého otce a římské kurie. Jejich dnešní rozjímání byla věnována panenství a mateřství, celibátu a otcovství.

(jag)