Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   29. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Rozhovory

  

3.4.2014 

Mentálně postižení jsou poslové Boží

říká Jean Vanier, zakladatel sdružení Archa, Víra a světlo

Česká sekce RV

„Mluví se o nich jako o hlupácích a idiotech. Ve skutečnosti jsou Božími posly. Díky nim se stáváme lidštější,“ říká v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas Jean Vanier, pětaosmdesátiletý Kanaďan, původním školením filosof, který před 50 lety založil komunitu Archa pro postižené lidi. Jubileum přijel oslavit právě do Věčného města. O počátcích tohoto hnutí vypráví:

„Navštívil jsem kdysi kaplana nevelkého centra pro postižené. Tehdy jsem si uvědomil, že lidé s duševním postižením patří k těm, s nimiž se zachází nejhůř a jsou odmítáni nejvíc ze všech. Po této stránce se nic nezměnilo. Bylo to v roce 1964. Viděl jsem, jak neutěšené je to středisko, ve kterém žije 80 mužů, zavřených jen tak, bez jakékoli práce. Ve dvou sálech stálo 40 lůžek, jedno vedle druhého. Cílem toho centra bylo pomoci rodičům - a to je plně pochopitelné - rodičům, kteří už nevěděli, co dále dělat se svým dítětem, které nese těžké postižení. Rodiče přicházeli za ředitelkou toho centra a prosili, aby se jejich dítěte ujala. A paní ředitelka měla víc srdce než rozumu. Nemyslela na dobro postižených, chtěla ulehčit život rodičů. Rozumím jejímu postoji. Nechci ji kritizovat, i když si takový přístup kritiku zaslouží. Bylo to totiž strašlivé místo. Se svěřenci se nenakládalo jako s lidmi, kteří mají právo na vlastní hlas, vlastní plány, touhy... Zdálo by se, že se dnes na jedné straně něco změnilo – máme přece paraolympiády a je krásné, že ten kdo přišel o obě nohy může získávat sportovní trofeje a uznání – ale vedle nich jsou zástupy velmi citlivých, ponižovaných a odmítaných lidí. Někteří jsou dokonce zabíjeni dřív, než přijdou na svět. Archa chce naopak dát odpověď na evangelijní výzvu. Bůh – jak říká sv. Pavel – si zvolil to, co je slabé, hloupé, pohrdané, aby zahanbil intelektuály a mocné – a to také v církvi. Lidé s postižením nás totiž překvapují. Jejich jazyk není jazykem rozumu, konformismu, práva, normálnosti. Jejich jazyk je prostý a otevřený. Vrhnou se člověku do náruče. Je to jazyk zábavy, radosti a svátku. Svatý Pavel říká, že jsou členy mystického Těla. Tito nejcitlivější a nejslabší jsou v Církvi, v Kristově Těle, nezbytní. Zdá se mi, že si to církev stále neuvědomuje. Dnešní církev se snaží pomáhat lidem v lepším poznávání víry, sytí hlavu. Když však žijete s postiženým člověkem, hlava není zase tak příliš důležitá. Potřeba je mnoho naslouchat, důležitá je prostota, touha po setkání. Archa vznikla proto, že jsem v onom centru našel dva muže s duševním postižením a pozval jsem je, aby žili se mnou.

U vás doma?

U mě v tom smyslu, že jsem založil spolu s přáteli zvláštní sdružení a koupili jsme dům. Nejprvě jsme byli tři. Potom se objevili lidé, kteří mi chtěli pomáhat. Ale od samého počátku šlo o to, abychom s nimi žili, a ne „něco pro ně dělali“.V základu naší komunity bylo slovo Ježíše, které říká: když pořádáte hostinu, nezvěte své příbuzné, bohaté sousedy či přátele. Když pořádáte slavnostní hostinu, pozvěte ubohé, chromé, nemocné – a budete šťastní. Je to blahoslavenství těch, kdo zvou ke svému stolu odmítnuté, zranitelné, bezbranné a ponížené. Když myslím na lidi, které jsem za ta léta poznal v našich komunitách, nejvíc mě udivuje skutečnosti, jak mnoho jich bylo ponižováno. Nedostalo se jim sluchu ani respektu.

Změnil se přece jenom přístup společnosti k těmto lidem za posledních 50 let?

Těžko říct. V některých oblastech jistě k nějakému pokroku došlo. Lidé, kteří nemohou chodit, mají usnadněný přístup do kostelů... Ale na druhé straně jsou tu například potraty, v ohromném měřítku. Jedna z mých známých otěhotněla a během vyšetření zjistila, že její dítě bude mentálně a fyzicky postižené. První reakcí lékaře bylo doporučení potratu. Patří to dnes „k dobrým zvykům“. Ale vraťme se k otázce, zda je lépe. Postižení, kteří mají jisté dovednosti, jsou v lepší situaci. Je však mnoho takových, jejichž dovednosti jsou mizivé a nikdy nebudou samostatní. Na jedné straně je téměř všeobecné vědomí, že postižení nepotlačuje osobnost, že člověk je člověkem. Přesto v mnoha případech přítomnost člověka s postižením obtěžuje, překáží. Totéž se týká stáří. Žijeme ve velmi zvláštní epoše. Slabých lidí začíná být víc než aktivních lidí, kteří mohou přispívat na potřeby slabých. Roste například počet lidí s Alzheimerovou chorobou. V této situaci zjišťujeme, že nejdůležitější je vztah. Naslouchat, chovat upřímnou úctu a milovat. Je to zřejmé například v případě lidí s Alzheimerem. Mnozí mají dojem, že v těchto případech člověk jakoby vymizel. Ale on tam je, skrytý. Navázání vztahu vyžaduje čas. Chce to podat ruku, projevit mnoho citu. Mějme na paměti, že žijeme ve světě, v němž narůstá počet slabých a křehkých. Myslím, že církev si ještě plně neuvědomila, že má v setkání se slabým člověkem velmi důležitou roli. Dnešním problémem církve je to, že se lidé s postižením přenechávají specialistům. Pro práci s takovými lidmi však stačí chovat se lidsky, vyslechnout je, jíst spolu s nimi, věnovat jim mnoho času, abychom se s nimi mohli setkat. Chtěl bych, aby si církev uvědomila důležitost setkání.

Říkáte, že církev si neumí poradit s postiženými. Ve skutečnosti ale velmi často právě církev dělá mnoho v této oblasti...

Ano, to je pravda. Ale to se týká především řeholních společenství, jako jsou například sestry Matky Terezy nebo milosrdní bratři. Ve skutečnosti se tato péče stala doménou specialistů. My si přejeme, aby lidé s postižením žili uprostřed vesniček a měst, aby se s nimi ostatní mohli setkávat. Nejde jen o to, dát jim najíst, ale napomáhat v jejich rozvoji, rozvíjet jejich schopnosti navazovat vztahy a žít ve vztazích s nimi. Nechci zevšeobecňovat. Znám mnoho skvělých kněží, kteří to dělají. Máme 1500 společenství Víra a Světlo a vím, jak je skvělé, když v komunitě je kněz. Jsou ale také kněží, kteří odmítají podat přijímání postiženému. Problematické je všeobecné nastavení, podle něhož je třeba být specialistou, abych mohl s takovými lidmi pracovat. Ve skutečnosti jde jenom o schopnost navazovat vztahy, být pospolu, bavit se, hrát si. Jsou to lidé s velkou prostotou srdce.

Říkáte, že slabost a zranitelnost je bohatstvím...

Mnozí se bojí slabosti a zranitelnosti. Vládne bezohledný individualismus. Je potřeba jej přemámat, vítězit nad ním vždy znovu. Lidé s postižením nás učí něčemu jinému – vztahům.

Co mohou přinášet celé společnosti?

To vždy záleží na konkrétním člověku. V Arše říkáváme: abychom změnili svět, musíme postupovat od srdce k srdci. A je pravda, že když se setkáváte a žijete s postiženým člověkem, objevujete znovu sebe sama, vidíte, že nastávají proměny, získáváte nový obraz společnosti, která není založená na individualismu a soupeření, nýbrž na vztazích, spojování lidí. Ježíšovou velkou touhou byla jednota. Abychom milovali, musíme ale poznat, že láska není snadná. Potřebná je komunita, která podpírá. Láska je dlouhá cesta. Vyžaduje trpělivost. Ducha svatý ovšem nepůsobí jen u charismatiků. Duch svatý je potřeba k tomu, abychom milovali druhého, abychom za tím vším, co nám překáží, dokázali spatřit druhého člověka.

Dokázal jste si před 50 lety představit, že najdete tolik spolupracovníků?

Ne. Dějiny Archy jsou plné překvapivých zvratů. Archa se rozrostla, opravdu mnoho lidí nám poskytlo pomoc, prožilo osobní změnu, odhalilo, že člověk s postižením je Božím poslem. Lidé to musí objevit. A mnozí to už objevili. Dnes je v našich komunitách na celém světě zhruba 4 tisíce lidí s postižením a stejně tolik asistentů. Všichni žijí v duchu radosti. Neznamená to, že by nebyly problémy a obtíže. Ale srdce Archy je místem slavnosti. A jsem na to hrdý, protože lidé s postižením přitahují jiné a formují je. A tak se děje to, že postižení nás vychovávají a působí na nás tak, že se stáváme lidštější.

Na otázky Antonina Galofara odpovídal Jean Vanier, zakladatel hnutí Archa.

Přeložila Johana Bronková

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
4.3.20 Anna-Marie Pelletier: Skandály ukazují propast zla, milost však je větší
24.2.20 Papež podporuje komunity Archa v očistném procesu
22.2.20 Francouzská biskupská konference k případu zesnulého Jeana Vaniera
16.5.19 Jean Vanier a Mezinárodní Archa v České republice
16.5.19 Poselství papeže k pohřbu Jeana Vaniera



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti