Vatikán/Argentina.
Doktor Juan Carlos Parodi je velice známý argentinský chirurg, který ve své zemi požívá vysoké profesní prestiže. Ve svých 72 letech se dosud aktivně věnuje svému povolání. Zejména se však účastní mezinárodních odborných kongresů jako vynálezce endovaskulární operativní techniky při léčbě výdutě břišní aorty. V roce 1980 tento lékař navštívil, řečeno jeho vlastními slovy, „jednoho prostého a velmi nemocného kněze“. Ihned se rozhodl k okamžité operaci, čímž mu zcela pravděpodobně zachránil život. Onomu knězi bylo tehdy 44 let a jmenoval se Jorge Maria Bergoglio. Když se letos v dubnu argentinský chirurg účastnil lékařské konference v Londýně, zastihla jej zpráva, že by se s ním jeho bývalý pacient a současný papež rád setkal.
„Ihned jsem vyrazil na cestu do Říma“, svěřil se doktor Parodi rozhlasové stanici "Radio Confidencial". Setkání s papežem se protáhlo na nejméně tři čtvrtě hodiny a pro bývalého pacienta bylo spojeno s vyjádřením nebývalého vděku. “Jakmile mne Svatý otec uviděl, zvolal: Jsi pořád stejný, jako onu noc, kdy jsem umíral. Zachránil jsi mi život. Měl jsem zánět žlučníku, který může být smrtelný. Tys mne ještě téže noci operoval, a proto na tvou tvář nikdy nezapomenu.” Argentinský lékař si také na onen náhlý operativní zásah pamatoval, ovšem bez bližších podrobností: “Zavolal mi tehdy kolega, abych navštívil jezuitu, který neměl prostředky na léčbu. Považoval jsem to za poctu. Všeho jsme nechal a rozjel jsem se za ním. Vzpomínám si, že operace proběhla dobře. Kněz naléhal, aby mi mohl zaplatit, což jsem přirozeně odmítl. Proto mi dal alespoň knihu s věnováním.”
A jak vypadá tehdejší pacient více než třicet let po zákroku? “Výborně!”, odpovídá Parodi. “Je to až neuvěřitelné, je ve skvělé zdravotní kondici”, doplňuje chirurg, který krátce po volbě kardinála Bergoglia na Petrův stolec zveřejnil v argentinském tisku následující krátké prohlášení: “Papež František je člověk, který bude velmi milován a přinese mnoho dobra celému světu. Byl mým pacientem a před lety jsem ho musel operovat. Jeho přísná chudoba je zřejmým rysem jeho osobnosti. Aniž bych chtěl chudobu vyvyšovat, myslím, že je naší povinností pomáhat chudším lidem. Musíme také nenávidět chudobu, která vtahuje do bídy a odnímá možnost důstojného života. Jde spíše o to, abychom vytvářeli bohatství a rovně je dělili. Církev nemá být bohatá a vystavovat bohatství na odiv, musí však mít zdroje, které jí umožní účinně vykonávat její poslání. Musíme se všichni radovat, že novým papežem naší církve bude člověk natolik dobrý a inteligentní.”
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
