Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Ve své dnešní ranní homilii v kapli Domu sv. Marty papež František načrtl portrét muže, který se Bohu zasvětil v kněžství. Podle papeže to má být spíše pastýř než vzdělanec; nesmí nikdy zapomínat na Krista a na svou první lásku, kterou má stále následovat.

„Jak to vypadá s mou první láskou? Jsem do tebe zamilován jako první den? Jsem s tebou šťastný nebo si tě nevšímám?“ Je nutné si často klást tyto univerzální otázky, prohlásil papež František. A nemají se tak tázat pouze manželské páry, nýbrž také kněží a biskupové mají zkoumat svůj vztah k Ježíši. Právě On se nás totiž ptá, tak jako to jednoho dne učinil s Petrem: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Papežovo dnešní kázání se odvíjelo od tohoto evangelního dialogu (Jan 21,15-19), ve kterém se Kristus prvního z apoštolů třikrát dotazuje, zda ho miluje více než druzí. Tímto způsobem jej upomíná na „první lásku“, podotkl Svatý otec.

“Kladu tuto otázku sám sobě, mým bratřím biskupům a kněžím: je má dnešní láska taková jako ta Ježíšova? Je stejná jako byla na počátku? Jsem zamilovaný tak jako první den? Nebo se kvůli práci a starostem dívám někam jinam a na lásku trochu zapomínám? Manželé se mezi sebou hádají a hádat se je normální. Avšak když chybí láska, utichnou hádky a nastane zlom.“

„Nesmíme nikdy zapomínat na první lásku. Nikdy!“, zdůraznil papež František a poukázal na trojici hledisek, které by neměly chybět v dialogu každého kněze s Ježíšem. Kněz má být v první řadě pastýřem, nikoliv učencem, intelektuálem v oblasti filosofie, teologie či patrologie. To vše přichází až po výzvě, se kterou se Ježíš obrátil k Petrovi: „Pas mé ovce“.

“Pas mé ovce. S teologií, filosofií, patrologií a vším, co studuješ, ale pas je. Buď pastýřem. Kvůli tomu nás Pán povolal. Biskup vložil ruce na naši hlavu proto, abychom byli pastýři. To je tedy druhá otázka. První zní: Jak to vypadá s mou první láskou? A druhá: Jsem pastýř nebo aktivista neziskové organizace, která se jmenuje církev? V tom je totiž rozdíl. Jsem pastýř? Musím si klást tuto otázku stejně jako všichni biskupové a kněží... Pas mé ovce. Jdi dál.“

Pro pastýře zasvěceného Kristu neexistuje sláva ani vznešenost. „Nikoli, bratře. Skončíš zcela obyčejně a často také v ponížení. Budeš upoután na lůžko, budou tě krmit a oblékat… Budeš zbytečný, nemocný…“ Náš osud, upozornil papež, je skončit tak, jako skončil On. Láska, která umírá jako obilné zrno, aby vydalo úrodu. Ale tu již neuvidím. A konečně, uzavíral papež, poslední hledisko a to „nejsilnější slovo“. Ježíš jím korunuje svůj rozhovor s Petrem: „Následuj mě!“

“Pokud jsme ztratili orientaci a nevíme, jak odpovědět na otázku o lásce, na otázku o bytí pastýřem. Pokud nedokážeme odpovědět nebo nemáme jistotu, že nás Pán neopustí v nejtěžších životních okamžicích či v nemoci, tehdy nám Pán říká: Následuj mě. A tady je naše jistota, v Ježíšových stopách, po této cestě. Následuj mě.“

Kéž nám, všem kněžím a biskupům, Pán dává milost, abychom vždy nalézali první lásku a pamatovali na ni, abychom byli pastýři, abychom se nestyděli za to, že skončíme v ponižujícím upoutání na lůžku nebo pomatenosti. A kéž nám vždy dává milost jít za Ježíšem, po jeho stopách. Milost následovat Jej, zakončil papež František dnešní ranní homilii.

(jag)