Dobrý den, bratři a sestry,
Evangelium této neděle (Mt 13,1-23) nám ukazuje Ježíše, který káže na břehu Galilejského jezera, a poněvadž jej obklopuje velký zástup, nastoupí na loď, odrazí od břehu a tak promlouvá. Když Ježíš mluví k lidu, používá mnoho podobenství, jazyk všem srozumitelný, obrazy vzaté z přírody a z každodenních životních situací.
První, které podává, je jakýmsi úvodem ke všem podobenstvím, a je o rozsévači, který nešetří zrny a seje na každý druh půdy. Pravým protagonistou tohoto podobenství je právě setba, která přináší větší či menší úrodu podle toho, kam padne. První tři druhy půdy jsou neproduktivní: na okraji cesty ji sezobou ptáci, na kamenité půdě rychle vyklíčí, ale uschne, protože nezapustí kořeny; v křovinách ji udusí trní. Čtvrtá půda je úrodná a jedině tam se setba ujme a přinese užitek.
V tomto případě Ježíš nejenom pronesl podobenství, ale také jej vyložil. Setba padlá na okraj cesty ukazuje na ty, kdo slyší zvěst o Božím království, ale nepřijímají ji. Přichází pak Zlý a odnese ji. Zlý totiž nechce, aby setba v srdcích lidí vzklíčila. To je první podobenství. Druhým je setba padlá na kamenitou půdu. Představuje lidi, kteří Boží slovo slyší, přijímají Jej ihned, avšak povrchně, protože v sobě nemají kořen a jsou nestálí. Když se dostaví těžkosti a soužení, hned odpadají. Třetím případem je setba padlá do trní. Ježíš vysvětluje, že ukazuje lidi, kteří slyší slovo, ale světské starosti a záliba v bohatství jej udusí. A nakonec setba, která padne na dobrou půdu, představuje ty, kteří slyší slovo, přijímají, opatrují jej a chápou, takže toto slovo přináší užitek. Dokonalým vzorem této dobré půdy je Panna Maria.
Toto podobenství dnes promlouvá ke každému z nás stejně jako k Ježíšovým posluchačům před dvěma tisíci lety. Připomíná nám, že jsme půdou, kde Pán neúnavně zasévá Svoje Slovo a Svoji lásku. S jakými postoji Je přijímáme? A můžeme se ptát: jaké je naše srdce? Jaké půdě se podobá: cestě, kamenitému terénu, křovisku? Záleží na nás, zda se staneme dobrou půdou bez trní a kamení, obdělanou a pečlivě kultivovanou, aby mohla přinášet užitek nám i našim bratřím.
A prospěje nám, když nezapomeneme, že také my jsme rozsévači. Bůh rozsévá dobrá zrna a my se můžeme také tady zeptat: jaká setba vychází z našeho srdce a našich úst? Naše slova mohou působit mnoho dobrého a také mnoho zlého, mohou uzdravovat i zraňovat, mohou povzbudit i zkrušit. Pamatujte, že důležité je nikoli to, co vchází, ale to, co vychází z úst a ze srdce.
Matka Boží ať nás učí svým příkladem přijímat Slovo, opatrovat Jej a umožnit, aby přinášelo plody v nás i v druhých.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
