Co je to terorismus? Kdo a proč jej financuje? Většinová média, která informují o jeho projevech, nenabízejí odpovědi na tyto otázky těm, kdo je hledají. Jako by předpokládala, že o nich netřeba přemýšlet, podobně jako je tomu i s jinými zaběhnutými mediálními slogany, které zasahují signální soustavu člověka, ale jeho rozum ochromují. Termín je odvozen z latinského slova
terror čili strach. Ve slovníku cizích slov se lze dovědět, že je to „způsob vlády vymáhající terorem poslušnost“. Dodat lze, že poprvé použili toto označení vůdcové vzešlí z Velké francouzské revoluce a to k pojmenování svého vlastního způsobu vlády. A byli to titíž lidé, kteří hlásali lidská práva a někteří se pak sami stali oběťmi svojí revoluce. Podobně jako komunismus či fašismus je tedy terorismus slovem z čeledi
–ismů, tedy jakási ideologická zkratka, která pravdu neoznačuje, nýbrž zastírá. Tento pojem vznikl v protikřesťanském kontextu a v něm byl také od začátku uplatňován.
Proto jsou slovem terorismus označovány jevy, jejichž příčiny i účel jsou zcela odlišné. Atentát na studenty spáchaný jedním z nich a útok na Světové obchodní centrum, byť k oběma došlo ve Spojených státech, neměly zřejmě stejný cíl kromě toho, aby se dostaly do mediálního zpravodajství. Jejich pachatelé, tedy psychicky vyšinutý jedinec a islamističtí fanatici však jistě nebyli vedeni toutéž ideou. Skutečnost, že jim je podsouván společný jmenovatel, nasvědčuje spíše tomu, že do hry vstupuje ještě jiný činitel, totiž ten, kdo pachatele posílá, tedy mandant.
Tak se dostáváme k otázce financování terorismu. Maximum toho, co se lze v médiích dozvědět, je seriózně se tvářící tvrzení, že v pozadí všeho je obchod se zbraněmi. Západnímu člověku to jako vysvětlení obvykle stačí. Krátké zamyšlení však ukáže, že zřejmě nepůjde o obchod nijak výnosný, protože uživatelé oněch zbraní nejsou jejich kupci. Terorismus ve své konkrétní, tedy násilné podobě žije pouze z dotací. A soukromníci, kteří do něho investují, jsou nejspíš jeho ideology a sledují cíle, které nemohou spočívat jenom v ekonomickém zisku.
Na druhé straně však dochází také k tomu, že když dva dělají totéž, není to totéž. A proto fanatik zabíjející civilisty je v New Yorku terorista, zatímco v Sýrii je stoupencem politické opozice, čímž se rozumí demokrat. Sofistikovaná verbální manipulace nabývá kolosálních rozměrů. Kdo jsou vlastně takzvaní separatisté na Ukrajině? Ti, kdo se chtějí odtrhnout od vlivu Ruska, anebo ti, kdo ho chtějí nadále mít za nejbližšího spojence? Civilistům, kteří umírají při výpadech jedněch či druhých žoldáků, je to samozřejmě úplně jedno.
Terorismus vyvolává buď strach anebo vztek. Záleží na kterou stranu se kdo přikloní. Tak tomu ostatně bylo u všech ideologií, jimiž je během posledních dvou tří století sužována lidská rodina.
Pokud člověk svou naději v lepší život vkládá pouze do tohoto světa, vyvolává v něm světové dění a snaha vysvětlovat jej pouze lidsky, jedině strach, popř. zlost. Brát vážně evangelium je však dnes především zapotřebí v souvislosti s globalizací, tj. právě v té oblasti, do které duchovní zesvětštění nechce radostnou zvěst vpustit. Tato hermeticky uzavřená světská spiritualita je dnes největším nepřítelem křesťanství, jak soustavně upozorňuje papež František.
Sebevražedné atentáty tedy nejsou příznakem vzestupu islámu, jak se domnívají ti malověrní, kteří sami islámu ani v nejmenším nehoví, nýbrž právě naopak, jsou známkou jeho krize, ba skomírání. Proto musejí být financovány zvnějšku. Terorismu se zkrátka netřeba bát, ale neobejde se to bez heroismu milosti křesťanské víry.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
