Kristus nás v evangeliu vybízí k obrácení, abychom změnili své smýšlení a svůj život. Jeho výzva ale není zaměřena jen do nitra člověka – změněný křesťan je vyzván také měnit svět kolem sebe, šířit v něm Boží království. Tyto srpnové dny nám nabízejí příležitost všimnout si jednoho lidského osudu, který náš svět skutečně změnil.

Před pěti sty lety v srpnu 1514 proslovil jeden mladý kněz na dnešní Kubě kázání, ve kterém poprvé obvinil španělské kolonizátory z nedovoleného násilí na původních obyvatelích Ameriky. Tím knězem byl Bartolomé de las Casas, pozdější dominikánský mnich a první biskup v Chiapas v dnešním Mexiku.

Na teprve nedávno objevený americký kontinent přicestoval jako mnoho jiných dobrodruhů. Spolu se svým otcem se roku 1502 usadil na ostrově Hispaniola, stal se vlastníkem půdy, účastnil se válečných výprav proti indiánům i lovů na otroky. Zároveň byl roku 1510 vysvěcen na kněze a stal se kaplanem španělských dobyvatelů. V tomtéž roce dorazili na Hispaniolu první dominikáni. Pro zlé nakládání s Indiány začali otrokářům upírat rozhřešení. Las Casas se tehdy zapojil do kampaně, kterou kolonisté proti nim rozpoutali, takže dominikáni byli na králův rozkaz z ostrova odvoláni. To ovšem ještě netušil, že se jednou stane jedním z nich.

V roce 1513 se las Casas účastnil dobytí dnešního ostrova Kuba. Byl za to odměněn pozemky bohatými na zlato a množstvím otroků. Svůj život dělil mezi povinnosti kolonizátora a povinnosti kněze. Ty jej během následujícícho roku nakonec přivedly k proměně jeho dosavadního postoje. Oči se mu otevřely při rozjímání nad biblickým textem z Knihy Sirachovcovy: „Obětovat Bohu z věcí pochybně nabytých znamená oběť zesměšnit … Kdo přináší oběť z majetku chudých je jako ten, kdo zabíjí syna před očima otce (srov. Sir 34, 18.20).“ Na svátek Nanebevzetí Panny Marie roku 1514 pak proslovuje své slavné kázání, kterému se říká „první obrácení otce Bartolomé“ nebo také „kajícné kázání“. Nejenom že v něm označil zotročování indiánů za hřích a do nebe volající nespravedlnost, ale sám poté guvernérovi ostrova vrací získané pozemky i s otroky a vybízí ostatní kolonizátory, aby učinili totéž. Samozřejmě, že narazil na odpor. Rozhodl se proto vypravit do Španělska za králem s plánem přesvědčit jej, aby zrušil systém, který zotročuje indiány. Tak začala jeho role nejdůležitějšího hybatele společenských změn, které vedly k uznání domorodých obyvatel jako osob majících právo na lidsky důstojný život. Pod jeho vlivem vydal španělský panovník zákony (1542), které je měly chránit. Uvedení do praxe však vyvolalo tak obrovský odpor kolonizátorů, že nakonec nenabyly účinnosti. Přesto však poprvé ukázaly Evropanům směr, jakým se mají dívat na původní obyvatele nově objevených kontinentů.

Dnes je Bartolomé de las Casas považován za jednoho z prvních obhájců všeobecných lidských práv. Pomáhal rozvíjet a šířit názor, že všichni lidé a všechny národy světa mají přirozené právo na svobodu a zaslouží si stejné zacházení jako Evropané. Nesouhlasil s argumenty svým odpůrců, kteří tvrdili, že indiáni jakožto necivilizovaní pohané jsou od přírody určeni k tomu, aby je Evropané zotročili. Ve své argumentaci ve prospěch domorodců vycházel z Písma, které učí, že všichni lidé, tedy i pohané, jsou stvořeni k Božímu obrazu.

V jeho postavě máme jako Kristovi učedníci příklad křesťana, který ačkoliv byl synem své doby s jejími negativními projevy, byl schopen nechat se oslovit neutěšenou realitou kolem sebe. Ve světle evangelia našel odvahu změnit sám sebe, a nakonec i začít měnit k dobrému osudy druhých.

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"