Dobrý den, drazí bratři a sestry.
V postupném čtení Matoušova evangelia jsme tuto neděli dospěli k zásadnímu místu Ježíšovi zvěsti. Poté, co se přesvědčil o tom, že Petr a ostatních jedenáct apoštolů uvěřilo, že je Mesiášem a Božím synem, „začal (jim) naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět …, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen“ (Mt 16,21). Jedná se o kritický okamžik, v němž vyvstává kontrast mezi způsobem, jakým uvažuje Ježíš, a tím, jak uvažují učedníci. Petr cítí přímo povinnost pokárat Mistra, protože není schopen pochopit, že Mesiášův život by mohl skončit tak nedůstojným způsobem. Ale tehdy Ježíš, naopak, tvrdě kárá Petra, staví ho „do latě“, protože nemá na mysli „věci božské, ale lidské“ (v. 23) a neuvědomuje si, že se staví na stranu satana, pokušitele.
Na uvedený bod v liturgii této neděle klade důraz také svatý Pavel, který píše křesťanům do Říma. Říká jim: „Nepřizpůsobujte se už tomuto světu – nevstupujte do myšlenkových schémat tohoto světa – ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží (Řím 12,2).“
My křesťané totiž žijeme ve světě, plně vsazeni do společenské a kulturní reality naší doby, což je nakonec správně; ale nese to s sebou riziko, že se staneme „světskými“, riziko, že naše „sůl ztratí chuť“, jak by řekl Ježíš (srov. Mt 5,13), tedy že se křesťan „rozředí“, že ztratí novost, kterou dostává od Pána a od Ducha svatého. Mělo by to naopak být přesně obráceně: když síla evangelia zůstane v křesťanech živá, dokáže proměnit „kritéria úsudku, určující hodnoty, body zájmu, myšlenkové směry, prameny inspirace a životní příklady“ (Pavel VI., Evangelii nuntiandi, 19). Je smutné potkávat „rozředěné“ křesťany, kteří jsou jako víno nastavované vodou, na nichž není poznat, jestli jsou křesťany nebo lidmi tohoto světa, tak jako u naředěného vína není jasné, jestli je to víno nebo voda! Je smutné potkávat křesťany, kteří přestali být solí země, a víme, že když sůl ztratí chuť, k ničemu se nehodí. Jejich sůl ztratila slanost, protože se vydali napospas duchu tohoto světa a stali se světskými lidmi.
Proto je potřeba se neustále obnovovat tím, že z evangelia čerpáme životní mízu. Jak se to dá prakticky udělat? Především četbou a rozjímáním evangelia každý den, takže Ježíšovo slovo bude stále přítomno v našem životě. Pamatujte si: velmi vám pomůže, když budete nosit evangelium stále u sebe, malé vydání evangelia, které se vejde do kapsy nebo do kabelky, a budete z něho číst každý den jeden úryvek. Stále s evangeliem (v kapse) znamená nosit s sebou stále Boží slovo a mít možnost si ho přečíst. Také jít na mši každou neděli, kde se setkáváme s Pánem uprostřed společenství, nasloucháme jeho slovu a přijímáme eucharistii, která nás spojuje s Ním a navzájem mezi sebou; a pak jsou pro duchovní obnovu velmi důležité dny duchovní rekolekce a duchovních cvičení. Nezapomeňte tedy (na tyto tři věci): Evangelium, eucharistie a modlitba. Díky těmto darům našeho Pána se můžeme obnovovat ne podle světa, ale podle Krista, a následovat ho na jeho cestě, na cestě „ztráty vlastního života“, abychom jej znova získali (v. 25). „Ztratit svůj život“ ve smyslu darovat ho, obětovat ho z lásky a v lásce – což s sebou přináší oběť i kříž – abychom jej získali znova očištěný, osvobozený od sobectví a od hypotéky smrti, plný věčnosti.
Panna Maria kráčí po této cestě vždy pře námi; nechme se jí vést a doprovázet.
Přeložil Petr Havlíček SJ
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
