Od odstoupení Benedikta XVI. z úřadu uběhly téměř dva roky. Za tu dobu už mají věřící jasno v tom, “kdo je pravý papež”, míní Joseph Ratzinger pro nedělní vydání
Frankfurter Allgemeine Zeitung (7.12.2014). Záznam půlhodinového rozhovoru s Jörgem Bremerem, politickým dopisovatelem německého listu pro Itálii a Vatikán, nese výmluvný název: “Návštěva u Otce Benedikta”. Právě takovéto oslovení totiž Benedikt XVI. pro sebe zamýšlel, avšak byl příliš unavený a slabý, než aby je prosadil. “Napište to, třeba to lidem pomůže”, vyzývá nyní německého novináře a lituje, že titul “emeritní papež” mu příliš nenapomáhá k tomu, aby ještě důrazněji poukázal na nynější petrovskou službu svého úřadujícího nástupce.
Ačkoli nadále nosí bílou sutanu, snaží se Benedikt XVI. žít “natolik tiše, jak je to jen možné”, potvrzuje pro frankfurtský deník. Proto vyznívá jako “naprostý nesmysl”, že by se vměšoval do diskuse posledního biskupského synodu o rozvedených katolících žijících v druhém manželství. Joseph Ratzinger zkrátka nechce být jakýsi “stínový papež”, který by se v církevní debatě dokonce stavěl do opozice vůči Františkovi. Podle některých sdělovacích prostředků nicméně Benedikt XVI. do současných sporů zasáhl tím, že přepracoval esej “O otázce nerozlučitelnosti manželství”, která nyní vychází na trh v sedmisetstránkovém čtvrtém svazku jeho sebraných spisů. V původním článku z roku 1972 napsal, že povolení k účasti na svatém přijímání pro lidi v druhém manželství se v některých případech kryje s tradicí. Současná verze článku trvá na tom, že účast na Večeři Páně je pro rozvedené a opětovně sezdané katolíky možná jedině kanonickou cestou anulace předchozího církevního sňatku. Otec Benedikt v rozhovoru tvrdí, že tytéž postoje zastával jako prefekt Kongregace pro nauku víry ve shodě s tehdejším papežem Janem Pavlem II. Učení o nerozlučitelnosti manželského svazku zůstává nedotčené, je však důležité, aby se rozvedeným, žijícím v novém svazku, v náboženské praxi “neukládalo více, než je bezpodmínečně nutné”. Pro Benedikta XVI. se mohou takovéto páry zapojovat do církevních grémií, nebo kupříkladu být kmotry. Ve shodě s apoštolskou exhortací Familiaris consortio pro ně požaduje takovou pastoraci, která by je nevylučovala, nýbrž jim skutečně dávala pocítit lásku církve.
V další části článku Benediktův host líčí každodenní život stále svěžího emeritního papeže. Ačkoliv na veřejnosti se ukázal v posledním roce pouze třikrát, a to vždy na pozvání papeže Františka, ve svém bydlišti – bývalém klauzurním klášteře ve Vatikánských zahradách – přijímá řadu návštěv. Hlásí se u něj biskupové, přátelé z Bavorska, jeho dvorní vydavatel Manuel Herder a také papež František, možná častěji než je všeobecně známo. “Máme spolu velmi dobré kontakty”, říká k tomu Benedikt XVI., který u svého nástupce oceňuje silné vystupování, jaké by už on sám “při svých slabých silách tělesně a psychicky nikdy nemohl zastat”. Od své abdikace pociťuje otec Benedikt značné ulehčení – setrvání v úřadě by, podle jeho vlastních slov, “nebylo upřímné”. Zároveň vyslovuje dík “dobrému Bohu za stálé zdraví”, které mu umožňuje modlit se a číst, přemýšlet a připravovat si krátké nedělní kázání. Pouze do psaní se už Benediktu XVI. nechce.
V samém závěru návštěvy se rozhovor stáčí k blížícím se vánocům, které byly pro bavorského rodáka už od dětství nejhezčím svátkem církevního roku. Hostitel v myšlenkách zalétá ke Svaté zemi, kde “Ježíšovy stopy stvrzují tajemství Boha, který se stal člověkem”. Ježíš totiž nebyl pouhý duch, jeho přítomnost lze datovat a tento jeho pozemský rozměr je užitečný také pro věřícího člověka, uzavírá Benedikt XVI. v rozhovoru pro nedělní vydání listu Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
