Dobrý den a šťastný nový rok, drazí bratři a sestry!
První den v roce nás v radostném, byť chladném ovzduší Vánoc církev vybízí, abychom upřeli svůj zrak víry a lásky k Ježíšově Matce. V ní, pokorné Nazaretské ženě, „se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (Jan 1,14). Proto nelze kontemplovat Ježíše, Slovo života, které se stalo viditelným a hmatatelným (srov. 1 Jan 1,1), odděleně od Marie, která mu dala svoji lásku a svoje lidské tělo.
Dnes jsme slyšeli slova apoštola Pavla: „Bůh poslal svého Syna, narozeného ze ženy“ (Gal 4,4). Výraz „narozený ze ženy“ podstatně a tím silněji podtrhuje pravé lidství Božího Syna. Jak praví církevní otec, sv. Atanáš: „Náš Spasitel byl pravým člověkem a odtud plyne spása celého lidstva“ (List Epiktetovi, PG 26).
Sv. Pavel však také dodává: „podrobeného Zákonu“ (Gal 4,4). Tímto výrazem zdůrazňuje, že Kristus přijal lidství a vysvobodil jej tak z uzavřené zákonické mentality. Zákon zbavený milosti se totiž stává nesnesitelným břemenem a místo aby nám prospíval, škodí nám. Ježíš říkal: „Sobota je pro člověka, nikoli člověk pro sobotu.“ Za tímto účelem tedy Bůh poslal svého Syna na zem, aby se stal člověkem: za účelem osvobození, ba znovuzrození. Osvobození, „aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu“ (Gal 4,5), a toto vykoupení nastalo smrtí Krista na kříži. Především však znovuzrození, protože „tak jsme byli přijati za syny“ (Gal 4,5). Lidé, přivtělení k Němu, se vskutku stali Božími dětmi. K tomuto podivuhodnému přechodu v nás došlo křtem, jímž jsme byli naroubováni jako živé údy na Krista a začleněni do Jeho církve.
Na začátku nového roku nám prospěje připomenout si den svého křtu. Objevme znovu tento dar obdržený ve svátosti, která nás zrodila k novému životu: božskému životu. A to skrze Matku církev, jejímž vzorem je Matka Maria. Křtem jsme byli uvedeni do společenství s Bohem, a nejsme už vydáni napospas zlu a hříchu, nýbrž dostává se nám lásky, něhy a milosrdenství nebeského Otce. Zeptám se vás tedy znovu: „Kdo z vás si pamatuje den, kdy byl pokřtěn?“ Těm, kteří si nepamatují datum svého křtu, dávám za domácí úkol zjistit jej a dobře uchovávat ve svém srdci. Můžete také využít pomoci rodičů, kmotrů a kmoter, strýčků, tet a prarodičů. Den, kdy jsme byli pokřtěni, je dnem svátečním! Připomeňte nebo si najděte datum svého křtu. Bude pěkné poděkovat takto Bohu za dar křtu.
Toto sblížení Boha s naší existencí nás obdarovává pravým pokojem. O tento božský dar prosíme zvláště dnes na Světový den míru. A támhle na transparentu čtu: „Mír je vždycky možný.“ Vždycky je možný mír! Musíme o něj usilovat… U kořene míru je modlitba. Modlitba je vlastním kořenem míru. Mír je vždycky možný a naše modlitba je kořenem míru. Modlitba dá vyklíčit míru. Dnes je Světový den míru a jeho poselství říká „Již ne otroci, ale bratři“. Války z nás totiž vždycky činí otroky! Toto poselství se týká všech. Všichni jsme povoláni bojovat proti každé formě otroctví a vytvářet bratrství. Všichni, každý podle svojí odpovědnosti. A dobře si pamatujte: mír je vždycky možný! A kořenem modlitby je vždycky modlitba. Modleme za mír. Existují také krásné školy pokoje, školy míru. Je zapotřebí, abychom s touto výchovou k míru postupovali vpřed.
Marii, Matce Boží a naší Matce představme svoje dobré úmysly. Prosme ji, aby nad námi všemi a po všechny dny nového roku držela rozestřený plášť své mateřské ochrany: „Svatá Matko Boží, nezamítej naše prosby v potřebách našich, ale ode všeho nebezpečenství vysvoboď nás vždycky. Panno slavná a požehnaná!“
A všechny vás zvu, abychom dnes Madonu pozdravili jako Matku Boží. Pozdravme ji pozdravem: „Svatá Matko Boží!“. Tak byla vzývána věřícími města Efes v počátcích křesťanství, když u vchodu do kostela před svými pastýři provolávali: „Svatá Matko Boží!“. Všichni společně silně třikrát opakujme: „Svatá Matko Boží“.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
