Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní evangelium (srov. Mk 1,29-39) nám představuje Ježíše, který po sobotním kázání v synagoze uzdravuje mnohé nemocné. Kázání a uzdravování je hlavní činnost Ježíšova veřejného života. Kázáním zvěstuje Boží království a uzdraveními prokazuje, že se přiblížilo, že Boží království je mezi námi.
Ježíš vstoupil do domu Šimona Petra a uviděl, že jeho tchyně leží v horečce. Ihned ji vzal za ruku a pozvedl. V sobotu po západu slunce přicházejí lidé a přinášejí mu svoje nemocné, uzdravuje množství lidí z nejrůznějších nemocí: fyzických, psychických i duchovních. Ježíš přišel na zem hlásat a uskutečňovat spásu celého člověka a všech lidí a zvláštní náklonnost ukazuje těm, kdo jsou raněni na těle a na duchu: chudým, hříšníkům, posedlým, nemocným a marginalizovaným. Tak se projevuje jako lékař duší i těl, jako milosrdný Samaritán člověka. Je opravdový Spasitel: Ježíš zachraňuje, opatruje a uzdravuje.
Když Kristus uzdravuje nemocné, vybízí nás k zamyšlení nad smyslem a hodnotou nemoci. A to nám připomíná Světový den nemocných, který budeme slavit ve středu 11. února na liturgickou památku Panny Marie Lurdské. Žehnám všem přípravným iniciativám tohoto Dne, zejména vigilii, která se bude konat 10. února večer v Římě. Tady chci připomenout předsedu Papežské rady pro pastoraci zdravotníků, monsignora Zygmunta Zimowského, který je vážně nemocen v Polsku. Pomodleme se za něho, za jeho zdraví, protože on tento den připravil a bude nás provázet svým utrpením.
Kristovo dílo spásy se nevyčerpává osobou Krista v rámci Jeho pozemského života, nýbrž pokračuje prostřednictvím církve, svátosti lásky a Boží něhy prokazované lidem. Když Ježíš posílá svoje učedníky, uděluje je jim dvojí poslání: zvěstovat evangelium spásy a uzdravovat nemocné (srov. Mt 10,7-8). Církev věrná tomuto učení vždycky považovala péči o nemocné za integrální součást svého poslání. „Chudé a trpící budete mít mezi sebou vždycky,“ upozorňuje Ježíš (srov. Mt 26,11), a církev je neustále cestou nachází a nemocné pokládá za přednostní cestu k setkání s Kristem, aby Jej mohla přijmout a sloužit Mu. Pečovat o nemocného, přijímat jej a sloužit mu, znamená sloužit Kristu, protože nemocný je Kristovým tělem.
To se děje také v naší době, když navzdory mnohým výdobytkům vědy, v nás fyzické a vnitřní utrpení vyvolává pronikavé otázky po smyslu nemoci a bolesti a po důvodu smrti. Jde o existenciální otázky, na které pastorační péče církve musí odpovídat ve světle víry a mít před očima Ukřižovaného, ve kterém se ukazuje veškeré spásonosné tajemství Boha Otce, který z lásky k lidem neušetřil vlastního Syna (srov. Řím 8,32). Proto je každý z nás povolán nést světlo Božího Slova a sílu milosti těm, kdo trpí, a těm, kdo jsou jim nablízku: příbuzným, lékařům a ošetřovatelům, aby služba nemocným byla plněna stále lidštěji, s velkodušnou odevzdaností, s evangelní láskou a něhou. Matka církev svýma rukama laská naše utrpení a hojí naše rány a činí tak s mateřskou něhou.
Prosme Marii, Uzdravení nemocných, aby každý člověk díky péči toho, kdo je mu nablízku, mohl v nemoci zakusit moc Boží lásky a útěchu Jeho něhy.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
