Nový portál Vatikánského rozhlasu

Slova vrchního imáma ze sunnitské univerzity Al Azhar na pondělní (23.2.) konferenci v Mekce jsou revoluční. Al Tajib (na fotce s koptským patriarchou Teodorem) totiž odmítl interpretace založené na doslovném výkladu Koránu a sunny, kterými se ohánějí fundamentalisté a islamističtí teroristé; prohlásil, že je zapotřebí přistoupit k reformě výuky islámu mezi laiky i imámy a požádal o ukončení vzájemného exkomunikování (takfir) mezi sunnity a šíity.

Slova Al Tajiba na konferenci v Mekce jsou tím nejzásadnějším, co se v muslimském světě mohlo stát. Mluvil totiž o potřebě revize výuky islámu na školách a univerzitách a korekci extrémistických doslovných interpretací Koránu a sunny. To co řekl rektor univerzity Al Azhar sice řekli i mnozí jiní muslimští učenci (např. Abdel Majid Charfi, Abdel Wahad, Egypťan Nasr Hamed Abou-Zeid, Maročan Abdou Filali Ansari, Francouz Abdennour Bidar aj.), ale to byli laici, nikdo z nich nebyl imám.

Vrchní imám Al Tajib, nejvyšší teologická autorita islámu, nyní pochopil a přijal za své, že problému je zapotřebí čelit globálně formací laiků, ale zvláště imámů, kteří každý pátek káží v mešitách a jejich slova jsou hojně medializována.

V islámském učení je třeba korigovat styl, kterým se muslimové vzájemně označují za nevěřící (kafir), tedy vzájemné vyobcovávání se (takfir). Co tím chtěl rektor univerzity Al Azhar říci? Že sunnité pokládají šíity za nevěřící. S tímto honem na čarodějnice je třeba přestat, ozývá se již déle v oficiálních kruzích. Ty však zároveň - zvláště v těch wahhábistických v Saúdské Arábii a Kataru - tímto způsobem nezřídka podněcují nevraživost mezi muslimy. Každý měsíc vybuchují bomby v šíitských mešitách - někdy v sunnitských - v Pákistánu, Jemenu, Bahrainu či Iránu. Za touto otázkou se skrývá otázka svobody svědomí, víry a změny náboženství. Je třeba zaručit možnost být nevěřícím a nebýt za to pronásledován. Je také na místě zmínit, že tento druh odsudků užívají častěji sunnité proti šíitům než naopak. Al Tajib vyzval, že je třeba „zabývat se hlouběji tím, co sunnity a šíity spojuje“, přestat se vzájemnými exkomunikacemi a ukazovat obě tradice jako dva rovnocenné způsoby chápání islámu.

V souvislosti s válkou mezi sunnity a šíity je možné mezi křesťany zaslechnout, že válka mezi těmito dvěma muslimskými frakcemi je pro křesťany vlastně výhodná. Nikoli, před Bohem to není pěkné. Z politického dění a z historie navíc víme, že takovéto války vyústí ve vraždění židů a křesťanů. Co je však cílem křesťanů? Nejde o to, aby jedno náboženství zvítězilo nad ostatními, nýbrž o to, aby se svět stal mírumilovnějším a bratrštějším. Jakákoli forma nenávisti tomuto cíli odporuje. Proto bychom my křesťané měli přispívat k dialogu a pokojnému soužití mezi sunnity a šíity a přirozeně i mezi muslimy a nemuslimy.

Další důležitý bod, o kterém mluvil Al Tajib, spočívá v tom, že označil jako příčinu rozdělení v islámu „špatnou interpretaci Koránu a sunny“. Takovéto tvrzení je vskutku impozantní skok a důležitý projev sebekritiky. Al Tajib říká, že extremismus se rodí z nesprávné interpretace Koránu. Právě extremisté si však nárokují pravý a autentický výklad Knihy a mohamedánské tradice, které se drží doslova. Tato kritika obsahuje tvrzení, že Korán a sunna musejí být interpretovány a nelze je brát doslova! Jenom fanatici berou všechno doslova. Lpění na liteře je falešné jak v islámu, tak v křesťanství.

V muslimském světě se pro pojem „výklad“ užívá dvou arabských termínů. První je komentář (tafsír) a spočívá v postupném vysvětlování slov, jejich filologického původu, gramatiky apod. Druhým termínem je právě interpretace (ta´wil), ale ten se - až na drobné výjimky v šíitském světě - prakticky neužívá.

Rektor univerzity Al Azhar ve svém vystoupení mluvil bez bližšího upřesnění o „extremistických skupinách“, které praktikují doslovnou interpretaci. Důvodem je, že na konferenci byly přítomny osobnosti z Kataru, Saúdské Arábie a Malajsie, které právě doslovný výklad používají. Je tedy velmi pravděpodobné, že zmínkou o extremistických skupinách ukázal Al Tajib nejenom na tzv. ISIS, ale také na wahhábity, salafity, Muslimské bratrstvo apod., tedy na všechny, kdo interpretují Korán doslovně, třebaže ne každý pak praktikuje násilí.

Bohužel, před několika dny, sám vrchní imám Al Tajib odsoudil „barbarské zločiny“ tzv. islámského státu a na jejich pachatele aplikoval, co stojí v Koránu, totiž aby byli „ukřižováni a byli jim odťaty ruce i nohy“. I on tak použil Korán doslova. Tato dvojznačnost se bohužel v muslimském světě vyskytuje. Je-li to výhodné, cituje se Korán doslova, v případě potřeby bránit se před kritikou, se řekne, že Korán je nutno interpretovat.

Dalším bodem vystoupení vrchního imáma z Al Azhar je poukaz na „negativní obraz islámu šířený extremistickými skupinami“. Al Tajib tedy nepřipisuje negativní obraz islámu západní islamofobii. Někteří muslimové a někteří západní hlasatelé bezbřehé tolerance totiž tvrdí, že kritika islámu vychází z předsudků, uzavřenosti a apriorismu Západu. Al Tajib však říká, že negativní obraz o islámu vychází z islámu. Říkat blahosklonně, že „islám je náboženstvím míru“ a že všechno jde dobře, je proto laciné a falešné.

Také pozice Al Tajiba však není zcela jasná. Mezi příčinami nepřátelství mezi muslimy totiž vrchní imám uvádí „nový globální kolonialismus ve spojenectví se světovým sionismem“. Tím upadá do tradičního pohledu islámského světa, který za to, co se děje, přičítá vinu druhým a umenšuje tak svoji vlastní. Nevěřím v toto globální a sionistické spiknutí. Izrael, Spojené státy americké a Západ zajisté mohou využívat rozdělení a bojů mezi muslimy pro své vlastní zájmy. Nemohly by však nic, kdyby v islámském světě neexistovaly boje, za které jsou odpovědni muslimové. Je pravdou, jak připouští Al Tajib, že toto spiknutí využívá „konfesních napětí mezi muslimy“, ale nelze z toho hned vyvodit, že Západ je ve válce proti islámu.

Slova Al Tajiba na půdě Mekky však přese všechno budou mít zásadní význam. Pokud je totiž v islámském světě řeč o tom, co řekl, totiž o teologicko interpretačním aspektu Koránu, pak nastává skutečná revoluce.

V těchto dnech došlo ještě k dalšímu revolučnímu činu. Egyptský prezident Sisi rozkázal zakročit vojensky proti základnám tzv. islámského státu v Libyi. Revolučnost spočívá v tom, že rozkaz byl dán v důsledku vraždy spáchané na 21 egyptských křesťanech. V ozbrojených akcích teroristů bylo zavražděno mnoho muslimů, avšak Sisi se rozhodl zasáhnout po zabití 21 křesťanských koptů, čímž je vlastně uznal za občany Egypta v plném smyslu. Sám totiž řekl: „Nechceme válku, ale bráníme svoji vlast a svoje občany.“ Egyptský prezident zároveň navrhnul arabským zemím vytvořit koalici bojující proti těmto teroristům. Účastnil se navíc zádušních obřadů v káhirské koptské katedrále a nařídil vyplacení odškodného rodinám, které přišly o manžela či otce. Také Saúdskoarabský král Salman řekl pozoruhodné věci na semináři v Mekce. Podle monarchy je „terorismus metla produkovaná extremistickou ideologií“ a „hrozba pro muslimskou komunitu i celý svět“. Salman označil teroristy za „svedené svůdce“, kteří dávají světu důvod „napadat islám a považovat muslimy za zbabělce“.

Je tedy evidentní, že náboženská autorita Al Azhar, politická autorita regionu (Saúdská Arábie) a autorita nejlidnatější arabské země (Egypt) se stávají spojenci ve snaze o transformaci islámského světa. Možná, že bude zapotřebí ještě dlouho čekat, ale začátek je důležitý.

Tato reforma na poli interpretace v moderním světě má však starší kořeny. Již počátkem 20. století ji zahájil Mohammad Abdou, tehdejší imám univerzity Al Azhar zesnulý v roce 1905. Jeho nástupce Rashid Rida ji však zastavil a stal se duchovním vůdcem Muslimského bratrstva, které vykládá Korán doslovně. Více než sto let po smrti Mohammeda Abdoua jsme tedy učinili krok zpět! Doufejme, že reakce na násilí islámistických extremistů přinese islámskou reformu, jak si to ostatně přeje i většina muslimů.

Z katolické agentury Asia News
přeložil Milan Glaser.

Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky