Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Tuto pátou neděli postní evangelista Jan přitahuje naši pozornost jednou kuriozitou, když uvádí, že někteří „Řekové“, kteří přijímali židovskou víru, přišli na svátek Paschy do Jeruzaléma a obrátili se na apoštola Filipa s prosbou: „Rádi bychom viděli Ježíše“ (Jan 12,21). Ve svatém městě, kam se Ježíš naposledy ubíral, bylo mnoho lidí. Jsou tu malí a prostí, kteří velkolepě vítají proroka z Nazaretu, ve kterém uznávají Pánova Posla. Jsou tu velekněží a starší, kteří ho chtějí odstranit, protože Ježíše považují za nebezpečného heretika. A jsou zde také lidé, kteří jsou podobně jako oni Řekové zvědaví, rádi by Jej viděli a dověděli se více o Něm a Jeho činech, z nichž ten poslední, tedy vzkříšení Lazara, vyvolal velký rozruch.
„Rádi bychom viděli Ježíše“ – tato slova stejně jako mnohá jiná v evangeliích překračují tuto ojedinělou epizodu a vyjadřují něco obecného, zjevují touhu, která prostupuje epochy i kultury, touhu, která se vyskytuje v srdci mnoha lidí, kteří slyšeli o Kristu, ale dosud se s Ním nesetkali. „Přál bych si vidět Ježíše“ – tak to vnímá srdce těchto lidí.
Nepřímo a prorocky odpověděl Ježíš na prosbu, aby jej mohli vidět, a pronáší předpověď vyjevující Jeho totožnost a ukazující cestu vedoucí k Jeho opravdovému poznání: „Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven“ (Jan 12,23). Je to hodina Kříže! Je to hodina porážky Satana, knížete zla, a hodina definitivního triumfu milosrdné lásky Boží. Kristus prohlašuje, že bude „vyvýšen ze země“ (v.32). Tento výraz má dvojí význam: „vyvýšen“ jakožto ukřižován, a „vyvýšen“ jakožto povznesen Otcem ve Vzkříšení, aby všechny potáhl k Sobě a smířil lidi s Bohem a mezi sebou. Hodina Kříže je nejtemnější v dějinách a je také zdrojem spásy těch, kdo v Krista věří.
Ježíš dále prorokuje svoji nadcházející Paschu za použití jednoduchého a podmanivého obrazu „pšeničného zrna“ (v.32), které padá do země, odumírá a tak přináší užitek (v. 24). V tomto obraze nacházíme další aspekt Kristova Kříže, tedy plodnost. Kristův Kříž je plodný. Ježíšova smrt je totiž nevyčerpatelným zdrojem nového života, protože v sobě nese obrodnou sílu Boží lásky. Ponořeni do této lásky křtem se křesťané mohou stát „pšeničným zrnem“ a přinášet hojný užitek, pokud jako Ježíš „ztratí svůj život“ z lásky k Bohu a bratřím (srov. v.25).
Proto těm, kdo také dnes „chtějí vidět Ježíše“ a hledají tvář Boha; těm, kdo jako malí přijali katechezi a potom ji neprohloubili a možná ztratili víru; těm, kdo se ještě osobně s Ježíšem nesetkali – všem těmto lidem můžeme nabízet tři věci: evangelium, kříž a svědectví naší víry, prosté, ale upřímné. V evangeliu se můžeme setkat s Ježíšem, naslouchat Mu a poznat Jej. Kříž je znamením lásky Ježíše, který dal sebe sama za nás. A potom víra, která se projevuje jednoduchými gesty bratrské lásky, zejména však živou spojitostí mezi tím, co říkáme, a co žijeme, spojitostí mezi naší vírou a naším životem, našimi slovy a našimi činy. Evangelium, kříž a svědectví. Toto trojí ať nám Matka Boží pomáhá přinášet.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
