Nový portál Vatikánského rozhlasu

Zítra je Zelený čtvrtek. Odpoledne začíná mší na památku Večeře Páně Velikonoční triduum umučení, smrti a vzkříšení Krista, vrchol celého liturgického roku a také vrchol našeho křesťanského života.

Triduum začíná památkou Večeře Páně. Ježíš v předvečer svého umučení nabídl Otci svoje tělo a svou krev pod způsobami chleba a vína a daroval je jako pokrm apoštolům, kterým přikázal, aby tuto oběť konali na Jeho památku. Evangelium z této bohoslužby podává tentýž smysl eucharistie z jiného hlediska zmínkou o mytí nohou. Ježíš jako služebník umývá nohy Šimona Petra a ostatních jedenácti učedníků (srov. Jan 13,4-5). Tímto prorockým gestem vyjadřuje smysl svého života a svého umučení jako službu Bohu a bratřím: „Vždyť Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil“ (Mk 10,45).

Došlo k tomu také v našem křtu, když nás milost Boží obmyla z hříchu a oblékli jsme Krista (srov. Kol 3,10). Dochází k tomu pokaždé, když konáme památku Páně v eucharistii: jsme ve společenství se Služebníkem Kristem z poslušnosti k Jeho přikázání milovat tak jako On miloval nás (srov. Jan 13,34; 15,12). Přistupujeme-li ke svatému přijímání bez upřímné ochoty nechat si vzájemně umývat nohy, neuznáváme Pánovo Tělo. Je to služba, ve které se Ježíš daruje, zcela.

Pozítří, v liturgii Velkého pátku budeme rozjímat o tajemství Kristovy smrti a klanět se Kříži. V posledních okamžicích života před odevzdáním svého ducha Otci řekl Ježíš: „Dokonáno je!“ (Jan 19,30). Co znamená slovo, které Ježíš vyslovuje: je dokonáno? Znamená, že dílo spásy je dokončeno a že celé Písmo se naplňuje láskou Krista, obětovaného Beránka. Ježíš svojí Obětí přetvořil tu největší špatnost na největší lásku.

V dějinách existují muži a ženy, kteří svědectvím svého života odrážejí lesk této dokonalé, plné a neposkvrněné lásky. Rád bych připomněl takovéhoto heroického svědka našich dnů: dona Andreu Santora, kněze římské diecéze a misionáře v Turecku. Pár dnů před svým zavražděním ve městě Trabzon napsal: „Jsem tady, abych přebýval mezi těmito lidmi a umožňoval to Ježíši tím, že mu propůjčuji svoje tělo… Spásy jsme schopni jedině obětováním vlastního těla. Zlo světa je třeba nést a sdílet bolest jeho vstřebáváním ve vlastním těle až do konce, jako to učinil Ježíš“ (A. Polselli, Don Andrea Santoro, le eredita, Citta Nuova, Roma 2008, str. 31). Tento příklad muže naší doby a mnoha jiných jsou nám oporou, abychom podle Kristova příkladu nabízeli svůj život jako dar lásky bratřím. I dnes existují mnozí muži a ženy, opravdoví mučedníci, kteří spolu s Ježíšem nabízejí svůj život, aby vyznali víru, pouze z tohoto důvodu. Je to služba křesťanského svědectví až do krve, služba, kterou nám prokázal Kristus, který nás dokonale vykoupil. Takový je význam slov „dokonáno je“. Jak krásné bude, až my všichni na konci svého života se svými pochybeními, se svými hříchy a také s našimi dobrými skutky a s naší láskou k bližnímu budeme moci říci jako Ježíš Otci: „Dokonáno je!“. Ne s toutéž dokonalostí, s jakou to řekl On, ale říci: „Pane, dělal jsem, co jsem mohl. Je dokonáno!“. Adorací Kříže, pohledem na Ježíše myslíme na lásku, na službu, na svůj život, na křesťanské mučedníky a prospěje nám myslet také na konec vlastního života. Nikdo z nás neví, kdy nadejde, ale můžeme prosit o milost, abychom mohli říci: „Otče, dělal jsem, co jsem mohl. Je dokonáno.“

Bílá sobota je dnem, kdy církev rozjímá o Kristově „spočinutí“ v hrobě po vítězném boji na kříži. Na Bílou sobotu se církev znovu ztotožňuje s Marií. Veškerá víra církve je soustředěna v Ní, první a dokonalé učednici, první a dokonalé věřící. V temnotě, která obestírá stvoření, jako jediná stále drží plamen víry a doufá proti vší naději v Ježíšovo Zmrtvýchvstání. Ve Velikonoční vigilii, kdy opět nově zazní Aleluja, budeme slavit Vzkříšeného Krista, střed a cíl veškerenstva a dějin, a bdít plni naděje v očekávání Jeho návratu, kdy se Pascha vyjeví plně.

Někdy se zdá, že duši prostupuje temnota noci, a napadne nás: „nyní už se nedá nic dělat“, srdce už nenachází sílu milovat… Právě v oné temnotě však Kristus zapaluje oheň Boží lásky, blesk proniká temnotu a oznamuje nový začátek. V hluboké tmě něco začíná. Právě v oné temnotě Kristus vítězí a zapaluje oheň lásky. Kámen bolesti je odvalen a přenechává prostor naději. Tak obrovské je tajemství Paschy! V této svaté noci nám církev podává světlo Zmrtvýchvstalého, aby v nás už nebyl žal toho, kdo říká „nyní už..“, nýbrž naděje toho, kdo se otevírá přítomnosti naplněné budoucností: Kristus přemohl smrt a my s Ním. Náš život nekončí na náhrobním kamenu, náš život sahá dále nadějí v Krista, který vstal z mrtvých právě z onoho hrobu. Jako křesťané jsme povoláni být jitřenkami, které dovedou rozeznávat znamení Zmrtvýchvstalého jako ženy a učedníci, kteří běželi ke hrobu na úsvitu prvního dne v týdnu.

Drazí bratři a sestry, v těchto dnech Posvátného Tridua se neomezujme jenom na připomínku umučení Páně, ale vejděme do tajemství, osvojme si Jeho cítění a Jeho postoje, jak nás k tomu vybízí apoštol Pavel: „Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš“ (Flp 2,5). Pak budou naše Velikonoce požehnané.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience