Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   28. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

9.7.2015 

Svaté přijímání nám umožňuje vycházet z individualismu

Homilie papeže Františka na mši sv., Santa Cruz – Bolívie

Česká sekce RV

Přišli jsme z různých míst, regionů a zemí, abychom slavili živou přítomnost Boha mezi námi. Vyšli jsme před několika hodinami ze svých domů a obcí, abychom mohli být spolu jako svatý Boží lid. Kříž a obraz misie nám připomínají všechny komunity, které se v Ježíšově jménu zrodily na této zemi, kterou jsme zdědili po předcích.

Evangelium, které jsme právě slyšeli, popisuje situaci hodně podobnou té, kterou nyní prožíváme. Jako ony čtyři tisíce lidí toužíme naslouchat Ježíšovu Slovu a přijmout Jeho život. Oni včera a dnes my, společně s Učitelem, Chlebem života.

Dojímá mne, když vidím matky, které mají na zádech svoje děti. Jako tady mnohé z vás. Nesou na sobě život, budoucnost svého lidu. Nesou důvody svojí radosti, svých nadějí. Nesou požehnání plodů země. Nesou práci svých rukou. Rukou, které utvořily přítomnost a spřádají budoucí očekávání. Nesou však na svých zádech také zklamání, smutek a hořkost, nespravedlnost, která se zdá být bez konce a jizvy neuskutečněné spravedlnosti. Nesou na sobě radost a bolest svojí země. Nesete paměť svého lidu, protože lid má paměť, a ta se předává z pokolení na pokolení; národy mají putující paměť.

A nezřídka cestou pociťujeme únavu. Nezřídka se nám nedostává sil k udržování živé naděje. Kolikrát jen prožíváme situace, které umrtvují naši paměť a oslabují naději, a postupně se vytrácejí důvody naděje. Začíná na nás dorážet smutek, který je individualistický a obírá nás o paměť toho, že jsme milovaným a vyvoleným lidem. Tato ztráta nás rozkládá, vede k uzavírání se vůči druhým, zejména těm nejchudším.

Můžeme se nám stát to, co se stalo kdysi učedníkům, když uviděli množství lidí, kteří tam přišli. Žádali Ježíše, aby je propustil a poslal domů, protože nebylo možné dát všem těmto lidem najíst. Vzhledem k tolikerému hladu ve světě lze říci: „Promiňte, nedá se to“; tomu nelze čelit; a tak se začíná beznaděj vkrádat do našeho srdce.

V srdci, které nedoufá, snadno získá prostor logika, která hodlá panovat v celém dnešním světě. Logika, která se snaží převést všechno na plně obchodovatelný předmět směny či spotřeby. Logika, která chce ponechat prostor některým a vyřadit všechny, kdo „neprodukují“, jsou pokládáni za nezpůsobilé a nehodné, protože se to zdánlivě „nedá“. Ježíš nám znovu říká: „Není třeba je vylučovat. Není třeba, aby odcházeli. Dejte jim najíst vy.“

Tato výzva k nám dnes mocně promlouvá: „Není třeba, aby někdo odcházel; konec odepisování, vy sami jim dejte najíst.“ Ježíš nám to říká na tomto náměstí. Ano, dost skartací, vy jim dejte najíst. Ježíšova vize neakceptuje logiku či vizi, která vždycky „zatíná tipec“ tomu nejslabšímu, tomu, kdo je v největší nouzi. Ježíš přijímá „sázku“, sám dává příklad a ukazuje nám cestu. Ukazatele lze shrnout třemi slovy: vezme trochu chleba a pár ryb, požehná je, láme a rozdává, aby se o ně učedníci rozdělili s druhými. Takový je postup zázraku. Zajisté se nejedná o magii či idolatrii. Ježíš těmito třemi činy dovede přetvořit logiku skartace na logiku komunikace, na logiku komunity. Chtěl bych krátce poukázat na každý z těchto činů zvlášť.

Vezme. Začíná tím, že bere život těch, co jsou Jeho, velice vážně. Dívá se jim do očí a tak rozumí jejich životu, jejich cítění. Vidí v těch pohledech, co v paměti a srdci jeho lidu tepe a co tepat přestalo. Bere to v úvahu a hodnotí. Oceňuje všechno dobré, co mohou nabídnout, veškeré dobro, na kterém lze stavět. Nemluví však o předmětech, kulturních statcích nebo ideách, nýbrž o lidech. Autentické bohatství společnosti se měří životem lidí, měří se starými lidmi schopnými předávat svoji moudrost a paměť svého lidu těm nejmenším. Ježíš nepřezírá něčí důstojnost pod záminkou, že nemá co dát nebo co sdílet. Bere všechno, co přichází.

Žehná. Ježíš bere a nebeský Otec žehná. Ví, že tyto dary jsou darem Božím. Proto je nepovažuje za „ledasco“, protože veškerý život se rodí z milosrdné lásky. Uznává to. Jde za pouhé zdání a gestem žehnání a chvály žádá svého Otce o dar Ducha svatého. Žehnání v sobě zahrnuje tento dvojí pohled, totiž poděkování a proměnění. Je to uznání, že život je vždycky obdarováním, darem, který získává násobnou sílu, vloží-li se do rukou Božích. Náš Otec nic neodnímá, všechno rozmnožuje.

Dává. U Ježíše není braní, které by nebylo požehnáním, a neexistuje žehnání, které by nebylo dáváním. Požehnání je vždycky také poslání, má účel sdílet a společně se dělit o to, co bylo přijato, poněvadž jedině v odevzdání a ve sdílení nacházíme jakožto lidé zdroj radosti a zakoušíme spásu. Ruce, které Ježíš pozvedá, aby Bůh z nebe žehnal, jsou tytéž, které rozdávají chléb hladovějícím zástupům. Můžeme si představit, můžeme si nyní představit, jak z ruky do ruky putoval chléb a ryby, až došlo na ty nejvzdálenější. Ježíš umí z těch, co jsou Jeho, vytvářet proud; všichni se dělili o to, co měli, a umožňovali, aby se to stalo darem pro druhé, najedli se tak dosyta a neuvěřitelné množství ještě zbylo. Sesbírali ještě sedm košíků zbylých kousků. Paměť vzatá do rukou, požehnaná a rozdaná vždycky lid nasycuje.

Eucharistie je „Chléb daný k životu světa“, jak říká motto 5. eucharistického kongresu, který dnes zahajujeme a který se bude konat v Tarija. Svátost sv. přijímání nám umožňuje vycházet z individualismu, abychom společně prožívali následování a jistotu, že to, co máme a co jsme, je-li přijato, požehnáno a rozdáno, stává se mocí Boží, mocí Jeho lásky chlebem života pro druhé.

Církev slaví eucharistii, slaví památku Páně, Pánovu oběť, protože církev je společenstvím konajícím památku. Proto - věrna příkazu svého Pána – pokaždé opakuje: „To konejte na mou památku“ (Lk 22,19). Od pokolení do pokolení v nejrůznějších koutech naší země aktualizuje a realizuje mystérium Chleba života. Zpřítomňuje jej a nabízí. Ježíš chce, abychom měli účast na Jeho životě a aby se naším prostřednictvím tento život šířil v naší společnosti. Nejsme izolovaní a separovaní lidé, nýbrž Lid, který tuto památku aktualizuje a neustále nabízí.

Život konající památku potřebuje ostatní, vztahy, setkání i skutečnou solidaritu schopnou vejít do logiky přijetí, žehnání a dávání, do logiky lásky.

Maria, která jako mnohé z vás, nosila s sebou paměť svého lidu, život svého Syna, zakoušela v sobě samé Boží velikost a s jásotem velebila Toho, který „hladové sytí dobrými věcmi“ (srov. Lk 1,53), ať je nám dnes příkladem, jak se svěřovat dobrotě Pána, který koná velké věci prostřednictvím svých nepatrných služebníků.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
25.1.21 Modlitba přivádí k lásce, jinak je samolibým rituálem
24.1.21 Papež k neděli Božího Slova: Vypnout televizi a otevřít Bibli
1.1.21 Papež: Ze srdce se rodí dobro
31.12.20 Nešpory na závěr kalendářního roku v bazilice sv. Petra
31.12.20 Papež nepovede obřady na přelomu roku kvůli bolesti zad



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti