Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Tato naše reflexe je poslední z cyklu katechezí o manželství a rodině. Stojíme před krásnými a náročnými událostmi, které se přímo pojí k tomuto velkému tématu, Světovým setkáním rodin ve Filadelfii a biskupskou synodou v Římě. Obojí má světový rozměr, který odpovídá všeobecné dimenzi křesťanství, ale také všeobecné důležitosti tohoto základního a nezastupitelného společenství, kterým je rodina.
Nynější civilizační etapa je poznamenána dlouhodobými účinky společnosti řízené ekonomickou technokracií. Podřízenost etiky logice zisku má k dispozici nesmírné prostředky a enormní mediální podporu. V tomto scénáři se nová smlouva muže a ženy stává nejenom nezbytností, ale i strategií emancipace národů od peněžní kolonizace. Tato smlouva se musí znovu stát směrnicí politiky, ekonomie i občanského soužití! Ona rozhoduje o obyvatelnosti země, o přenosu životního citu a o vazbách paměti a naděje.
Mohli bychom říci, že manželsko-rodinné společenství muže a ženy je „zlatým jádrem“ této smlouvy, její životodárnou gramatikou. Víra ji čerpá ze stvořitelské moudrosti Boha, který svěřil rodině nikoli péči o samoúčelnou intimitu, nýbrž vzrušující plán „zdomácnění“ světa. Právě rodina je počátkem, základem této světové kultury, která nás zachraňuje před mnoha a mnoha útoky, destrukcemi, kolonizacemi, včetně té peněžní, anebo před ideologiemi, které tolik ohrožují svět. Rodina je obrannou základnou.
Právě biblické Slovo o stvoření skýtalo základní inspirací v našich krátkých středečních meditacích o rodině. Z tohoto Slova můžeme a musíme znovu, široce a hluboce čerpat. Čeká nás obrovská, ale také velice vzrušující práce. Boží stvoření není pouhá filosofická premisa: je to všeobecný horizont života a víry! Neexistuje jiný božský plán než stvoření a jeho vykoupení. Pro spásu stvoření a každého tvora se Bůh stal člověkem, „pro nás lidi a pro naši spásu“, jak říká Krédo. A zmrtvýchvstalý Ježíš je „dříve zrozený než celé tvorstvo“ (Kol 1,15).
Stvořený svět je svěřen muži a ženě. To co se děje mezi nimi, poznamenává všechno. Jejich odmítavý postoj k Božímu požehnání ústí nevyhnutelně do jakéhosi deliria všemohoucnosti, které obrací všechno vniveč. Říkáme tomu „prvotní hřích“. A všichni přicházíme na svět s touto dědičnou chorobou.
Přesto však nejsme prokleti, ani ponecháni sobě napospas. Už starozákonní podání první lásky Boha k muži a k ženě bylo psáno ohněm! „Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím“ (Gn 3,15a). Těmito slovy se obrací Bůh ke lstivému hadovi, mágovi. A prostřednictvím těchto slov Bůh vybavuje ženu ochrannou bariérou proti zlu, ke které se může, pokud chce, utíkat po všechna pokolení. To znamená, že žena je nositelkou tajného a zvláštního požehnání na obranu svého stvoření před Zlým! Jako žena Apokalypsy, která běží skrýt dítě před Drakem. A Bůh ji chrání (srov. Zj 12,6).
Pomyslete, jaká hlubina se zde otevírá! Vyskytují se mnohá a někdy urážlivá klišé o ženě pokušitelce jako té, která navádí ke zlu. Existuje však prostor pro teologii ženy, který je na výši tohoto Božího požehnání pro ni a pro její potomstvo!
Milosrdná Boží ochrana nad mužem a ženou však v každém případě pro oba nikdy neustává. Nezapomínejme na to! Symbolický jazyk Bible nám říká, že ještě před jejich vyhnáním ze zahrady Eden, udělal Bůh muži a ženě kožené sukně a oblékl je do nich. Tento projev něhy znamená, že Bůh ani v bolestných důsledcích našeho hříchu nechce, abychom byli nazí a vydáni svému údělu hříšníků. Tato božská něha, tato péče o nás, se vtělila v Ježíši Nazaretském, Božím Synu, „narozeném ze ženy“ (Gal 4,4). A svatý Pavel dále říká, že „Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky“ (Řím 5,8). Kristus narozený ze ženy, z jedné ženy, je Božím pohlazením našich ran, našich pochybení, našich hříchů. Bůh nás miluje takové, jakými jsme a chce nás v tomto plánu vést dál. Žena je ta silnější, která tento plán nese dál.
Příslib, který Bůh dává muži a ženě na počátku dějin, zahrnuje všechny lidské bytosti až do konce dějin. Budeme-li mít dostatek víry, rodiny národů země se rozpoznají v tomto požehnání. Na každý pád, kdokoli se nechá pohnout touto vizí, ať už patří k jakémukoli národu, lidu a náboženskému vyznání, je na cestě s námi. Bude naším bratrem a naší sestrou. Bez jakéhokoli proselytismu! Kráčejme v tomto požehnání za tímto Božím cílem, aby se z nás všech v životě stali bratři uprostřed světa, který jde kupředu a rodí se z rodiny, ze spojení muže a ženy.
Bůh vám žehnej rodiny všech koutů země! Bůh žehnej vám všem!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Generální audience
odeslat článek
vytisknout článek
