Vatikán.
Jedna z častých výtek zaznívajících vůči synodě ze strany těch, kdo jsou zastánci výrazných změn v učení církve, míří na jeho takzvaně odbornou stránku. Rádi by v synodní aule viděli sociology a další odborníky na rodinnou problematiku. Chybou těchto námitek je však zásadní nepochopení toho, co je nejen synoda, ale i církev. Mluví o tom řeckokatolický biskup z Bukurešti,
mons. Mihai Cătălin FRĂŢILĂ (foto):
„Pokud budeme používat jazyk sociologů, musíme si uvědomit, že sociologie a další humanitní vědy chtějí vždy dávat odpovědi. Ke každé otázce musí být odpověď. Oproti tomu, když jdeme k lékaři, vždycky necháváme nějaké věci na Pánu Bohu, na Jeho Prozřetelnosti. A pokud je lékař poctivý, často nám řekne, jaká jsou rizika, a nebo dokonce, co medicína řešit nedokáže.
Církev tedy musí v jakékoli historické situaci zachovat povolání, které má od Pána, totiž hlásat Jeho Království. Vyzývá nás k tomu sám Ježíš, když říká, hledejte nejprve a především Boží Království a všechno ostatní vám bude přidáno navíc. Není to tedy tak, že by se církev chovala schizofrenně a zavírala oči před naším lidstvím, ale jejím primárním posláním je sloužit lidským srdcím a shromažďovat je kolem Krista, aby neztratila správnou cestu. Proto je důležité dbát na to, abychom na místo Pána Ježíše nekladli svoje záležitosti, které nemají smysl, pokud nejsou nahlíženy skrze Jeho Srdce.”
Synoda o rodině by měla chránit život tváří tvář ideologiím smrti. V rozhovoru pro Vatikánský rozhlas o tom mluvil misijní biskup Krzysztof Białasik SVD. Polský verbista přijel na zasedání synody spolu s delegací bolívijského episkopátu:
„Na světě jsou různé proudy prosazující ideologie namířené proti rodině. Jednou z nich je gender. Je to ideologie, která podporuje potraty, homosexuální svazky a adopce dětí stejnopohlavními dvojicemi, podporuje eutanázii – a tedy smrt. Jak říkal Jan Pavel II., je to kultura smrti. Bůh je Pánem života, ne smrti. Proto pracujeme na tom, aby rodina našla nové impulsy k životu. Potraty jsou dnes velmi vážný problémem. Na mnoha místech – a v Bolívii také – někteří lékaři tvrdí, že nejde o žádný problém, jen malá operace, odstranění „shluku buněk“. Dobře víme a církev tomu učí, že lidskou bytost je nutné chránit od chvíle početí. Lůno matky bylo kdysi považováno za nejbezpečnější místo. Dnes tomu tak není. Mnoho žen si myslí: „To je moje tělo!“ – ale ono to není jejich tělo, je to jiný člověk. Rodiče nemají právo ho zabít, protože to je skutečně vražda. Potraty jsou ve světovém měřítku holokaust, říkám tomu III. světová válka. Dělají se v bílých rukavičkách, ale je to holokaust,“
říká polský misijní biskup, působící v Bolívii.
„Jsem přesvědčen, že argumenty pro to, aby se povolilo rozvedeným a znovu sezdaným katolíkům přistupovat k eucharistii, mají charakter spíše sociologický a psychologicko-emocionální než teologický,“ říká arcibiskup Zbigniew Stankiewicz z Rigy. Jak řekl tento reprezentant lotyšských biskupů v synodní aule, nikdo není proti milosrdenství pro rozvedené ani pro homosexuály. Nelze však vyplňovat pojem milosrdenství obsahem odtrženým od pravdy, spravedlnosti a živé tradice církve, říká arcibiskup Stankiewicz:
„Církevní mlýn mele pomalu, avšak nakonec zpravidla dává dobrou mouku. Naším úkolem je přinášet pokoj Božímu lidu a v první řadě rodinám. Mluvím tady jménem Konference lotyšských biskupů, která je proti přijímání pro rozvedené, kteří uzavřeli nové svazky, a pro ty, kdo žijí ve stejnopohlavních svazcích. Svatý otec už udělal velký krok, když zkrátil proces pro prozkoumání neplatnosti manželství a otevřel tak cestu milosrdenství v hradbě spravedlnosti. Navrhuji, abychom se u toho zastavili a věnovali se reflexi. Naším prvořadým úkolem je ukázat krásu povolání k manželství, podpořit a posílit ty rodiny, které s obtížemi bojují o zachování věrnosti svému manželství.“
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
