RadioVaticana.va

   25. 5. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2755
Poslechem z webových stránek.1807
Četbou textů na webových stránkách.3264
Poslechem i četbou.1886


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Být poslušný a rozdávat lidem radost, takové je poslání křesťana

Papež oznámil jmenování pěti nových kardinálů

Benedikt XVI. o kardinálu Sarahovi: Liturgie církve je v dobrých rukách




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

20.12.2015 

Máme s ateisty stejného Boha?

Milan Glaser

Zajisté. Věříme-li v Boha, pak pouze v jediného, Toho, který stvořil všechny lidi, nevyjímaje ani ateisty; který chce, aby se „všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy“ (1 Tim 2,3-4); který se narodil jako člověk, aby tuto pravdu dosvědčil (srov. Jan 18,37), který se vrátí a bude Soudcem všech lidí. Platí však také, že kdybychom ateistovi položili otázku, zda s námi sdílí našeho Boha, pak by nám s největší pravděpodobností odpověděl, že nikoli. Přesvědčovat jej o opaku a tvrdit mu, že je anonymním čili neuvědomělým křesťanem, by bylo hloupé a poněkud vlezlé. Na druhé straně to, co mají ateisté rádi nadevše, my křesťané určitě nemáme mít na místě Boha. To je velmi prostý fakt, který neprotiřečí vzájemnému respektu a platí i pro vztah křesťanů a hinduistů nebo křesťanů a muslimů.

V minulém čísle Katolického týdeníku (2015/50 z 8. prosince 2015) vyšel článek nazvaný Máme s muslimy stejného Boha?, kde mons. Tomáš Halík píše, že „muslimové nám křesťanům dělají přesně to, co jsme my křesťané po tisíciletí dělali Židům“, což vzápětí dále vysvětluje: „také jsme Židům říkali, že my jejich Bibli (kterou jsme nazvali Starý zákon) rozumíme jinak – a samozřejmě narozdíl od nich správně, že jen my víme, koho přesně měli na mysli proroci a žalmisté.“ Nikdo nechce mons. Halíkovi upírat jeho přesvědčení. Naopak, příměr, který formuloval, je užitečný k ujasnění si toho, čím je a čím není křesťanství. Své přirovnání poměru křesťanů k Židům či ke Starému zákonu, jak tuto část Písma nazval apoštol Pavel (2 Kor 3,14), s poměrem muslimů ke křesťanům, potom autor dokládá následujícím příkladem: „V Bibli můžeme jakožto Boží příkazy také najít strašné věty“ - říká a bez uvedení pramene uvádí slova o „blahoslavení těch, kdo malým dětem nepřátel roztříští lebky o skálu“. Doplňme, že tato slova jsou vzata ze Žalmu (137, 9), tedy ze Starého zákona.

Tento příměr i při nejlepší vůli působí dojmem teologického přešlapu jednak ve vztahu k judaismu, který citovaný verš už dávno nevykládá doslovně, a jako hrubý faul ve vztahu ke křesťanství. Křesťan totiž ví, že rozhodujícím pramenem určujícím obsah jeho víry je Nový zákon a přesněji Ježíš Kristus, který svými slovy i skutky vykládá texty Písma; nejpůsobivěji zdrceným Emauzským učedníkům. Evangelia ani listy apoštolů k násilí nejenom nikde nepodněcují ani jej neoslavují, ale několikrát násilí výslovně zapovídají, a to nikoli pouze slovy, ale také činy, z nichž největším je ukřižování a smrt, které zakladatel křesťanství podstoupil, aniž by se bránil před nespravedlností, což by samozřejmě mohl, kdyby nechtěl smířit všechny lidi s Bohem. Opomenutí této skutečnosti při porovnávání islámu a křesťanství vyvolává nemalé rozladění a připomíná spíše nějakou obskurní intelektuální hru, protože zamlčuje, ba deformuje samu podstatu křesťanství. Jednoduše řečeno: křesťan si nemůže plést Starý zákon s Novým a sugerovat, že „muslimové dělají křesťanům přesně to, co křesťané Židům“, neboť to je totéž jako tvrdit, že Mohamed opravuje a doplňuje křesťanské zjevení přesně jako Ježíš Kristus židovský Zákon.

Výroky podněcující k násilí, jež jsou součástí Koránu napsaného sedm set let po Kristu, např. příkaz tlouci neposlušné manželky (Korán 4:34) nebo potírat ty, kdo věří, že Mesiáš je synem Boha (Korán 9:30), zkrátka nelze klást na stejnou rovinu s podobnými starozákonními výroky napsanými skoro dva tisíce let před sepsáním Koránu, byť je pravdou, že Korán obsahuje rovněž krásné věty.

Nový zákon nikde k násilí proti bližnímu nepodněcuje a je příznačné, že tuto skutečnost nahlížejí někteří evropští ateisté. Upírat jim tento pravdivý postřeh je málo dialogické, ba arogantní, a vyvolává pochopitelnou nevoli. Spíše je třeba na tuto intuici navázat a rozvinout ji. Podobně jako to činí Druhý vatikánský koncil v deklaraci o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím Nostra aetate, která sice není učebnicí religionistiky a neříká o nekřesťanských náboženstvích úplně všechno, ale podává určitý praktický návod na podporu „jednoty a lásky mezi lidmi a také mezi národy“ (Nostra aetate, 1).

O to se pokusil v jedenáctém století muslimský panovník Mauretánie Al-Násir, který poslal k papeži Řehoři VII. kněze Servanda s prosbou, aby jej papež pro křesťany jeho země vysvětil na biskupa. A papež Řehoř VII., velký bojovník za investituru, tedy za právo církve rozhodovat o jmenování biskupů, muslimskému panovníkovi vyhověl a roku 1076 odpověděl krásným listem, ve kterém mimo jiné píše: „Lásku si My a Vy dlužíme více, nežli ji dlužíme jiným národům, poněvadž uznáváme a vyznáváme, byť – pravda - různým způsobem, Jediného Boha, kterého my denně chválíme a ctíme jako stvořitele a učitele tohoto světa podle slov apoštola: On je náš pokoj, On učinil ze dvojího lidu jeden jediný (Ef 2,14).“

Mír nenastolí zpolitizovaná, mondénní verze křesťanství, nýbrž křesťanství žité a hlásané v plnosti, jak to ukazuje příklad Jeho zakladatele, tedy konkrétní láska v pravdě. Jakkoli je totiž mír mezi křesťany a muslimy žádoucí, nelze jej budovat na nových pochybeních a omylech, i když se zdají revoluční.

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
21.5.17 Politika posedlá nebem
7.5.17 O umění, jak si zkazit život
23.4.17 O koncentračních táborech, uprchlících a médiích
20.4.17 O islámu, křesťanství a globalizaci
9.4.17 Technokracie je sakramentální hereze



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Kdo netrpí, asi ani nemá naději

Petrův nástupce přijal prezidenta USA

Papežův blahopřejný telegram k argentinskému státnímu svátku

Papež oslovil děti z janovské pediatrie

Biskup Arborelius: mé jmenování poukazuje na malou církev, která roste navzdory sekularizaci

Kardinál Bassetti novým předsedou Italské biskupské konference

Belgičtí biskupové proti veškerým formám eutanazie

Den modliteb za církev v Číně

Únos kněze a věřících na ostrově Mindanao

Církev bez mučedníků vzbuzuje nedůvěru

Papež k Italské biskupské konferenci: Vše, co v nás není láskou, oddaluje od Boha

P. Boulad SI: Dialog s muslimy je v patové situaci

 Nově na webu
Svatý otec: Emauzy, cesta naděje

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Politika posedlá nebem

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): O islámu, křesťanství a globalizaci

Rozhovory: Vztahy k FSSPX pro mne nejsou problémem vítězů či poražených

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv květen 17
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

Starší zprávy >

Náš tip

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konflitků

Růst víry v kněžském životě

Milosrdenství vyžaduje statečnost, vzdorujme teroru láskou