Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry, dobrý den a požehnanou postní dobu!

Je krásné a příznačné, že se k této audienci scházíme právě na Popeleční středu. Zahajujeme postní dobu a dnes se zastavíme u starobylé instituce Svatého roku, jak ji dosvědčuje Písmo. S jejím zřízením se setkáváme zejména v třetí knize Mojžíšově, která ji vyobrazuje jako vrcholný okamžik náboženského a společenského života izraelského lidu.

Každých padesát let, „v den smíření”, který vzýval Boží milosrdenství pro celý lid, ohlašoval zvuk rohu velikou událost vysvobození. V knize Leviticus čteme: „Tento padesátý rok prohlásíte za svatý a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás milostivé léto, kdy se každý vrátíte ke svému pozemkovému vlastnictví a ke svému rodu. (…) V tomto milostivém létě se každý vrátíte ke svému pozemkovému vlastnictví” (Lv 25,10.13). Podle těchto pokynů mohl člověk znovu nabýt svého pozemku či domu, pokud byl předtím donucen je prodat. Jestliže měl někdo dluhy, nebyl s to je splácet a byl proto donucen sloužit svému věřiteli, mohl se svobodně vrátit ke své rodině a získat zpět veškeré vlastnictví.

Bylo to jakési všeobecné odpuštění, které všem povolovalo návrat do původní situace – s vymazáním všech dluhů, navrácením půdy a možností opětovně požívat svobody, vlastní členům Božího lidu, „svatého” lidu, u kterého rovněž různá další nařízení, včetně slavení milostivého léta, sloužila k potírání chudoby a nerovnosti, zaručovala všem důstojnost a spravedlivé rozdělení půdy k obývání i obživě. Ústřední myšlenkou je zde skutečnost, že země původně náleží Bohu a byla svěřena lidem (srov. Gn 1,28-29). Nikdo si tudíž nemůže nárokovat její výlučné vlastnictví, a působit tak nerovnost. Nad tím si dnes můžeme popřemýšlet – ať se každý v srdci zamyslí, zda toho nevlastní příliš. Proč něco nepřenechat těm, kteří nemají nic? Třeba desetinu, polovinu…Kéž nám to vnukne Duch svatý.

O milostivém létě se zchudlému člověku navracely prostředky nezbytné k živobytí a bohatý člověk dával chudému nazpět, oč jej obral. Cílem byla společnost založená na rovnosti a solidaritě, kde by se svoboda, půda a peníze stávaly dobrem pro všechny, a nejenom pro některé, jak se to děje dnes, pokud se nemýlím… Neznám přesná čísla, ale osmdesát procent veškerého bohatství lidstva je v rukou méně než dvaceti procent obyvatelstva. V návaznosti na naše dějiny spásy proto nynější jubileum slouží k tomu, abychom se obrátili, naše srdce se rozšířilo, ještě více přilnulo k Bohu synovskou láskou, bylo velkorysejší a láskyplnější. Svěřím se vám s jedním přáním – pokud se Svatý rok nedotkne našich kapes, není to pravé milostivé léto. Rozumíte? A to není papežův výmysl, nýbrž to stojí v Bibli. Jak jsem řekl, cílem byla společnost, založená na rovnosti a solidaritě, kde by se svoboda, půda a peníze stávaly dobrem pro všechny, a nejenom pro některé. Účelem milostivého léta bylo napomáhat lidu, aby prožíval konkrétní bratrství, utvářené vzájemnou pomocí. Můžeme říci, že biblické jubileum bylo „jubileum milosrdenství”, protože bylo prožíváno v upřímném hledání dobra pro potřebného bratra.

Po téže linii řídily život Božího lidu také jiné instituce a zákony, umožňující zakusit Pánovo milosrdenství prostřednictvím lidského milosrdenství. Mezi těmito pravidly nacházíme ustanovení, která jsou dodnes platná a vedou k zamyšlení. Biblický zákon kupříkladu předpisoval odevzdávání „desátků”, určených levitům, kteří byli pověřeni bohoslužbou a nevlastnili půdu, a dále chudým, sirotkům a vdovám (srov. Dt 14,22-29). Desetina sklizně či výnosu z jiných činností tak měla být předána nezajištěným lidem v nouzi, aby se tak napomohlo relativní rovnosti v rámci lidu, ve kterém se všichni měli chovat jako bratři.

Existoval rovněž zákon, který se týkal prvotin. O čem je řeč? První a nejcennější část sklizně měla být sdílena s levity a cizinci (srov. Dt 18,4-5; 26,1-11), tedy bezzemky, aby se také pro ně půda stala zdrojem obživy a života. „Země se nesmí prodávat natrvalo, neboť patří mně. Vy jste pro mne jen cizinci a přistěhovalci”, říká Pán (Lv 25,23). Jsme všichni Pánovými hosty, kteří očekávají nebeskou vlast (srov. Žid 11,13-16; 1 Petr 2,11) a jsou povoláni, aby činili obyvatelnějším a lidštějším svět, který je přijímá. Kolik prvotin by jen šťastnější lidé mohli věnovat lidem v obtížích! Kolik prvotin! Prvotin nejen ve smyslu úrody, nýbrž z jakýchkoli jiných plodů práce. Prvotin ze mzdy, úspor, mnoha věcí, které vlastníme a kterými někdy plýtváme. Také dnes lidé odevzdávají „desátky”. Do Papežské dobročinné poklady přicházejí dopisy s nevelkým obnosem a slovy: „To je část mého platu na pomoc druhým”. Je krásné pomáhat druhým lidem, dobročinným zařízením, nemocnicím, domovům pro staré lidi. Je pěkné obdarovávat také cizince, kteří tudy procházejí. Ježíš se v Egyptě zdržel jen nějaký čas.

A právě s těmito úmysly nás Písmo svaté naléhavě vybízí, abychom velkoryse vycházeli vstříc, když jsme požádáni o půjčku, aniž bychom uboze kalkulovali a vyžadovali neúnosné úroky: „Když tvůj bratr zchudne, takže se vedle tebe neudrží, ujmeš se ho jako cizince nebo hosta a bude žít u tebe. Nevymáhej od něho zálohu nebo nasčítaný úrok. Budeš mít bázeň před svým Bohem a tvůj bratr bude žít u tebe. Nesmíš mu půjčit peníze na předčasný úrok ani jídlo na nasčítaný úrok” (Lv 25, 35-37). Toto učení je stále aktuální. Kolik rodin je dnes na ulici, protože se staly obětí nasčítaného úroku. Modleme se, prosím, za to, aby nás Pán v tomto Svatém roce zbavil touhy po stále větším majetku, aby nás zbavil lichvy. Kéž se vrátíme k velkorysosti a velkodušnosti. Kolik situací, zaviněných lichvou, jsme kolem sebe nuceni vidět a kolik utrpení i úzkosti vnášejí do rodin! A kolik lidí mnohdy ze zoufalství končí sebevraždou, protože už nemohou dál a nemají naději. Není tu pomáhající podaná ruka, nýbrž jen ruka vymáhající úroky. Lichva je těžký hřích, je to hřích do nebe volající. Pán naopak přislíbil své požehnání tomu, kdo otevírá ruku a dává z celého srdce (srov. Dt15,10). Bůh ti dvojnásob vrátí – možná nikoli v penězích, ale jinak – avšak vždy to bude dvojnásobek.

Drazí bratři a sestry, biblické poselství je velmi jasné – s odvahou přistupme ke sdílení, protože v tom spočívá milosrdenství. Jestliže vyžadujeme milosrdenství od Boha, začněme s ním sami mezi sebou – spoluobčany, rodinami, národy a světadíly. Přispívat k utváření země bez chudých znamená budovat společnost bez diskriminace, založenou na solidaritě, která vede ke sdílení vlastnictví a k rozdělování zdrojů vycházejícím z bratrství a spravedlnosti.

Přeložila Jana Gruberová

Další články z podrubriky Generální audience