RadioVaticana.va

   19. 10. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denní­ch pořadů       

Hlavní­ stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.3475
Poslechem z webových stránek.2252
Četbou textů na webových stránkách.4018
Poslechem i četbou.2328


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání­

Odkazy


Zasílání­ novinek

Nejčtenější­

Duchovní zesvětštění poznáme a zničíme jen před křížem

Papež: Obavám se, že jsem špatně interpretován; podstupuji pastorační riziko

Papež: Bůh je opakem egoismu




Eeská provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Eeská republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory senioru

Návštěva papeže v České republice





 
Svatý otec

 Generální audience 

2.3.2016 

Milosrdenství a napomenutí

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra

Česká sekce RV

(Iz 1,16b-17.18)

Drazí bratři a sestry, dobrý den.
Když jsme mluvili o božském milosrdenství, několikrát jsme se odvolali k postavě otce rodiny, jenž má svoje děti rád, pomáhá jim, stará se o ně a odpouští jim. A jako otec je vychovává, napomíná, když chybují, a podporuje jejich růst v dobru.

Takto je představován Bůh v první kapitole proroka Izaiáše, kde se Pán jako laskavý, ale také pozorný a náročný otec obrací k Izraeli, kterého obviňuje z nevěrnosti a zkaženosti, aby jej přivedl zpět na cestu spravedlnosti. Text začíná následovně:
„Slyšte, nebesa, naslouchej země,
tak promluvil Hospodin:
»Syny jsem vychoval, pečoval o ně,
ale vzepřeli se mi.
Vůl zná svého hospodáře,
osel jesle svého pána,
mne však Izrael nezná,
můj lid je nechápavý«“ (Iz 1,2-3).
Bůh skrze proroka promlouvá k lidu s hořkostí zklamaného otce. Vychoval svoje děti a ty se proti Němu nyní vzbouřily. Dokonce dobytčata jsou věrná svému pánu a poznávají ruku, která je živí; lid však už nepoznává Boha a vzpírá se porozumění. Bůh, třebaže dotčen, nechává promlouvat lásku a apeluje na svědomí svých zvrhlých dětí, aby se napravily a znovu se nechaly milovat. Takto jedná Bůh! Přichází k nám s tím, abychom se od Něho, svého Boha, nechali mít rádi.

Vztah otec-syn, ke kterému se proroci často odvolávají, když mluví o smlouvě mezi Bohem a Jeho lidem, byl znetvořen. Výchovné poslání rodičů má za cíl nechat děti růst ve svobodě, aby se staly odpovědnými a byly schopny konat dobré skutky pro sebe i vůči ostatním. V důsledku hříchu se však svoboda stává požadavkem autonomie, požadavkem pýchy, a pýcha staví do opozice a vytváří iluzi soběstačnosti.

Proto Bůh na svůj lid volá: „Spletli jste si cestu“. Láskyplně a s hořkostí mluví o „svém“ lidu. Bůh se nás nikdy nezříká. Jsme Jeho lidem, nejšpatnější muž, nejšpatnější žena, nejšpatnější národy jsou Jeho dětmi. Takový je Bůh: nikdy, nikdy se nás nezříká! Bůh neustále volá: „Přijď, dítě.“ Taková je láska našeho Otce; toto je Boží milosrdenství. Mít takovéhoto otce nám dodává naději, dává nám důvěru. Tato příslušnost by měla být prožívána v důvěře a poslušnosti, s vědomím, že všechno je dar, který plyne z Otcovy lásky. Namísto toho však nastupuje samolibost, pošetilost a modloslužba.

Proto se prorok obrací rovnou k tomuto lidu přísnými slovy, aby mu pomohl pochopit závažnost provinění:
„Běda, hříšný národe, [...] zvrácení synové!
Opustili Hospodina,
Svatého Boha Izraele znevážili,
odcizili se mu“ (Iz 1,4).
Důsledkem hříchu je utrpení, které doléhá také na zemi, jež je zdevastována a zpustla, takže se Sión – tedy Jeruzalém – stal neobyvatelným. Kde je odmítán Bůh, kde je odmítáno Jeho otcovství, tam už nelze žít, bytí ztrácí svoje kořeny, všechno se kazí a obrací vniveč. Nicméně také tato bolestná chvíle je vztažena ke spáse. Zkouška přichází, aby lid mohl zakusit hořkost toho, kdo opouští Boha, a konfrontovat se tak s neútěšnou prázdnotou volby smrti. Utrpení, nevyhnutelný důsledek sebezničujícího rozhodnutí, má přimět hříšníka k reflexi, aby se otevřel obrácení a odpuštění.

A toto je cesta božského milosrdenství: Bůh nám neodplácí podle našich vin (Žl 103,10). Pokárání se stává nástrojem nabádajícím k zamyšlení. Stává se tak zřejmým, že Bůh svému lidu odpouští, prokazuje mu milost, neničí všechno, ale stále ponechává bránu naděje otevřenou. Spása v sobě zahrnuje rozhodnutí naslouchat a nechat se obrátit, avšak zůstává stále darem daným zdarma. Pán tedy ve svém milosrdenství ukazuje cestu, která nespočívá v rituálních obětech, ale je spíše cestou spravedlnosti. Bohoslužebný kult je kritizován ne proto, že by byl sám o sobě zbytečný, nýbrž proto, že se namísto výrazu stává náhražkou obrácení; stává se výrazem snahy člověka o svou vlastní spravedlnost, vytváří klamné přesvědčení, že spása je působena oběťmi a nikoli božským milosrdenstvím, které odpouští hřích. Pro lepší porozumění: když je někdo nemocný, jde k lékaři; když se někdo cítí hříšníkem, jde k Pánu. Pokud však namísto k lékaři jde k čaroději, neuzdraví se.

Častokrát nejdeme k Pánu, ale raději chodíme po špatných cestách a hledáme ospravedlnění, spravedlnost a pokoj mimo Něho. Bůh, říká prorok Izaiáš, se netěší z krve býčků a beránků (Iz 1,11) a to tím spíše, je-li oběť přinášena rukama potřísněnýma krví bratrů (v.15). Myslím na některé církevní dobrodince, kteří přicházejí s darem a říkají »To je dar na církev!« a přinášejí plod krve mnoha vykořisťovaných a ukřivděných lidí, zotročených špatně placenou prací! Takovým lidem říkám: „Vezměte si, prosím, svůj šek a spalte jej!“ Lid Boží čili církev nepotřebuje špinavé peníze, potřebuje srdce otevřené Božímu milosrdenství. Je třeba přistupovat k Bohu s čistými rukama, vyhýbat se zlu, prokazovat dobro a konat spravedlnost. Prorok končí krásnými slovy:
„Přestaňte jednat zle,
učte se jednat dobře,
hledejte spravedlnost,
přispějte utlačenému,
sirotku pomozte k právu,
zastaňte se vdovy“ (Iz 1,16-17).

Pomyslete na množství běženců, kteří přicházejí do Evropy a nevědí, kam jít. Hospodin praví: i kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna, a lid bude požívat dobrých darů země a žít v pokoji (srov. Iz 1,19).
To je zázrak odpuštění, které chce Bůh jako Otec darovat svému lidu. Boží milosrdenství je nabízeno všem a tato prorokova slova platí také dnes pro nás všechny, kteří jsme povoláni žít jako Boží děti.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
18.10.17 Svatý otec: Veškerý náš život probíhá mezi úbočím víry a propastí strachu
18.10.17 Blahoslavení mrtví, kteří umírají v Pánu
11.10.17 Papež: Bůh nikdy nepopírá sám sebe a nikdy neklame
11.10.17 Bdělé očekávání
4.10.17 Svatý otec zve mladé lidi na předsynodální shromáždění



Hlavní­ stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Říkáme si křesťané, ale nevěříme v Boha ani v člověka

Svatý otec: Veškerý náš život probíhá mezi úbočím víry a propastí strachu

Papež: Násilí a nespravedlnost ve jménu náboženství těžce uráží Boha

Apoštolský administrátor Mogadišu: Rezignací nad situací v Somálsku pácháme další atentát

Vatikánský pozorovatel při FAO: K odstranění hladu chybí vůle

Zemřel filipínský kardinál Ricardo Vidal

800 let františkánů na Blízkém východě

Kněz Neokatechumenátního hnutí propuštěn ze zajetí

Setkání pro katolíky „v neregulérní“ situaci

Méně peněz na kostely, více na charitu a uprchlíky

Kdo nenaslouchá Božímu slovu, zaměňuje víru za ideologii

Papež: Obavám se, že jsem špatně interpretován; podstupuji pastorační riziko

 Nově na webu
Svatý otec: Blahoslavení mrtví, kteří umírají v Pánu

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): O problémech s papežem

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Libanonský cedr - 100 let Orientálu

Rozhovory: Caravaggio zevnitř

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv říjen 17
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Starší zprávy >

Náš tip

Adolescence není patologie

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konfliktů

Růst víry v kněžském životě