Papež Bergoglio, od jehož volby 13. března uplynou tři roky, si během svého pontifikátu získal velké množství stoupenců, ale také nemálo odpůrců. Tento fakt stojí za pozornost nejenom z kvantitativního hlediska, ale hlavně co do příslušnosti jedněch i druhých. Stoupenci totiž nezřídka pocházejí z řad lidí, kteří na církev vždycky pohlíželi s výhradami, zatímco kritici patří především do katolických kruhů či k těm, kteří papeži vždycky projevovali sympatie. A třebaže mediální zesílení, popř. zkreslení tohoto jevu je vysoce pravděpodobné, stojí za pozornost, že papežovi kritici, s nimiž se lze v médiích setkat, pocházejí narozdíl od předchozího pontifikátu spíše z prostředí, které buď je katolické anebo je církvi nakloněno příznivě; zatímco z prostředí, které je „tradičně“ vůči církvi a papeži nepřátelské, lze převážně slýchat aplaus a chválu.
V italském prostředí je nejznámějším takovým kritikem publicista Antonio Socci, který kromě výhrad k papežovým verbálním projevům vyslovil dokonce pochybnosti o právoplatnosti papežské volby. Tento katolický žurnalista, který kromě tištěných médií, působil dříve v italské veřejnoprávní televizi, zaslal před nedávnem papeži Františkovi svoji nejnovější knihu nazvanou Závěrečné proroctví (La profezia finale, Rizzoli) spolu s průvodním dopisem, ve kterém naléhavě apeluje:
„Drahý papeži Františku, buďte pravým pastýřem na Kristově cestě spolu s Benediktem XVI., který Vás podporuje modlitbou i radou, a také Vy pomozte církvi, která dnes bloudí a je zmatena, aby opět nalezla cestu svého Spasitele a znovu tak zažehla světlo, které umožní lidstvu nezřítit se do propasti násilí. Všichni svatí za to prosí.“
Antonio Socci sám líčí svoje překvapení, když před třemi týdny obdržel od papeže vlastnoručně psanou odpověď. „Ačkoli vím, že papež Bergoglio nemá rád formality, překvapilo mne to – píše Socci na svém blogu. – Poslal jsem mu svoji knihu, protože její podtitul zní „List papeži Františkovi o církvi v čase války. Byl jsem tedy velice překvapen, když jsem spatřil dopis a četl vskutku neformální slova papeže Františka“:
„Drahý bratře, dostal jsem Vaši knihu spolu s Vaším průvodním listem. Mockrát Vám za to děkuji a Pán Bůh zaplať. Začal jsem ji číst a jsem si jist, že mnohé, co přináší, mi velice prospěje. Vždyť také kritiky nám pomáhají kráčet po přímé Pánově cestě. Opravdu Vám mnohokrát děkuji za Vaše modlitby i za modlitby Vaší rodiny. Ujišťuji, že se za vás všechny budu modlit a vyprošovat, aby vám Pán žehnal a Matka Boží vás ochraňovala. Váš bratr a služebník v Pánu. František.“
Italský žurnalista přiznává, že jej papežovo gesto nenechalo lhostejným. „Je mnoho věcí – dodává, které mne na tomto papeži hluboce dojímají, a ve zmíněné knize o tom také píši.“ Obavy italského žurnalisty, jak dodává, navozuje spíše „množství lichotníků, fandů a slouhů, kteří papeže velebí, avšak nemodlí se za něho, ani za církev, jíž tak hrozí ztroskotání uprostřed potlesků a smíchu tohoto světa“.
Jako doklad oprávněnosti této obavy přináší Antonio Socci překvapivě aktuální slova španělského teologa Melchiora Cana (1509-1560), významného koncilního teologa tridentského církevního sněmu, který napsal: „Petr nepotřebuje naše lhaní a lichocení. Ti kteří slepě a bez rozlišování brání každý papežův krok, ve skutečnosti autoritu Svatého stolce nejvíce ohrožují a jeho základy podkopávají, nikoli posilují.“ Slova zmíněného dominikánského teologa, která ve své době mířila zejména proti rodícímu se Tovaryšstvu Ježíšovu, by dnes nepochybně podepsal i argentinský jezuita na Petrově stolci.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
