Nový portál Vatikánského rozhlasu

Bagdád. Vzdát se pomsty a zneužívání náboženství jako zbraně proti druhým, bojovat proti terorismu zastavením jeho původců, ale také mecenášů a hlasatelů násilí – o tom píše bagdádský patriarcha Luis Sako v poselství u příležitosti 2. výročí vyhnání křesťanů z Mosulu a z Ninivské planiny. Hlava iráckých křesťanů chaldejského obřadu navrhuje nový sociální pakt pro obyvatele své země.

„My, křesťané, jsme povoláni kráčet ve stopách našeho Pána Ježíše Krista a žít jako lidé pokoje, lásky a dobré vůle. Naši předkové zkropili tuto požehnanou zemi svou krví, byli mučedníky a svědky naší křesťanské víry. Rozseli po této zemi kláštery spolu se zrnky pšenice a kostely spolu s palmovými háji, stejně jako školy, nemocnice a další. Proto my, jejich potomci, musíme chránit to, co jsme zdědili za tisíce let, včetně země, dějin, jazyka, hodnot a spirituality. V tomto svém poslání věříme, že Boží světlo nakonec rozptýlí temnoty a zavládne Jeho pokoj.
Druhé výročí tragédie Mosulu (10.-17. června 2014) a katastrofy Ninivské planiny (6.-7- srpna 2014) přivádí na mysl arabské písmeno „noon“, symbol používaný pronásledovateli k označování křesťanských domů v Mosulu a dalších míst spojených s křesťany. Zamyslíme-li se nad tímto „noon“, které znamená „ryba“ ( řecky ichthys, akronym vyjadřující vyznání víry v Ježíše Krista Spasitele, užívaný jako rozpoznávací znamení křesťanů prvního století také v Římských katakombách), chápeme, že tento „mocný“ návrat po 2000 letech nemůže být náhodou, ale spíše znamením času, které si zaslouží naši pozornost,“ píše bagdádský patriarcha Luis Sako. Přestože v době tohoto bolestného výročí není terorismus ještě poražen – pokračuje arcibiskup Sako – konflikty pokračují, z mnoha slibů zůstala jen slova, Iráčané nepřestávají doufat v lepší budoucnost, zejména po nedávných vítězstvích, která zahnala tzv. Islámský stát na ústup. K současné situaci patriarcha Sako pro náš rozhlas řekl:

Je to chvíle očekávání, která je velmi složitá. Někteří doufají v návrat, protože kolem sebe slyší sliby, že jim Ninivská planina bude navrácena apod. Dosud ale není žádný jasný plán. Lidé proto žijí v provizoriích, v karavanech, v domech, kde má každá rodina jen jednu místnost. Je tedy těžko, ale stále věříme, že Ninivská planina bude brzy osvobozena.

Kolik je těchto vyhnaných křesťanů, kde nyní žijí, v jakých oblastech Iráku?

Žijí všude možně, ale většina je v Erbílu, v Kurdistánu. Po útěku jich bylo 120 tisíc, někteří odešli do Libanonu, Jordánska, do Turecka, aby se dostali na západ. Myslím ale, že jich je tady ještě přes 100 tisíc.

Včera jste se obrátil na irácký národ se zvláštním apelem. Píšete v něm o tom, jak zajistit křesťanům možnost návratu, jak si počínat po ústupu tzv. islámského státu. Jaká opatření musí být učiněna?

„Jde o změnu mentality, ale také změnu kultury. Islám musí přistoupit k novému čtení, oddělit náboženství od státu: země je pro všechny, občanská práva jsou pro všechny, náboženství je osobní věcí. Nesmí se vytvářet sektářský, náboženský stát. Tak to nejde. Křesťané jsou rovněž otevření. Jako ten francouzský kněz z Rouen, který poskytl pozemek muslimům, aby si mohli postavit mešitu. Stejně tak by také muslimové měli dělat podobné věci, totiž respektovat svobodu každého člověka a jeho lidství, zajišťovat spravedlnost pro všechny, nikoli podle sektářských, náboženských nebo etnických kritérií.“

Povzbuzujete také k tomu, aby lidé nepodléhali frustraci a depresi. Jaká je v této věci role církve?

„Papež byl velmi prozíravý, když mluvil o tom, že nelze oplácet stejnou mincí. To znamená, i když někdo násilně vystoupil proti křesťanům, křesťané nemají dělat totéž. Pomsta nepatří ke křesťanské kultuře. Křesťané musejí doufat a spolupracovat s ostatními pro mír a stabilitu, mají šířit kulturu odpuštění a smíření. A my v tomto směru děláme mnoho. Jsme sice menšinou, ale náš vliv je veliký, a církev nás má v tomto svědectví podporovat. I muslimové si váží této křesťanské pozice, církve, její otevřenosti a charitativní služby. Pomáháme uprchlickým rodinám a toto gesto solidarity a přátelství je velmi dobře oceňováno. Máme svoji roli a své místo tady na Východě. Nesmí se dopustit, aby křesťané z Východu zmizeli. To by byl smrtelný hřích.“

Říká patriarcha Sako. V šesti bodech své obsáhlé výzvy k iráckým křesťanům a k celému národu navrhuje některá praktická pravidla pro situaci po odchodu bojovníků tzv. Islámského státu. V první řadě, jak bylo řečeno, odmítá pomstu, a vybízí k moudrému jednání a jednotě, protože jedině tak se zabrání dalšímu ničení a krveprolití. Politické činitele vybízí, aby neposkytovali legitimitu těm, kdo zneužívají náboženství a páchají zločiny. Rozšiřuje termín „terorista“ také na ty, kdo zločiny připravují, financují nebo k nim podněcují. Hovoří o otevřeném smýšlení jako o léku na fanatické ideologie a vybízí k ustanovení nového občanského politického systému a k vypracování nové ústavy.

V závěru své výzvy u příležitosti druhého výročí vyhnání křesťanů z Mosulu a Ninivské planiny, patriarcha Sako povzbuzuje Kristovy následovníky k srdnatosti a důvěře, že je Bůh, v něhož věří, přivede zpět do jejich země a učiní přítrž jejich neštěstí.

(job)