Nový portál Vatikánského rozhlasu

Řím. V sobotu 15. října dopoledne slavil nově zvolený generální představený Tovaryšstva Arturo Sosa se svými spolubratry shromážděnými na generální kongregaci i dalšími jezuity děkovnou mši svatou v kostele Il Gesù. Homilii otce Artura Sosy přinášíme v plném znění:

„Drazí bratři,
Před několika dny ve stejném kostele Il Gesu, kde spočívají ostatky sv. Ignáce i otce Arrupeho, nás otec Bruno Cadoré vyzval, abychom měli odvahu k nepravděpodobnému, tedy k postoji vlastnímu lidem víry, kteří se snaží ji dosvědčovat ve složité aktuálnosti Lidstva. Vyzval nás, abychom během této generální kongregace odložili obavy a velkodušně vykročili vpřed v postoji kreativity a věrnosti.

Odvaha, kterou máme zapotřebí, abychom byli služebníky poslání Ježíše Krista, může zajisté vytrysknout jedině z víry. Proto je náš pohled především zaměřen k Bohu, protože jediný je váš Otec, v nebesích, jak to připomíná evangelium, které jsme právě vyslechli. A jak připomíná Formula Instituti „(jezuita) ať se snaží mít stále před očima v prvé řadě Boha a pak záležitosti institutu.“ Chceme mít dokonce celé srdce v souladu s Milosrdným Otcem, Bohem, který je pouze láskou, naším Východiskem a Základem; srdce každého z nás a také srdce celého organismu Tovaryšstva.

Pokud máme víru jako Maria, která je matkou Ježíše i Tovaryšstva Ježíšova, může naše odvaha růst a usilovat nejen o nepravděpodobné, nýbrž o nemožné, protože u Boha není nic nemožné, jak říká archanděl Gabriel při Zvěstování (srov. Lk 1,37). Je to tatáž víra jako měla svatá Terezie z Avily či svatá Terezie od Ježíše, jejíž památku dnes slavíme. Také ona se beze strachu svěřila Pánu, aby se vydala k nepravděpodobnému a nemožnému.

Prosme tedy Pána o takovouto víru, aby se slova, kterými Panna Maria odpověděla na neobyčejné povolání – ‘Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova’ – mohla stát také našimi vlastními slovy, slovy Tovaryšstva Ježíšova. Stejně jako sv. Ignác a jeho první druhové, stejně jako mnoho spolubratrů, kteří bojovali a bojují pod praporem kříže výhradně ve službě Pánu a jeho církvi, také my chceme přispět k uskutečnění toho, co se dnes zdá nemožným: lidstvo smířené ve spravedlnosti, pokojně žijící v dobře udržovaném společném domě, kde je místo pro každého, protože jsme si vědomi toho, že jsme bratři a sestry, synové a dcery téhož a jediného Otce. Proto také dnes zdůrazňujeme přesvědčení, které měl svatý Ignác při psaní Konstitucí: Poněvadž Tovaryšstvo nebylo ustanoveno lidskými prostředky, nemůže se uchovat, ani rozvíjet těmito prostředky, nýbrž všemohoucí rukou Krista, našeho Pána a Boha, v něhož jediného je nutné skládat naději.

S nadějí vloženou v Boha a pouze v Něho bude generální kongregace pokračovat ve svém rozhodování a přispívat k úkolu udržovat a rozvíjet celý tento organismus (srov. Konst. 719).
Udržování a rozvoj organismu Tovaryšstva se úzce pojí k hloubce duchovního života každého z jeho členů a komunit, ve kterých sdílíme život a poslání s ostatními druhy. Současně je třeba mimořádné intelektuální hloubky ke kreativnímu promyšlení způsobů, které naší službě poslání Ježíše Krista mohou dát větší účinnost v kreativním ignaciánském magis. Promýšlet za účelem porozumět v hloubi toho momentu lidských dějin, který prožíváme, a přispět ke hledání alternativ k překonání chudoby, nerovnosti a útisku. Promýšlet s cílem ustavičného kladení otázek vlastních teologii a prohlubovat porozumění víry, jejíž rozmnožení si vyprošujeme u Pána.

Nejsme sami. Jako Ježíšovi druhové chceme také následovat cestu vtělení, stát se podobnými lidem, kteří trpí důsledky nespravedlnosti. Tovaryšstvo Ježíšovo se bude moci rozvíjet jedině ve spolupráci s ostatními, jedině, stane-li se nejmenším spolupracujícím Tovaryšstvem. Pozor na léčky jazyka. Chceme zvětšit spolupráci, nikoli pouze hledat druhé, kteří budou spolupracovat s námi na našich dílech s tím, abychom neztratili prestižní pozici těch, kdo mají poslední slovo. Chceme spolupracovat velkodušně s druhými uvnitř církve i mimo ni s vědomím, jež pochází ze zkušenosti Boha, že jsme povoláni k poslání Ježíše Krista, které nepatří výlučně nám, nýbrž sdílíme jej s mnoha jinými zasvěcenými muži a ženami, kteří slouží druhým.

Na cestě spolupráce s Boží milostí nalezneme také nové druhy, aby méně či spíše více rostl počet spolupracovníků i těch, kteří budou povoláni stát se součástí tohoto organismu. Není žádných pochyb o tom, že musíme zintenzivnit svoje modlitby a svoji práci za povolání do Tovaryšstva a pokračovat v komplexním nasazení při poskytování formace, která utváří pravé jezuity, členy tohoto multikulturního organismu povolaného dosvědčovat bohatství interkulturality jakožto tváře lidství, stvořeného k obrazu a podobě Boha.

Vezměme si proto za svá slova apoštola Pavla: „Bůh zdroj vytrvalosti a povzbuzení, kéž vám dá, abyste v souladu stejně smýšleli podle vůle Krista Ježíše. Tak budete moci svorně a jedněmi ústy oslavovat Boha, Otce našeho Pána Ježíše Krista“ (Řím 15,5-6).“

(mig)