Rádio Vaticana

Mosul. Od 17. října loňského roku, kdy irácká vojska začala osvobozovat Mosul z rukou samozvaného islámského státu, podařilo se tuto bandu vyhnat také z tamější křesťanské čtvrti Sukkar (foto). Pomalu se začínají vyčíslovat ztráty jejich řádění. Podle zdrojů jednoho z představitelů iráckého Kurdistánu bylo zničeno přibližně 100 budov náboženského kultu, většinou kostelů. Vatikánskému rozhlasu přiblížil situaci na částečně osvobozených územích dom Karam Najeeb, spolupracovník papežské nadace Kirche in Not z diecéze Alqosh.

„Armáda osvobozuje některé z obcí na Ninivské planině, kde předtím žilo 120 tisíc křesťanů, nucených uprchnout. Nynější dění bezesporu vzbuzuje naději, protože dochází k osvobozování. Bohužel však po válce zůstávají jenom trosky. Tisíce domů bylo zničeno, některé kostely vypáleny, jiné srovnány se zemí anebo vypleněny. Bude určitě zapotřebí hodně času, nežli se všechno obnoví. Rodiny se nyní rozhodně ještě vrátit nemohou. Například moje obec, ale i další obce se nacházejí jen pár kilometrů od válečné fronty. Stále probíhají boje. A nezapomeňme také, že během těchto dvou let vyhloubil Isis také několik tunelů.“

V Mosulu se také bojuje? Chtějí se tam křesťané vrátit?

„Ano, určitě. Křesťané tam měli domy, mnozí z nich vyučovali na univerzitě a vláda jim ponechávala určitou autonomii. Mnozí si přejí a mají zájem vrátit se domů. Problémem však zůstává, jaké bude a bude-li vůbec možné soužití s tamějšími muslimy. Nezapomeňme, že mnozí naši sousedé nás okradli, vyhrožovali nám, vyháněli nás z našich vesnic a z našich domů. Zabrali všechny naše domy. Všechno je tedy velice obtížné. Je však důležité se vrátit na toto území, kde žijeme už déle než dva tisíce let, třebaže naši otcové a dědové zde prožili tragédie. Od minulého století podnes zde křesťané prožívají tragédie. My však velice milujeme svoji zemi a vždycky se znovu vracíme a snažíme se vytvářet mírumilovné soužití s druhými tak, jak nás učí náš Pán Ježíš. Budeme prokazovat lásku i svým pronásledovatelům.“

Severní Irák je jednou z oblastí, kde je křesťanství přítomno od prvopočátků. Mohou být křesťané jakýmsi pojivem irácké společnosti?

„Křesťané vždycky poskytovali a nadále poskytují naději všem obyvatelům Iráku. Je však obtížné žít s lidmi, kteří nás nemají rádi a nejednou se snažili nás tady zlikvidovat. Naše existence na tomto území je velmi důležitá, protože křesťané v Iráku mluví a modlí se aramejsky od prvního století. Naši předkové sahají až k Abrahamovi. Jde tedy o obrovské bohatství. Situace však zůstává taková, jaká je, a máme tedy určité obavy o své bytí v této tak speciální zemi.“

Co může pro váš návrat udělat irácká vláda, mezinárodní společenství a církev?

„Dnes není jasné, co udělá irácká vláda pro křesťany, kteří se chtějí vrátit. Ještě není osvobozen celý Mosul, ani celá Ninivská planina. Doufáme však, že vláda splní svoji povinnost a obnoví vše, co je nyní zničeno. Církev toho ovšem od prvního dne - i dnes - činí velmi mnoho a to díky mnoha dobrodincům a nadacím, které pomáhají a povzbuzují lidi, aby zůstali. Proto také nechala postavit na severu Iráku školy. Neudělala to vláda, stejně tak, jako to neudělaly západní státy. A je samozřejmé, že potřebujeme, aby nám byl někdo nablízku a pomáhal nám v této zemi dále žít a existovat.“

Říká irácký kněz Karam Najeeb pocházející z Ninivské planiny.

(mig)