Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   29. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

29.1.2017 

O populismu bez populismu

Milan Glaser

Pohoršovat se nad populismem je globální mediální trend. Je však značně obtížné se dopátrat, co se vlastně slovem populismus míní. Ačkoli by se ze základu – populus, tedy lid - dalo usuzovat, že termín je neutrální a nevyjadřuje žádný hodnotící soud, je na Západě používán jednoznačně a pouze jako odsudek, tedy jako označení neřesti. Populismus má podle slovníků cizích slov označovat líbivou či podbízivou politiku. K populismu se nikdo nehlásí, ani nepřiznává, toto označení lze pouze obdržet, podobně jako nadávku.

Despekt pojící se k tomuto výrazu chtě nechtě předpokládá, že zalíbení je něco podezřelého, ba nežádoucího. Plyne odtud také, že lid má buď zalíbení pouze v něčem nedobrém anebo není schopen mít zalíbení v ničem dobrém. A dost možná, že je tento cejch výrazem pochybnosti ještě zásadnější, která se týká toho, zda je dobro vůbec hodno zalíbení. To by ovšem ukazovalo na gnostické pozadí tohoto pojmu. V každém případě však platí, že snaha o líbivost je používáním tohoto slova vydávána za morálně nepřípustnou. Rozumí se ovšem, že pouze v politice, nikoli v reklamním, oděvním, kosmetickém či jiném průmyslu.

Toto nařčení bývá v médiích většinou adresováno konkrétnímu politikovi. Úplně se přitom přechází mlčením naprosto zásadní otázka: Pokud se demokracie uplatňuje a legitimizuje souhlasem většiny lidu ve volbách, jak se potom předvolební kampaň jakéhokoli politika může vyhnout populismu? Copak se nesnaží předvolebním programem či předvolební rétorikou zalíbit lidu v co nejširší míře každá politická strana a každý politik? Zdá se tedy, že populismus je spíše výrazem apriorního opovržení, rozhodně není výrazem respektu a už vůbec ne vlídnosti či blahosklonnosti vůči lidu jako celku. Zdá se navíc, že implicitně opovrhuje také politikou ve vlastním slova smyslu. Spočívá-li totiž politika v moudrém úsilí o blaho všech, a je-li demokracie zodpovědným pokusem o zapojení lidu do tohoto úsilí, pak to stěží lze uskutečnit jinak než získáním si přízně a tedy i jakéhosi zalíbení u lidu samého. Demokracie by pak nutně byla také populismem. Anebo prázdným slovem stejně jako zmíněný populismus?

Je to typický termín relativistické rétoriky, která okupuje dnešní mediální prostor. Jeho výhradně pejorativní smysl může být připsán kýmkoli a komukoli. Nezřídka se jím častují protikladné názorové proudy a skupiny lidí. Přitom se individuálně nebo hromadně uvolňují agresivní emoce, které nejsou ničím jiným než reakcí na vnitřní rozporuplnost, a tedy lživost onoho označení. Stěží se ubránit dojmu, že účelem rétoriky, která tento termín a jemu podobné zavádí do veřejného diskurzu, není nic jiného než snaha vzbuzovat u lidí nevraživost. Taková označení nejsou příznakem kreativity, nýbrž znetvořování řeči, což má neblahé důsledky, které se pak šíří i jejich zcela bezděčným používáním.

Vágnost významu slova populismus stejně jako mnoha jiných slov dnešního veřejného diskursu (např. terorismus) je příznačná. Je projevem iracionální, militantní a elitářské rétoriky vlastní deklarativnímu nominalismu gnostické kultury. Takováto komunikace nechce u svých adresátů zprostředkovat poznání reality, nýbrž pouze navodit vzájemnost a soudržnost bez ohledu na poznanou realitu, o Bohem zjevené pravdě ani nemluvě. Děje se tak nálepkováním - nikoli poznáváním - toho, co lze poznat, a to právě pomocí oněch mlhavých, generalizujících a intelektuálně se tvářících slov, které však skrývají hluboké předsudky. Kromě Boha, který existuje nezávisle na tom, zda v Něho někdo věří či nikoli, se tak dostává mimo lidskou komunikaci i sama realita, člověkem počínaje. Globalizace potlačuje transcendenci.

Celý tento nominalistický mechanismus parazituje na tom, že osobní mezilidský kontakt je mnohdy důležitější než to, co se komunikuje. To vede paradoxně k tolerantnímu přejímání a opakování mlhavých pojmenování a klišé, jejichž hromadný, mediální výskyt vytváří dojem, že jsou názorem většiny. Záleží jen na kvantitě a hlasitosti hlásných trub. Nominalistický mechanismus dnešní gnostické kultury produkuje a šíří předsudky, které vydává za morální postoje. Jsou rozsévána nedorozumění, která jsou lidsky stěží překlenutelná, a mezi lidmi budí pouze nevraživost a agresi. To vše jsou příznaky působení otce lži, který je od počátku vrahem.

Svoboda slova je tak dováděna ad absurdum, takže se vytrácí objektivní význam slova. I verbální vyznání náboženské víry se tak může stát shlukem zvuků, podle kterého bude možné rozpoznat už jen identitu toho, kdo je vyluzuje, ale nikoli už jejich srozumitelný smysl. I soucit lze dezinterpretovat a obrátit proti těm, kterým je určen.

Ti kdo se na zemi snaží zavádět takový řád lidského soužití, který nebere zřetel na objektivní realitu, slouží otci lži, který je vládcem tohoto pomíjejícího světa. Cílem jeho vlády ovšem není zavést, nýbrž zničit život, to znamená šalbami a lží vnutit lidem takovou „kreativitu“, která by je pokud možno přivedla ke hromadnému sebezatracení.
Smutek ďábla, který ví, že svým rozhodnutím přišel o věčnou radost, je pravdivý a právě proto přitažlivý. Nejnebezpečněji přitažlivý.
Hospodin však prokazuje milosrdenství těm, kdo se ho bojí – praví Písmo svaté.

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
3.1.21 O naději
20.12.20 Uchováme si lidskou tvář v době sociální nákazy?
13.12.20 Jesle a kříž, který se zachvěl
6.12.20 Církev a svět
1.11.20 Čas pandemie – vzácný čas zmoudření?



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti