RadioVaticana.va

   28. 5. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2766
Poslechem z webových stránek.1818
Četbou textů na webových stránkách.3293
Poslechem i četbou.1893


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Petrův nástupce přijal prezidenta USA

Papež oznámil jmenování pěti nových kardinálů

P. Boulad SI: Dialog s muslimy je v patové situaci




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Svatý otec

 Rozhovory, tiskovky 

9.3.2017 

Idealizace člověka je subtilní projev agrese...

říká papež pro německý týdeník Die Zeit

Česká sekce RV

Papež František poskytl obsáhlý rozhovor týdeníku Die Zeit , který vychází v německém Hamburku jako příloha stejnojmenného deníku. Přinášíme některé úryvky z interview, které s ním v italštině vedl šéfredaktor zmíněného magazínu, italsko-německý novinář Giovanni di Lorenzo.

Die Zeit: Svatý otče, v polovině osmdesátých let jste dlouze pobýval ve Frankfurtu nad Mohanem, s cílem vypracovat doktorandskou práci o knězi a filosofovi Romanu Guardinim. Říká se, že v aušpurském kostele sv. Petra vás velmi zaujal obraz Panny Marie rozvazující uzly, který v 17. století namaloval jeden barokní umělec…

Papež František: To není pravda. V Aušpurku jsem totiž nikdy nebyl…

Die Zeit: To mne překvapuje. Četl jsem to v jednom poměrně důvěryhodném životopisu.

Papež František: Nerad bych říkal: „Typičtí novináři…“ (směje se). Věc se měla tak, že jedna řeholnice, kterou jsem dobře znal, mi poslala vánoční přání na pohlednici s oním obrazem. Když jsem jej uviděl, vzbudil můj zájem. Proč? Nikoli proto, že by to bylo velkolepé dílo, protože je to spíš průměrné, podřadné baroko.

Die Zeit: Je na něm ale zajímavý motiv – Maria drží v rukou bílou stuhu, plnou uzlů.

Papež František: Toto vyobrazení převzalo jeden výrok ze sv. Ireneje. Donátor obrazu prožíval obtížný vztah ke své manželce, ačkoli ji měl rád a ona jeho. Nechci říkat, že došlo až na rány, ale něco tu zadrhávalo, i když se tu nevyskytovala žádná tchýně, kvůli které by to jiskřilo (směje se). Manžel proto hledal radu u jednoho otce jezuity, který pak brával do rukou bílou štólu, která se klade přes spojené ruce manželů při svatebním obřadu, a modlil se k Panně Marii. Znal totiž onen výrok sv. Ireneje z Lyonu, který říká: „Uzel, vzniklý neposlušností Evy, byl rozvázán Mariinou poslušností“. Modlil se proto k Panně Marii, aby rozvázala vzniklé uzly.

Die Zeit: Uzly tedy představují nevyřešené problémy…

Papež František: Ano – a malba obrazu byla zadána na poděkování Panně Marii za obdržené milosti.

Die Zeit: Zůstali spolu, a tak se obraz proslavil. A z této nepříliš vydařené malby byly zhotoveny další rovněžtak nevydařené kopie. Jedna visí v Buenos Aires, jinou jsem právě zahlédl v přijímacím sále tohoto domu, ve kterém spolu sedíme. Ten obraz vás přímo pronásleduje!

Papež František: Dalo by se to tak říci…(směje se). Líbil se mi ale natolik, že jsem jej začal rozesílat vyobrazený na pohlednicích.

Die Zeit: Pokud dovolíte, jako věřící katolík bych se z něčeho osobně vyznal. O vánocích jsem šel se svou devítiletou dcerou na živý betlém našeho malého společenství – v Hamburku totiž žijí katolíci v diaspoře…

Papež František: …v Hamburku jsem jednou byl, na jedněch křtinách ve Wandsbeku. Bylo to v osmdesátých letech a požádali mne o to tamní argentinští krajané!

Die Zeit: Můj příběh z Hamburku se ale odehrává v současnosti. Onoho Štědrého večera se totiž už poněkolikáté nenašel žádný kněz, který by živý betlém mohl doprovázet, což bylo dost bezútěšné. Obrátil jsem se pak na hamburského arcibiskupa s otázkou, jak je možné, že v den, kdy tolik nekatolíků přichází do kostela, tam není žádný kněz. Biskup, který je nový a poměrně mladý, mi rezignovaně odpověděl, že jinde v Německu to vypadá ještě hůř a že neví, co by se dalo dělat. Statistiky jsou ničivé: stále méně kněží, stále méně věřících. Práce je mnoho, ale řada míst čeká na své obsazení.

Papež František: Je to velký problém. Také ve Švýcarsku, kde je to ještě horší, pokud se nemýlím. Mnohé farnosti jsou v rukou schopných žen – říkáte jim Gemeindeleiterinnen (pastorační asistentky, pozn. překl.), které připravují nedělní modlitbu, ale nedostatek povolání je těžký oříšek. Je to problém, který církev musí řešit, snažit se hledat řešení.

Die Zeit: Jak?

Papež František: Myslím, že hlavní věc – mluvím jako věřící, jsem totiž věřící (směje se)…Pán nám řekl, abychom se modlili. Modlitba. Chybí nám modlitba. A pak práce – práce s mladými lidmi, které to jakkoli pohání do služby druhým. Práce s mladými lidmi je velmi obtížná, ale je třeba se jí zhostit, protože to po nás žádají. Moderní společnost mládež zcela odepsala, v mnoha zemích mladí lidé nemají práci.

Die Zeit: V Německu ale nezaměstnanost mládeže není velký problém – dosahuje pouze 7,7 procent.

Papež František: To je velká výsada, protože zde v Itálii je nezaměstnaných téměř 40 procent mladých lidí pod pětadvacet let. V jiných evropských zemích je to i 50 procent a v některých oblastech až 60! Nezaměstnanost tu představuje obrovský problém. V tomto ohledu to tedy v Německu vypadá jinak, ale co se týče kněžských povolání, je tu ještě jeden problém.

Die Zeit: Jaký?

Papež František: Problém porodnosti.

Die Zeit: V porovnání s Evropou je porodnost v Německu nízká, ale nikoli více než kupříkladu v Itálii.

Papež František: Pokud nemáme mládež, nebudeme mít kněze. Myslím, že je to vážný problém, kterým se budeme zabývat při příští synodě o mládeži, ale není to otázka proselytismu. Povolání se nezískávají proselytismem.

Die Zeit: Nerozumím – proselytismem?

Papež František: Ano, „proselytismem“, jako bychom byli dobročinná společnost, která ti udělí členství. Dnes získáš mnoho mladých, ale ti pak zničí církev, protože nemají povolání ke kněžství. Důležitý je výběr. A také bolest lidu – vaše bolest, bolest vaší dcery, když se ptáte: „Jak to, tady není kněz, aby slavil eucharistii?“ Církev se tak oslabuje, protože církev bez eucharistie nemá sílu – církev koná eucharistii, ale eucharistie utváří církev. Problém povolání je skutečně závažný.

Die Zeit: Prostě to chce pravé povolání, jaké jste zaslechl vy, když jste měl krátce před ženěním?

Papež František: Ale ještě jsem se neženil!

Die Zeit: Tak tedy když vám bylo sedmnáct…

Papež František:…ale nechystal jsem se na svatbu! (směje se)

Die Zeit: Alespoň jste měl snoubenku, to jsem se dočetl.

Papež František: To souhlasí, měl jsem snoubenku, ale novináři přehánějí – promiňte! (směje se)

Die Zeit: Proto si to teď všechno ověřuji!

Papež František: To je správné, protože se toho hodně napovídá, ale já jsem přitom zcela normální člověk. Ani za mák neobyčejnější než jiní…

Die Zeit: Už sama skutečnost, že to říkáte, je mimořádná.

Papež František: No dobrá, možná nikoli všechno je na mně obyčejné.

Die Zeit: Řekl jste, že je třeba se zaměřit na mladé lidi. Nebylo by je třeba povzbudit něčím, co dnes není možné? Například jim říci, že už není nezbytné, aby se při volbě kněžství vzdávali citového a sexuálního života? Možná je takové zřeknutí nutné, aby se někdo stal biskupem, kardinálem, monsignorem, ale nikoli knězem?

Papež František: Opční celibát přichází do diskuse právě v tomto kontextu, ale především tam, kde je zapotřebí kléru. Avšak opční celibát není řešením.

Die Zeit: A viri probati, muži, kteří navzdory svému manželství mohou přijmout jáhenské svěcení, protože žijí příkladným katolickým životem?

Papež František: Musíme se zamyslet nad tím, zda jsou viri probati určitou možností. Pak ale musíme rozhodnout, jakých úkolů se mohou ujmout, kupříkladu v odlehlých společenstvích.

Die Zeit: Anebo jakých se ujme americký kardinál Raymond Burke, který ve Vatikánu platí za jednoho z vašich nejzavilejších odpůrců, a kterého jste právě vyslal – mnozí říkají vypověděl – na ostrov Guam, který leží kdesi v Tichomoří?

Papež František: Kardinál Burke tam odcestoval kvůli jednomu hroznému případu. Jsem mu za to velmi vděčný, protože se tam odehrál velmi těžký případ zneužití a on je vynikající právník. Myslím ale, že své poslání již téměř vyřídil.

Die Zeit: Proč pro katolickou církev nenastal správný moment, aby uvolnila anebo zrušila celibát?

Papež František: Církvi jde stále o to, aby rozpoznala příhodný okamžik, pochopila, kdy Duch Svatý něco požaduje. Proto jsem řekl, že se o viri probati dále přemýšlí.

Die Zeit: V některých částech světa církev roste, zatímco jinde – jako v Evropě – se scvrkává. Každým rokem je nás méně. Odkazoval právě k tomuto Joseph Ratzinger, pozdější papež Benedikt, když řekl, že církev budoucnosti bude malá?

Papež František: Ano, to řekl, a já si myslím, že tomu tak můžeme doslova rozumět. Větina lidí se prohlašuje za věřící nebo agnostiky, aniž by však příslušela k nějaké církvi. Ostatně si již přesně nepamatuji, jak to Benedikt vyjádřil. Určitě však můžeme jeho pohled sdílet a nepochybně je fundovaný, protože vše, co Benedikt říká, má hlavu a patu. Je to veliký teolog.

Die Zeit: Je to také Němec.

Papež František: No právě. (směje se)

Die Zeit: Kuriální kardinál Gianfranco Ravasi, předseda vaší Rady pro kulturu, dnes dopoledne – jen pár hodin před naším rozhovorem – v interview pro německou katolickou zpravodajskou agenturu řekl, že diakonát žen považuje za možný. Domlouval se na tom s vámi?

Die Zeit: Nechtěl bych vám říkat, jak to bylo, protože zde – při vší úctě – existuje informační filtr zvaný novináři. Mělo se to tak: Přibližně před rokem jsem svolal představené všech ženských řeholních společenství a navrhl jsem jim, aby namísto oficiální promluvy, o kterých stejně nemám valné mínění, kladly otázky. Dialog je o tolik silnější, lidštější. Jeden z dotazů zněl téměř doslova takto: Podle všeho zdání existovaly v prvotní církvi jáhenky. Proč neutvoříme studijní komisi, která by vypátrala, co tyto ženy dělaly a zda byly vysvěcené či nikoli? Odpověděl jsem: Ano, proč ne? Byla by to dobrá příležitost, jak toto téma probádat. Podmínkou byla domluva s kardinálem Müllerem. Zavolal jsem tak jemu, tak řeholní představené, a požádal je oba o zaslání seznamu deseti lidí, mužů i žen, kteří by do takové komise měli patřit. Potom jsem sestavil komisi z co možná nejotevřenějších a kompetentních lidí z obou seznamů. Šlo o prozkoumání tématu, nikoli o jakési pootevření dveří.

Die Zeit: A co z bádání dosud vyšlo najevo?

Papež František: Jeden syrský profesor vysvětlil, že otázka nespočívá v tom, zda existovaly vysvěcené ženy či nikoli, nýbrž v tom, co dělaly. Vyjmenoval přitom trojí úlohu: Tyto ženy pomáhaly při křtu, při pomazávání olejem u žen, a také, když si jedna žena stěžovala u biskupa, že ji manžel bije, biskup za ní poslal diakonku, aby jí prohlédla modřiny. Uvidíme, na co všechno ještě komise přijde. Pokud vím, v březnu se potřetí sejde, takže tam nakouknu a budu se informovat o stavu věcí.

Die Zeit: Vaše přítomnost bude vykládána jako povzbuzení!

Papež František: Je to úloha teologického bádání. Teologie se jí musí zhostit svým studiem a jít k základu věcí. To platí také pro studium Písma, při kterém se uplatňuje historicko-kritická metoda – to či ono se vnímalo v onom čase tak či onak, jak se to vnímá dnes? Nemít strach před pravdou – dějinnou a vědeckou pravdou. Nemít strach, protože to nás osvobodí.

Die Zeit: To říká také Freud, kterého někdy citujete – je třeba se postavit strachu čelem.

Papež František: Strach zavírá dveře, zatímco svoboda je otevírá. A když je malá, otevírá alespoň okénko…(směje se).

Die Zeit: V církvi – alespoň v té, kde žiji – existuje jedno tabu. Jak kněz, tak my, kteří chodíme do kostela a věříme v katolickou církev, jsme velmi osamoceni v krizích víry. Nikdy se o tom nemluví. Jak si věřící mohou navzájem pomoci?

Papež František: Bez krize nelze růst – totéž se děje v lidském životě. Také biologický růst je neustálou krizí. Existuje krize dítěte, které se stává dospělým. S vírou se to má stejně. Když Ježíš vnímá Petrovu jistotu, která mne v myšlenkách přivádí k mnoha katolickým fundamentalistům, co mu říká? „Třikrát mne zapřeš“. Petr zapřel Ježíše, prošel si těžkou krizí – a učinili jej papežem! ( směje se). Krize je proto součástí života víry, ne-li přímo každodenním chlebem. Víra, která nevstupuje do krize, aby rostla, většinou zůstává infantilní.

Die Zeit: Říkáte tedy, že krize je příznakem dospělého věřícího?

Papež František: Ano. Stává se ale dospělým prostřednictvím krizí i dalšího.

Die Zeit: Svěřil jste se, že jste zažil nejenom temné chvíle, nýbrž dokonce okamžiky, kdy jste se na Ježíše rozzlobil.

Papež František: Ale ano, byly to temné duchovní okamžiky, kdy jsem říkal: „Pane, nechápu“. Existují však nejenom temné situace, o kterých jsem mluvil, ale také ošklivé situace, které jsem zavinil svým hříchem – jsem hříšník a dokážu se rozzlobit…teď jsem si ale zvykl (směje se).

Die Zeit: Na hříchy?

Papež František: Pán je Pánem hříšníků, nikoli spravedlivých – jistě, také spravedlivých, ale má raději hříšníky…Krize ale slouží k růstu víry. Bez krize nelze vyrůst, protože to, co tě dnes naplňovalo, už tu zítra nebude a život tě vystaví zkoušce.

Die Zeit: Život ale netvoří pouze velká neštěstí, nad kterými může člověk zoufat. Krizí víry může být i chvíle, kterou možná také znáte – taková, kdy člověk neví, zda je pravda, že je Bůh, Ježíš a tak dále…Znáte takové okamžiky?

Papež František: Ano, ano. (pauza). Chvíle prázdnoty. Mluvil jsem o temných momentech a o chvílích prázdnoty. Také je znám.

Die Zeit: A jak se pak vrátit zpět k víře?

Papež František: Víra je dar – dostaneš ho.

Die Zeit: Vrátí se zpět? Sama od sebe?

Papež František: Prosím o ni – a On odpoví. Dříve nebo později. Často však je v takové krizi třeba čekat. Vycházejme ale z toho, že víru nelze koupit.

Die Zeit: Co je to tedy? Síla, radost, světlo, které v sobě vnímáte?

Papež František: Ano, to také.

Die Zeit: Je to také přesvědčení?

Papež František: Jak jedno, tak druhé. Je to světlo, přesvědčení, schopnost hermeneutiky…

Die Zeit: …tedy schopnost interpretovat texty?

Papež František: Ano, abychom vykládali život. Víra je dar.

Die Zeit: To musí být obrovský dar, když věřící člověk nachází útěchu a vše se mu objasňuje!

Papež František: Co říká Ježíš těm, kteří mají malou víru? „Všechno je možné tomu, kdo věří!“ Co na to říká muž, který k Ježíši přivádí svého syna, aby jej vyléčil? „Pomoz mé slabé víře!“ To je cesta víry. Víra se může vytratit, protože je to dar, o který denně musíme nově prosit. Jak často jsem se v životě provinil, protože jsem jednal proti své víře, jako nevěřící! To jsou momenty prázdnoty. Je třeba Pána pokorně prosit o víru.

Die Zeit: Myslíte si, že člověk je ve své přirozenosti dobrý? Anebo je dobrý a špatný zároveň?

Papež František: Člověk je Boží obraz. Člověk je dobrý, ale zároveň byl slabý, byl vystaven pokušení a zranil se. Je to zraněná dobrota.

Die Zeit: A ta vyvolává zlobu?

Papež František: Zloba je něco jiného a mnohem horšího. V Bibli, v mytickém vyprávění Geneze, nebyl Adam zlý, nýbrž slabý, byl pokoušen ďáblem. S první špatností přišel jeho syn, Kain, nikoli ze slabosti či něčeho jiného. Bylo to ze žárlivosti, závisti, touhy po moci…Taková je špatnost válek. Zloba, kterou dnes nacházíme v lidech, kteří zabíjejí, vraždí anebo vyrábějí zbraně. Zde pracuje zlý duch…

Die Zeit: V tomto bodě jste velmi konkrétní. V protikladu k některým teologům, včetně německých, kteří spatřují v ďáblovi metaforu, jste přesvědčen, že ďábel existuje.

Papež František: To je pravda.

Die Zeit: Jak si ďábla představujete?

Papež František: Nevím, ale někdy mi přesto ztěžuje život. Podle víry je ďábel padlý anděl – a tomu věřím.

Die Zeit: Tomu skutečně věříte?

Papež František: Ano, to je má víra. Mnohá pokušení, se kterými musím bojovat, nejsou zaviněna ďáblem, nýbrž mými slabými stránkami. Ale v mnoha jiných má určitě prsty.

Die Zeit: Mohl byste uvést nějaký příklad?

Papež František: To byste se musel zeptat mého zpovědníka! (směje se)

Die Zeit: Co je podle vás ďáblovo dílo?

Papež František: Žárlivost, závist, války.

Die Zeit: Vykořisťování?

Papež František: Také vykořisťování. Vzpoura proti Božímu dílu, odpor vůči člověku jako Božímu obrazu – to je ďáblovo dílo. Víte, já s ním nemluvím.

Die Zeit: On se snad pokouší s vámi mluvit?

Papež František: Nesmí se s ním mluvit. Ježíš nikdy nemluvil s ďáblem, vždy našel jinou cestu. Poprvé, když se s ním setkal při postu na poušti, neodpovídal mu vlastními slovy, nýbrž slovy Písma. Nesmí se s ním mluvit, protože ďábel vždy vyhrává – v dějinách stvoření zvítězil. Po druhé mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane!“ a zahnal ho. V celém Ježíšově příběhu neexistuje jediný dialog s ďáblem. Ježíš naopak své učedníky varuje před světským duchem, před mondénností, která je pro něj ztělesněním ďábla, vládce tohoto světa.

Die Zeit: Máme tedy v případě někoho, kdo zabíjí a ničí, mluvit ještě o člověku, anebo už o ďáblu?

Papež František: Člověk se může převléci za ďábla, může se dokonce za ďábla považovat a zaprodat mu svou duši, ale nadále zůstává Božím obrazem. To tedy nesmíme opominout.

Die Zeit: Myslíte si, že by Bůh nakonec mohl odpustit masovým vrahům, jakými byli Hitler nebo Stalin?

Papež František: Nevím, je to možné…nevím. Ale mohu vám popsat něco, co mne hluboce zasáhlo. V burgundském Vézelay, kde začíná svatojakubská cesta, stojí bazilika sv. Marie Magdalské. Na jednom sloupku je tam vytesán oběšený Jidáš a z druhé strany Dobrý Pastýř, který ho nese na svých ramenou. Takto středověcí mniši vyučovali teologii. Bůh odpouští až do poslední chvíle.

Die Zeit: Člověk ho ale musí požádat o odpuštění?

Papež František: Přinejmenším musí cítit tíži svých hříchů. Netvrdím, že Jidáš je v nebi a byl spasen. Ale také netvrdím opak. Říkám jen – podívejte se na ten sloupek a na to, co si mysleli středověcí mniši, kteří učili lidi katechismus svými sochařskými díly. A podívejte se také na Bibli, ve které stojí, že se v Jidášovi hnulo svědomí a šel za velekněžími. Bible používá slovo „lítost“ – Jidáš možná neprosil o odpuštění, ale bylo mu to líto.

Die Zeit: Považujete za oprávněné, aby se člověk modlil za nějaké vlastní výhody?

Papež František: Jak to myslíte?

Die Zeit: Ve smyslu: Pomoz mi, abych vyhrál fotbalový zápas, abych měl dost peněz a mohl si koupit auto. Řekl jste, že je legitimní modlit se za víru.

Papež František: Ano, modlitba za víru je legitimní.

Die Zeit: Kde jsou tedy hranice modlitby?

Papež František: Je nutné se modlit za něco dobrého. Například: „Pomoz mi, abych měl dost peněz pro svou rodinu a vyšel do konce měsíce, ať mi nechybí …“ – to je správné. Ale: „pomoz mi, abych měl dost peněz, a tak hodně moci“, to správné není. Je možné o to žádat, ale…Prosí se totiž o něco, co se ubírá cestou mondénnosti, moci tohoto světa. Ježíš v závěru Poslední večeře dlouze mluvil se svými učedníky a řekl jim, že za ně prosil Otce. O co Otce žádal? Neprosil, aby je vzal ze světa, nýbrž aby je chránil od Zlého, od světského ducha. Nemáme prosit o nic, co náleží tomuto světskému duchu – pýcha, moc, nadvláda. Je třeba prosit o to, co buduje tento svět, dopřává mu bratrství a pokoje, dodává dobro – nelze se modlit: „Pomoz mi zavraždit mou manželku“.

Die Zeit: Mafián se ale pokřižuje předtím, než někoho zabije.

Papež František: Ano, to je chorobné. Je to chorobná zbožnost, která zneužívá náboženství. Mafiáni v Latinské Americe se považují za křesťany, když chtějí vyřešit problémy, zavolají si nájemné vrahy, a pak jdou do kostela.

Die Zeit: Když se o něčem takovém doslechnete, rozzlobí vás to?

Papež František: Trochu ano. Víc se ale rozhněvám, když církev, svatá Matka církev, má matka a má Nevěsta, nevydává svědectví evangeliu – to mne moc bolí.

Die Zeit: Ještě stále vás to bolí? Člověk má vůbec pocit, že v dnešní době nejsou křesťanské hodnoty příliš v kurzu. Světem se šíří obavy o soudržnost společnosti. Rozmáhá se hlavně pravicový populismus a nová politická hnutí přímo napadají parlamentní demokracii. Jaké postoje by měl zaujmout křesťan?

Papež František: Ano…Pojem populismus pro mne byl zavádějící, protože v Latinské Americe má jiný význam. Mátlo mne to, protože jsem mu dobře nerozuměl. Zamyslete se nad třicátým třetím rokem, po pádu Výmarské republiky – Německo bylo zoufalé, k tomu krize třicátých let…a jeden mladý muž prohlásil: „Já mohu, já mohu, já mohu!“. Jmenoval se Adolf a jak to dopadlo? Podařilo se mu přesvědčit národ o tom, že on to zmůže. Za populismy se vždy skrývá mesianismus – pokaždé. A také se ospravedlňují tím, že je třeba uchovat národní identitu.

Die Zeit: Mesianismus, protože se nedostává jiného pravého svědectví…

Papež František:...pravé svědectví. Možná je to tak, nemyslíte?

Die Zeit: Proč nám scházejí velké politické vzory?

Papež František: Když významné poválečné osobnosti – Schuman, Adenauer – pomýšleli na evropskou jednotu, nepředstavovali si ji jako něco populistického – měli na mysli bratrství celé Evropy, od Atlantiku k Uralu. Velcí lídři jsou právě takoví – jsou schopni usilovat o dobro své země, aniž by se stavěli do středu. Beztoho, abychom byli mesiáši: populismus je špatný a zle to s ním končí, jak nám ukazuje minulé století.

Die Zeit: Vnímáte dnešní situaci obdobně jako třiatřicátý rok minulého století? Užíváte totiž dokonce pojem „třetí světová válka“…

Papež František: Ano. Ano, je to zřejmé, protože se skutečně tímto směrem ubírá.

Die Zeit: V jakém smyslu?

Papež František: Celý svět je ve válce! Pomyslete na Afriku.

Die Zeit: To jsou ale menší konflikty.

Papež František: Právě proto říkám – třetí světová válka na úseky. Pomyslete na Ukrajinu, která je v Evropě, na Asii, na drama iráckého Sindžáru, kolik nebohých lidí z něj bylo vyhnáno…Proč ale užívám slova „válka“? Ke všemu totiž dochází za použití moderních zbraní a existuje celá sestava zbrojařů, která tomu napomáhá. Je to válka. Avšak – a to zdůrazňuji – tím nechci říci, že situace je stejná jako v roce 1933. To byl příklad, který jsem uvedl na vysvětlení populismu.

Die Zeit: Obáváte se současné populistické vlny v celém světě?

Papež František: Alespoň v Evropě poněkud ano. O Evropě si myslím to, co jsem vyslovil v třech promluvách o Evropě, a nechci k tomu nic dodávat – byly to dvě promluvy ve Štrasburku a třetí promluva, když jsem dostal cenu Karla Velikého, udílenou v Cáchách. Přejímal jsem ji zde ve Vatikánu a dostavilo se mnoho předsedů vlád a několik hlav států. Nerad dostávám vyznamenání – toto bylo jediné, které jsem přijal, protože na mne velmi naléhali. Řekli mi: „Evropa potřebuje, abyste jí něco řekl“ a já jsem souhlasil. Čtyři řečníci, kteří mluvili přede mnou – Jean-Claude Juncker, Martin Schutz, Donald Tusk a cášský starosta – vyslovili leccos mnohem ostřejšího, silnějšího a energičtějšího.

Die Zeit: Tehdejší předseda Evropského parlamentu Martin Schulz mluvil o krizi migrantů a uprchlíků a nazval ji „epochální výzvou“. Evropské hodnoty jsou zpochybněny a je třeba za ně bojovat.

Papež František: Ano, byli odvážní…

Die Zeit: Máte dojem, že v tuto chvíli je potřeba vzorů – jakým jste vy – tak veliká, že si člověk připadá rozdrcen tíží očekávání?

Papež František: Já si ale nepřipadám jako výjimečný člověk. Vnímám jako nespravedlivé, když se do mne vkládají přehnaná očekávání. Neříkám, že bych byl chudák, to ne, ale jsem obyčejný člověk, který dělá, co může. A když mi někdo o mně kdovíco říká, nedělá mi to dobře.

Die Zeit: Tvrdíte to i za cenu toho, že zklamete mnohé spolupracovníky z kurie, kteří potřebují dokonalého otce?

Papež František: Takový otec neexistuje, protože Otec je pouze jeden…Všichni rodiče jsou hříšníci – díky Bohu – protože také to nás povzbuzuje, abychom šli dál a dávali život v tomto sirotčím čase, který potřebuje otcovství. Jsem hříšník a chybuji. Nezapomínejte, že idealizace člověka je subtilním projevem agrese, je to cesta, jak na druhého jemně zaútočit. Když mne někdo idealizuje, vnímám to jako napadení.

Die Zeit: Útoky, které pocházejí z Vatikánu, se vás osobně dotýkají?

Papež František: Ne. V tomto ohledu mohu upřímně vyznat, že od chvíle, kdy jsem byl zvolen papežem, mne neopustil pokoj. Chápu, že se někomu nemusí líbit mé jednání a opravňuji ho k tomu – existuje mnoho způsobů myšlení a odlišné mínění je přípustné, lidské a obohacující.

Die Zeit: Jsou obohacující také plakáty, které se objevily v Římě a viní vás z toho, že nejste milosrdný? Anebo padělek L´Osservatore Romano , kde odpovídáte (na dopis kardinálů k exhortaci Amoris laetitia, pozn. překl.) „Ano i ne“?

Papež František: Padělek L´Osservatore Romano obohacující není, ale římský dialekt oněch plakátů byl nádherný! Bylo to totiž nářečí vzdělance, určitě to nepsal člověk z ulice!

Die Zeit: Napsal to někdo z Vatikánu?

Papež František: Ne, nějaká chytrá hlava! (směje se). Ať už to byl kdokoli, bylo to velkolepé!

Die Zeit: Je dobré, že se tomu dokážete zasmát.

Papež František: Ale ano! Jedna z věcí, za kterou se denně prosím modlitbou sv. Tomáše Mora, je smysl pro humor. A Pán mi nikdy nevzal pokoj a dopřává mi dostatek smyslu pro humor. Ostatně ještě nejsem tak daleko jako skvělý o. Peter Hans Kolvenbach, který byl po pětadvacet let jezuitským generálem a zemřel v loňském roce. Dokázal se srdečně zasmát sám sobě i jiným, avšak stále konstruktivně a pozitivně.

Die Zeit: Existuje ale nějaký druh kritiky, při které jako papež musíte říci: „Basta, to stačí!“?

Papež František: Už jsem tolikrát řekl „Basta!“.

Die Zeit: A mělo to ohlas?

Papež František: Mělo to ohlas.

Die Zeit: I u kardinála Burkeho?

Papež František: Nepovažuji kardinála Burkeho za svého protivníka.

Die Zeit: Nedávno se stala jedna poměrně složitá událost, kterou můžeme zjednodušit na podstatné jádro: V Maltézském řádu je velký kancléř, Albrecht von Boeselager. Byl obviněn z toho, že nezabránil tomu, aby při jednom podpůrném projektu v Myanmaru byly distribuovány prezervativy. Potom byl propuštěn jedním přítelem kardinála Burkeho a vy jste toto vyloučení odvolal.

Papež František: Ne, s Maltézským řádem byly problémy, se kterými kardinál Burke možná nebyl schopen naložit, protože tam nebyl jediným protagonistou. Neodňal jsem mu titul patrona Maltézského řádu, jehož patronem nadále zůstává. Bylo tam ale třeba zavést do řádu pořádek, a proto jsem jmenoval delegáta, který je schopen se toho zhostit, protože má charisma, které nemá kardinál Burke.

Die Zeit: Je charisma dar, anebo něco, co si člověk časem osvojí? Je vaše charisma Božím darem, anebo za ně vděčíte těžkým a krásným úsekům svého života?

Papež František: Je tu možná určitá souvislost se životem, který člověku dává vyrůst. Otázkou je – když je člověku čtyřicet nebo padesát, má za to děkovat sám sobě, anebo je to Boží dar? Myslím, že obojí. A jak už jsem řekl, nikdy jsem nepozbyl pokoje a prosím o smysl pro humor, což je Boží dar – protože život je krásný!

Die Zeit: „Život je krásný!“ – viděl jste ten film Roberta Benigniho?

Papež František: Ano, jen se mi na něm tehdy nelíbilo, že to v lágrech bylo tak uspořádané a čisté. Ve skutečnosti to bylo zcela jinak. Ale jde jen o film a jeho poselství bylo správné.

Die Zeit: Německá katolická církev, protestantská církev a prezident republiky vás pozvali, abyste v roce Martina Luthera přijel do Německa, dle možností letos. Přijedete, Svatý otče?

Papež František: Pozvala mne také kancléřka. Letošek je náročný, protože je na programu mnoho cest. Zatím jsou v přípravné fázi, ale s luterány jsem tomuto problému chtěl předejít tím, že jsem se vloni vydal do švédského Lundu, abych se účastnil zahájení připomínky 500. let reformace a také padesátiletého trvání katolicko-protestantského dialogu. Letošní agenda pro mne bude velmi náročná.

Die Zeit: Možná v tuto chvíli existují důležitější země, které čekají na návštěvu, jako Rusko nebo Čína…

Papež František: Do Ruska jet nemohu, protože bych musel jet také na Ukrajinu. Bylo by důležité jet do Jižního Súdánu – což nemyslím, že bude realizovatelné. Na programu je také cesta do obou částí Konga, kde se nevyvíjí dobře situace s Kabilou. Určitě pojedu do Indie a Bangladéše a do Kolumbie, pak pouze na jeden den do portugalské Fatimy a zvažuje se také cesta do Egypta. Kalendář je docela naplněný…

Die Zeit: Pokud tedy do Německa nezavítáte letos, je to hodně nepravděpodobné také v roce 2018?

Papež František: Nevím, ještě jsem na to nemyslel a nebylo nic naplánováno.

Die Zeit: Toho budou mnozí lidé v Německu litovat, až si to přečtou. Měl jste vidět předsedu Evangelické církve v Německu, Heinricha Bedforda-Strohma poté, co se s vámi setkal. Byl zcela uchvácen!

Papež František: Je to dobrý člověk. Má (přechází do němčiny) Feuer im Herzen (oheň v srdci).

Die Zeit: Tím jste mu složil velkou poklonu – příliš ohnivě na nás dosud nezapůsobil.

Papež František: Při našem osobním rozhovoru mluvil německy a já jsem mu řekl: „Langsam, bitte langsam“! (Pomalu, prosím, pomalu)

Die Zeit: Vy ale dobře rozumíte německy, ne?

Papež František: Když se mluví pomalu, daří se mi to, ale ohne Übung habe ich es verlernt (bez cviku jsem se to odnaučil).

Die Zeit: Přinesl jsem vám něco v němčině – překlad jedné modlitby sv. Františka z Assisi, je to jeho modlitba za pokoj. Mohu vám ji ukázat? Papež bere modlitbu do rukou a čte. Na jedné řádce se zastaví a ukáže na ni prstem: „Pane, pomoz mi, (…) abych netoužil po lásce, ale miloval“.

Papež František: To se mne dotýká a je to pro mne důležité. Mohu si to nechat? (dává si modlitbu do kapsy).

Die Zeit: Děkuji vám za rozhovor!

Papež František: Já vám děkuji a prosím o prominutí, jestli jsem nevyhověl vašemu očekávání.

Die Zeit: To si ale ani náhodou nemyslím.

Papež František: Modlete se za mne!

Přeložila Jana Gruberová

Další články z podrubriky Rozhovory, tiskovky

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
24.5.17 Papež oslovil děti z janovské pediatrie
13.5.17 Vztahy k FSSPX pro mne nejsou problémem vítězů či poražených
30.4.17 Komunikace by neměla vést k dezorientaci
13.4.17 Ukazování prstem se může proměnit v alibi
20.3.17 Františkův rok na Instagramu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež František v Janově

Abychom byli dobří křesťané, musíme si pamatovat svoje první setkání s Ježíšem

Základem misie je důvěrný vztah k Pánu, řekl papež Malým sestrám misionářkám

Papež jmenoval generálního vikáře římské diecéze

Sedmdesát svědků mučednictví o. Jacquese Hammela

Nový útok na křesťany v Egyptě

Ředitelka nemocnice: Ukázali jsme první dámě církev drahou papeži Františkovi

Janov očekává papeže Františka

Patriarcha Kirill věnoval papeži ikonu sv. Mikuláše

Biskup Farrell: František provádí skutečnou reformu církevní správy

Arcibiskup Pizzaballa: mezináboženský dialog se nesmí redukovat na slogany o míru

Papež: Kdo netrpí, asi ani nemá naději

 Nově na webu
Svatý otec: Ježíš v nás věří víc než my v sebe sama

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Politika posedlá nebem

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): O islámu, křesťanství a globalizaci

Rozhovory: Vztahy k FSSPX pro mne nejsou problémem vítězů či poražených

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv květen 17
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

Starší zprávy >

Náš tip

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konflitků

Růst víry v kněžském životě

Milosrdenství vyžaduje statečnost, vzdorujme teroru láskou