Nový portál Vatikánského rozhlasu

„Drazí mladí,
Děkuji, že jste tady. Tento večer je dvojím začátkem. Jednak začíná období příprav na synodu, jejímž tématem jsou mladí, víra a rozpoznávání povolání. Říkejme synoda o mládeži – to je srozumitelnější. A také druhý začátek, totiž cesty do Panamy. Je tady přítomný arcibiskup Panamy, kterého moc zdravím.

Slyšeli jsme evangelium, modlili jsme se, zpívali... přinesli jsme květiny Matce Boží... a nesli jsme kříž, který připutoval z Krakova a zítra bude předán mladým z Panamy. Z Krakova do Panamy. Mezitím však bude synoda. Synoda, z níž žádný mladý člověk nesmí být vyloučen. Někdo možná řekne: »Uděláme synodu pro mladé katolíky a také pro mladé, kteří patří do katolických sdružení, to bude silnější...«. Nikoli. Synoda je synodou pro mladé a synodou všech mladých! Mladí lidé jsou protagonisté. »A co mladí, kteří se považují za agnostiky?« - Pro ně také! - »A pro mladé, kteří mají vlažnou víru také?« - Také! - »A pro ty, kdo se od církve vzdálili?« - Ano. - »Také pro mladé ateisty – nevím, jestli se někdo takový vyskytne - Pro ně také?« - Ano. Toto je synoda mladých a my všichni vám chceme naslouchat. Každý mladý má druhým co říci, má co říci dospělým, má co říci kněžím, řeholnicím, biskupům i papežovi. (potlesk) Všichni potřebujeme naslouchat vám!

Připomeňme si trochu Krakov. Kříž nám jej připomene. Řekl jsem tam dvě věci, možná si je někdo pamatuje. Je nepěkné vidět mladého člověka, který je ve dvaceti důchodcem. To je nepěkné. A není ani pěkné vidět mladého, který žije na pohovce. Co říkáte? Ani mladí důchodci, ani mladí z pohovky. Mladí ať kráčejí, mladí z ulice, mladí, kteří jdou vpřed, jeden vedle druhého a hledí do budoucna.

Slyšeli jsme evangelium. Když se Marii dostane onoho daru, onoho tak obrovského povolání přinést nám Boží dar, jak praví evangelium, dozvěděla se přitom také o svojí starší příbuzné Alžbětě, která čekala děťátko, potřebovala pomoc a spěchala za ní, spěchala! Dnešní svět potřebuje mladé, kteří spěchají, neunaví se spěcháním, mladé, kteří jsou povoláni vnímat, že jim život nabízí poslání. Marie Lisa ve svém svědectví častokrát použila výraz „mladí na cestě“. Vyprávěla o sobě a svojí zkušenosti z cesty. Potřebujeme mladé na cestě. Svět se může změnit pouze tehdy, pokud jsou mladí na cestě. Dramatem tohoto světa a dnešních mladých je však to, že bývají skartováni. Nemají práci, nemají žádný ideál, chybí výchova, chybí integrace... mnozí mladí musejí utíkat, odcházet ze svojí vlasti... dnešní mládež – a je tvrdé to říci – je často odpadovým materiálem. A to nesmíme tolerovat! Musíme udělat tuto synodu , aby bylo řečeno »my mladí jsme tady a jdeme do Panamy. Jsme na cestě. Nechceme být pouhým odpadem! Máme, co dávat.« Přemýšlel jsem o tom, když mluvil Pompeo o svých zkušenostech a o tom, jak se dvakrát ve svém životě ocitl v krajní situaci, když se v osmi a osmnácti letech málem stal skartačním materiálem. A obstál! Byl s to povstat. Život, když se díváme k horizontu, jak řekla i Marie Lisa, nás vždycky překvapuje. Vždycky. Řekli to oba dva.

Jsme na cestě k synodě a k Panamě. Tato cesta je riskantní, ale pokud mladý člověk neriskuje, je starý. A my máme riskovat.
Maria Lisa řekla, že po přijetí svátosti biřmování se od církve vzdálila. Vy víte, že tady v Itálii se biřmování nazývá „svátost na rozloučenou“. ... Po biřmování se přestává chodit do kostela. Proč? Protože mnozí mladí nevědí, co dál. Maria Lisa se však nezastavila a stále šla. Občas temnými cestami beze světla, bez ideálů anebo s ideály, kterým dobře nerozuměla, ale nakonec to dokázala. I ona obstála. Vy mladí musíte v životě riskovat. Dnes musíte připravovat budoucnost. Budoucnost je ve vašich rukou.

Na synodě chce celá církev slyšet mladé. Co si myslí, co cítít, co chtějí, co kritizují a čeho litují. Všechno. Církev potřebuje více jara a jaro je období mládí.
Chtěl bych vás pobídnout k cestě na synodu, do Panamy, abyste se na ni vydali s radostí, s neklidem, beze strachu, bez ostychu a odvážně. Odvahy je zapotřebí... Snažte se čerpat krásu v maličkostech, jak řekl Pompeo. Chopit se každodenní krásy a nenechat si ji ujít. A děkovat za to, čím jsi. Jsem takový, děkuji! Častokrát v životě nemáme čas položit si otázku »Kým jsem?«. Můžeš se ptát, kým jsi, a celý život hledat, kým jsi. Zeptej se však: »Pro koho jsem?«, jak se uměla ptát Matka Boží. Pro koho jsem já, nikoli kdo jsem. To přijde potom.

Chtěl bych vám říci ještě jedno. Synoda není hovorna. Nebude to hovor o něčem hezkém, svátek, který skončí, a potom ciao a všechno zapomenu. Nikoli. Bude konkrétní. Život od vás i od nás žádá konkrétnost. V této tekuté kultuře je zapotřebí konkrétnosti a konkrétnost je naším povoláním.

Chtěl jsem číst tento napsaný text, ale nevím... (potlesk), jakmile jsem vás uviděl, vyslechl vaše svědectví, napadlo říci vám toto všechno.
Objevují se momenty, kdy nevíte nic, temné, nepěkné chvíle, ale i krásné, světlé... chtěl bych však zdůraznit jedno. My žijeme v přítomnosti. V mém věku jsme na odchodu, ne? (směje se). Kdo zaručuje život? Nikdo. Vy máte život před sebou. Život však po dnešních mladých požaduje poslání, církev pro ně žádá poslání a já bych vám chtěl dát následující úkol: až se vrátíte domů, mluvte se svými prarodiči. Dnes více než kdy jindy potřebujeme tento most dialogu prarodičů a mladých, starých a mladých. Prorok Joel ve 3. kapitole druhém verši pronáší proroctví: »starci budou mít věštecké sny, mladí budou prorokovat«, to znamená, že ponesou dál konkrétní věci. Toto je úkol, který vám dávám jménem církve: mluvte se starými lidmi. Někdo možná řekne: »Ale to je nuda. Říkají stále totéž...« - Nikoli. Naslouchej starým lidem. Mluv, ptej se. Umožni jim snít a z jejich snů potom čerpej, abys v tom proroctví pokračoval a konkretizoval ho. Toto je vaše dnešní mise. Toto je poslání, které od vás dnes církev chce.

Drazí mladí, buďte odvážní. Někdo namítne: »Ale, otče, já mám hřích, a často padám...«. Napadá mne jedna krásná horalská píseň: »Umění stoupat vzhůru nespočívá v tom, že se neupadne, nýbrž že se nezůstává ležet«. Vpřed. Padneš? Vstaň a jdi dál. Přemýšlej však o tom, o čem snil dědeček a babička a nech je mluvit. Čerpej z toho a stav most k budoucnosti. Toto je úkol a poslání, které vám dnes církev dává.

Děkuji za vaši odvahu. Do Panamy! Nevím, zda tam budu já, ale papež v Panamě bude a zeptá se vás: »Mluvili jste se starými lidmi? Převzali jste sny starců a přetvořili na konkrétní proroctví?« Toto je váš úkol. Pán ať vám žehná. Modlete se za mne a všichni se připravujme společně na synodu a na Panamu.
Děkuji.“

Další články z podrubriky Promluvy