Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Tváří v tvář složitým migračním pohybům působícím krizi dosavadních migračních politik a mezinárodních dohod, církev zůstává věrná svému poslání milovat Ježíše Krista zejména v nejubožejších a nejchudších, mezi něž jistě patří také migranti a uprchlíci – řekl papež František při dnešní audienci národních ředitelů sekcí pro migraci, kteří se v Římě účastní setkání organizovaného Radou Konference evropských episkopátů (CCEE).
Každá místní církev, která se ocitne na migrační trase, má podle svých vlastních možností projevovat mateřskou lásku těmto lidem a „sloužit Pánu v těchto členech jeho putujícího lidu“, dodal František a znovu předestřel svůj koncept bezvýhradné vstřícnosti vůči příchozím:

„Drazí bratři a sestry, neukrývám své obavy z projevů netolerance, diskriminace a xenofobie, s nimiž se setkáváme v různých oblastech Evropy. Motivovány jsou často nedůvěřivostí a obavou z jiného, odlišného a cizího. Ještě více mne znepokojuje smutné konstatování, že naše katolické komunity v Evropě nejsou prosty těchto obranných a odmítavých reakcí, které jsou ospravedlňovány blíže nespecifikovanou „morální povinností“ zachovat původní kulturní a náboženskou identitu.“

Podle slov římského biskupa se také církev rozšířila na všechny kontinenty díky „migraci misionářů, přesvědčených o univerzálnosti poselství o spáse v Ježíši Kristu“. Navzdory pokušením opevnit se v exklusivismu, která v dějinách nechyběla, Duch svatý nicméně pomáhal v minulosti stejně jako dnes k zachování postoje otevřené vstřícnosti, jež překonává každou bariéru.

„Při svém neustálém naslouchání evropským místním církvím, jsem postřehl hluboké rozpaky z masívního přílivu migrantů a uprchlíků. Tyto rozpaky je třeba vnímat a chápat ve světle historického okamžiku poznamenaného ekonomickou krizí, která zanechala hluboké rány. Tyto rozpaky ještě prohlubuje masivnost a skladba migračních proudů, zásadní nepřipravenost hostících společností a nepřiměřené politiky na národní i unijní úrovni. Tyto rozpaky však rovněž poukazují na limity procesů evropského sjednocování, na překážky, s nimiž se musí konfrontovat konkrétní aplikace univerzality lidských práv, na zdi, na něž naráží integrální humanismus, který představuje jeden z nejkrásnějších plodů evropské civilizace. Pro křesťany je toto všechno třeba interpretovat mimo rámec sekulárního imanentismu, v logice ústředního postavení lidské bytosti, která je Bohem stvořena jako jedinečná a neopakovatelná.“

Příchod „tolika bratří a sester ve víře“ zvažuje papež také z eklesiologického hlediska jako příležitost, v níž se evropským církvím nabízí šance „plně uskutečňovat vlastní katolicitu“ a z misijního hlediska jako příležitost ke svědectví a hlásání evangelia, aniž by bylo nutné vzdálit se ze svého domova:

„V posledních letech bylo mnoho evropských místních církví obohaceno přítomností katolických migrantů, kteří s sebou přinesli svou zbožnost a své liturgické a apoštolské nadšení. (...) Setkání s migranty a uprchlíky jiných vyznání a náboženství je plodnou půdou pro rozvoj upřímného ekumenického a mezináboženského dialogu.“

Papež František v závěru připomněl své poselství pro Světový den migrantů a uprchlíků, v němž shrnuje pastorační odpověď na současnou migrační problematiku do čtveřice sloves: přijímat, chránit, podporovat a integrovat, a dále dvacet bodů vypracovaných vatikánskou Sekcí pro migranty a uprchlíky, činnou v rámci Úřadu pro integrální lidský rozvoj, které mají sloužit jako směrnice pro další pastorační činnost ve vztahu k této kategorii potřebných i jako opora pro dialog s jednotlivými místními vládami zejména v souvislosti s Globálními úmluvami, které chce mezinárodní komunita schválit do konce roku 2018.
„Kéž je váš hlas vždy pohotový a prorocký, a zejména ať mu předchází koherentní práce, inspirovaná principy křesťanského učení,“ končil papež promluvu k národním představitelům sekcí pro migranty evropských biskupských konferencí.

(job)