Rádio Vaticana

?Je to ironické, že 60 let po holokaustu ? právě když mezi fundamentalistickými muslimy řádí virulentní antisemitismus a který rychle roste i mezi sekularizovanými Evropany ? se pokrokářská média na Západě snaží obviňovat Pia XII. (a celou katolickou církev) z antisemitismu?. Těmito slovy začíná kniha ?The Myth of Hitler´s Pope (= Mýtus Hitlerova papeže), kterou napsal americký rabín David Dalin; vyšla 25.7.2005 a vydalo ji nakladatelství Regnery Publishing Inc. Náramně dokumentované dílo, v němž čelný představitel americké židovské konservativní komunity dokazuje bezdůvodnost ?černé legendy?, která se více než 40 let vznáší nad postavou papeže Pacelliho.

Dalin má za to, že boj o ?dobré jméno Pia XII.? je ?jednou z nejdůležitějších dějepisných bitev kulturní války? a pranýřuje ?existenci levičácké intelektuální třídy?, která prostřednictvím těchto obžalob, chce očerňovat nejen ?tradiční katolicismus, nýbrž také křesťanství a židovství?.

V sedmi hutných kapitolách tento americký rabín rozdrtí na kousky velkou část novinářských článků proti Pacellimu, jež se objevily za posledních deset let a dokazuje jejich bezdůvodnost, záměrné falšování a především existenci negativního předsudku, který se snaží ?zapomínat?, házet do koše nebo minimalizovat všechna svědectví ve prospěch papeže, který stanul v čele církve těsně před 2. světovou válkou. Ponechejme stranou tyto polemiky s pesimistickým vědomím, že i ta nejfalešnější obvinění, a nehorázné pomluvy - ve stylu Daniela Goldhagena ? najdou vždy rozsáhlý prostor v mezinárodním i českém tisku, zatímco všechna bádání, která je vyvracejí, i ta nejvíce dokumentovaná a prohloubená, budou pohrdlivě označována za ?obrany Pia XII. s taseným mečem?.

Zastavme se naopak u několika míst Dalinovy knihy (s neskrývaným přáním, aby se brzo objevila v českém překladu na českém a moravském knižním trhu), které se týkají chování Pia XII. k židům. Po členitém historickém exkursu, v němž rabín Dalin uvádí, jak celá historie vztahu papežů k židovství je posázena stíny a politováníhodnými epizodami, začne vyprávět o přátelství, které navázal Eugenio Pacelli jako student s Guidem Mendesem, jedním římským židem, který se později stal světoznámým lékařem-vědcem. ?Pacelli, píše americký rabín, byl prvním papežem, který se ve svém mládí účastnil večeře ?šabatu? v hebrejském domě, a který diskutoval o hebrejské teologii v neformálních setkáních s předními členy římské hebrejské komunity?. A sám Mendes vzpomíná, že "se Pacelli stal přítelem hebrejských spolužáků na předním gymnasiu Římského kolegia, že se příznivě vyjadřoval o hebrejské víře a kultuře, že často navštěvoval jejich dům a vypůjčoval si knihy o hebrejské filozofii a teologii z rodinné knihovny?.

David Dalin pak upoutává pozornost na důležité prohlášení, v němž papež Benedikt XV. v roce 1915, odsoudil antisemitské pogromy v Polsku; o veřejný zákrok jej tehdy požádal Americké hebrejský kongres, když tam vybuchlo hromadné násilí proti židům. Toto zapomenuté odsouzení, první ve XX. století připomínalo všem, že ?všichni lidé jsou bratři? a důrazně tvrdilo, že tento přirozený zákon musí být zachováván i vůči synům Izraele?. Pochopiteleně, o tom všem není ani stopy v knihách, článcích či televizních pořadech, které obžalovávají Pia XII. a katolickou církev z antisemitismu, pranýřuje David Dalin, který zdůrazňuje úlohu mladého monsignora Pacelliho, který byl v době ponitfikátu Benedikta XV. úzkým spolupracovníkem kardinála státního sekretáře Pietro Gasparriho. Předseda Amerického hebrejského kongresu Cyrus Adler během návštěvy Říma v roce 1917 se setkal s monsignorem Pacellim a zůstal mile překvapený ?jeho velkými znalostmi a zkušeností?. V rozhovoru pak - referoval Adler, budoucí papež projevil svou zásadní opozici ?k náboženskému pronásledování a k diskriminacím?. A ještě , připomíná Dalin, když se Pacelli stal kardinálem státním sekretářem, během své návštěvy Spojených států zasáhl, aby byl ?propuštěn? ze své funkce rozhlasového komentátora katolický kněz P. Charles Coughlin, který ve svých pořadech projevoval protižidovské nálady.

To jsou málo známé epizody, které přispívají k osvětlení iniciativ ve prospěch pronásledovaných Židů, jež rozvine v letech úděsného nacistického ?konečného řešení?. Dalin ve své knize vyvrací tezi o ?mlčícím papeži?, cituje zákroky, a dokumenty, v nichž Pius XII. projevil svůj odpor vůči nacistické ideologii a jeho odsouzení deportací z rasových důvodů. Nato s velmi bohatou dokumentací a přečetnými svědectvími poukazuje na náramný, téměř nedohledný počet zákroků tohoto lživě napadaného Petrova nástupce pro záchranu Židů.

?Nebylo v Evropě, okupované nacisty jiné místo ? píše americký rabín, kde bylo tolik Židů zachráněno a chráněno jako v Castelgandolfu (letním sídle Pia XII.). ?Dnes šedesát let po holokastu by bylo nutné, aby bylo všeobecně uznáno, že ?Pius XII. byl opravdovým přítelem hebrejského národa (jak ho také sám Hitler z toho obviňoval!) a že zachránil více životů pronásledovaných Hebrejů než to udělala kterákoliv jiná osoba, včetně Raoul Wallenberga a Oskara Schindlera, mužů, kteří jsou často a právem považováni za hrdiny ve svých záchranných akcích?.

Kvůli tomu americký rabín navrhuje, aby papeži Pacellimu bylo dáno izraelské čestné uznání ?Spravedlivý? v památníku Yad Vashem v Jeruzalémě. Je to závěr historika na základě dokumentů. Je to závěr rabína o postavě jednoho z největší přátel pronásledovaných Židů, ale těžko se mu podaří odstranit nánosy čtyřicetiletých lavin pomluv, předsudků, očerňování a sensacechtivého falšování, včetně zneužití dramatického umění. Sám Bůh se postará o očištění jména svého věrného služebníka Eugenia Pacelliho. Možná, že se dočkáme jeho blahořečení a ne-li, pak vše uvidíme v Božím světle při Posledním soudu.

Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky