Pod názvem Barevný svět proběhl dnes, v den patronky misií sv. Terezie z Lisieux, ve farnosti Dolní Němčí na Jižní Moravě u Uherského Brodu, misijní den. Tentokrát ovšem nebyl zorganizován takříkajíc shora, ale přímo z iniciativy místní farnosti, pochvaluje si šéf Papežských misijních děl, páter Jiří Šlégr.
Tento misijní den dětí není ani celostátní ani diecézní, ale přišli s tímto nápadem lidé z farnosti Dolní Němčí, Horní Němčí a okolí. V podstatě tento den začal po 13.00 hodině tím, že jsme se pomodlili, zapálil se oheň jako symbol života, symbol Ducha svatého, symbol modlitby. Děti měly hezky připravené modlitby, své poselství, které vycházelo z literární soutěže. Součástí tohoto dne byla i beseda a já si myslím, že to byl velice hezký nápad. Mě to vlastně nestáhlo nic jiného než tam přijet a podívat se, jak to všechno hezky připravili.
Odkud se vzal nápad zorganizovat misijní den ve farnosti? Mluví jedna z organizátorek, paní Marie Križalkovičová:
Vlastně už víc než před rokem, když byl v televizi jeden krásný humanitární program. Napadlo mě, že v televizi se hodně mluví o humanitárních projektech velkých, celosvětových, ale dost málo se mluví o našich katolických, vůbec křesťanských misionářích ve světě, kterých je určitě nepoměrné množství oproti jenom humanitárním pracovníkům.
Já jsem měla možnost být půl roku v Africe a sama jsem se tam s tím setkala, takže mě trošku mrzí, že se ve velkých sdělovacích prostředcích mluví převážně o těch humanitárních pracovnících a na naše misionáře se zapomene, a přitom tam stráví celý život, obětují celý život pro cizí lidi, pro tu zemi.
Co pro vás znamenala půlroční zkušenost z Afriky. Co jste si odtud odvezla?
Pracovala jsem ve Středoafrické republice na stanici, kterou mají karmelitáni a kteří teď jsou i v Praze u Pražského Jezulátka. Pracovala jsem tam jako zdravotní sestra ve státní nemocnici. Byl to opravdu moc krásný půlrok, myslím si že velice naplněný, člověk na to už nikdy nezapomene. Ta Afrika a radost lidí se kterýma jsem se tam setkala mi zůstanou v srdci navždy. To, že tam žijí lidé spokojení s méně věcma než máme my. Opravdu, pro mě byl velice hluboký zážitek poznávat ty naše misionáře, kteří tam pracují třeba 40 le, a obětují se pro tu zem, ale o tom se užn nikde nemluví. Tak jsme si s manželem řekli, že by bylo fajn uspořádat nějaký den tady v naší farnosti a okolí, seznamovat více lidi s misijním, křesťanským světem, aby věděli, že i naše církev se stará a že je tam opravdu hodně lidí. Ale začínat se musí od dětí. Proto je nejvíce oslovilo papežské misijní dílo a vznikl tak vlastně dětský den, který je jak pro děti tak pro dospělé.
Co by si děti měly odnést z takového misijního dne?
Já bych chtěla, aby si odnesly pěkný zážitek, radost z her, ale zároveň to světýlko, které jim zastíví v srdci, když náhodou uvidí někoho v nouzi, aby si toho dokázaly víc všímat, aby byly citlivější, vnímavější, otevřenější, a potom oni sami se mohly do toho všeho zapojit, aby mohly pomáhat nejenom lidem ve světě, úplně pryč, někde v Africe, ale i tady, protože misije jsou i u nás.
odeslat článek
vytisknout článek
