1. Každý týden liturgie nešpor předkládá modlící se církvi slavný hymnus z úvodu listu Efezanům, který jsme právě vyslechli. Patří ke druhu berakot, to je ?požehnání?, jež se objevují už ve Starém zákonu a které se dále rozšíří v židovské tradici. Jde tedy o stálou řadu chval, které se vznáší k Bohu, jenž je v křesťanské víře veleben jako ?Otec našeho Pána Ježíše Krista?.
Právě proto je v naší hymnické chvále ohniskem postava Krista, v němž se zjevuje a naplňuje dílo Boha Otce. Tři hlavní slovesa tohoto dlouhého a sevřeného chvalozpěvu nás totiž vedou vždycky k Synovi.
2. Bůh ?si nás vyvolil v něm? (Ef 1,4): je naším povoláním ke svatosti a k adoptivnímu synovství a tedy k bratrství s Kristem (v. 5) dílo, které zapadá do velkého spásonosného božského plánu, ?aby se vzdávala chvála božské dobrotivosti? Otce, kterou apoštol s pohnutím kontempluje.
Druhé sloveso po onom vyvolení (?vyvolil si nás?) označuje dar milosti: ?Obdařil nás milostí ve svém milovaném Synu? (ttž). V řeckém textu máme dvakrát týž kořen charis a eacharitosen aby se zdůraznila nezištnost božské iniciativy, která předchází každou lidskou odpověď. Milost, kterou nám Otec dává v jednorozeném Synu a tedy zjevení jeho lásky, která nás obklopuje a přeměňuje.
3. A hle, třetí základní sloveso Pavlova chvalozpěvu: jeho předmětem je stále Boží milost, kterou ?nám tak bohatě projevil? (v. 8). Jsme tedy před slovesem plnosti, mohli bychom říci podle jeho původního znění ? přemíry darování bez hranic a výhrad. Tak dospíváme do nekonečné a slavné hlubiny Božího tajesmtví, otevřeného a zjeveného skrze milost tomu, kdo byl povolán milostí a láskou, neboť tohoto zjevení nelze dosáhnout pouhou inteligencí nebo lidskými schopnostmi. ?To, co oko nevidělo,co ucho neslyšelo a naš člověk nikdy nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kteří ho milují. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha; Duch totiž zkoumá všechno i hlubiny Boží? (1 Kor 2,9-10).
4. ?Tajemství božské vůle? má střed, který je určen, aby koordinoval všechno bytí a celé dějiny. tímže je vede k plnosti, jakou chtěl Bůh ?plán sjednotit v Kristu vše? (Ef 1,10). V tomto ?plánu, řecky oikonomia, neboli v tomto harmonickém plánu architektury bytí a existence, se zvedá Kristus hlava těla církve, ale také osa, která sjednocuje v sobě ?vše, co je na nebi i na zemi?. Rozptýlení a hranice jsou překonány a rýsuje se ona ?plnost?, jež je pravým cílem plánu, který Boží vůle předem stanovila již od počátku (stvoření). Stojíme tedy před velkolepou freskou dějin stvoření a spásy, které bychom chtěli nyní meditovat a prohloubit prostřednictvím slov sv. Ireneje, který na některých mistrovských stránkách svého pojednání ?Proti herezím? rozvíjel členitou úvahu právě o sjednocení a obnovení vykonaném Kristem.
5. Křesťanská víra, tvrdí Irenej, uznává, že ?je pouze jeden Bůh Otec a jeden Kristus Ježíš, náš Pán, který prošel celou ekonomií a sjednotil v sobě vše, co existuje. Mezi všemi věcmi je také člověk, výtvor Boha. A tedy obnovil a sjednotil také člověka v sobě samém, tím, že se stal viditelný On, který je neviditelný, pochopitelný On, který je nepochopitelný, a člověkem On, který je Slovo? (3, 16, 6: Giá e non ancora, CCCXX, Milano 1979. str 268).
Kvůli tomu ?se Boží Slovo stalo člověkem skutečně a ne zdánlivě, protože pak by jeho dílo nebylo opravdové?. Naopak byl tím, čím se jevil: Bůh, který obnovuje v sobě svého starobylého tvora, jímž je člověk, aby zabil hřích, zničil smrt a oživil člověka. Kvůli tomu jsou jeho díla pravá? (3, 18, 7: ttž str 277-278).
Přeložil Josef Koláček, SJ
Další články z podrubriky Generální audience
odeslat článek
vytisknout článek
