Nový portál Vatikánského rozhlasu

?Teologie těla? představuje ?časovanou bombou pro třetí tisíciletí?. Tak charakterizuje George Weigle, autor rozsáhlého životopisu Jana Pavla II., soubor 130 katechezí, které papež pronesl při středečních generálních audiencích. V těchto dnech se kniha dostává k českému čtenáři.

Víra křesťanů je víra, která plně zhodnocuje tělo. Věříme v Boha, který je stvořitelem těla; věříme ve Slovo, které se stalo tělem; věříme ve vzkříšení těla. Základní linií papežových úvah je návrat na samotný práh lidské historie. Tam objevujeme to, co Stvořitel vtiskl do svého díla. Na základě několika klíčových biblických textů se pak Jan Pavel II. zamýšlí nad ?snubním? významem lidského těla, který může být vyjádřen jak v manželství, tak v panenství pro Boží království. Ukazuje, že společenství osob v manželství zpřítomňuje v tomto světě tajemství vnitřního života společenství Osob Trojice.

Dějiny církve nás poučují, že propojení těla a ducha ne vždy je pro člověka snadno pochopitelné. Setkáváme se proto s mnoha falešnými představami o lidské lásce, o manželství, o rodině. K pomýleným názorům ve společnosti je třeba přidat i ty, které se vyskytovaly a někdy přežívají v církvi až dodnes. Díky manichejským bludům se setkáváme s nedoceněním lidského těla a lidské lásky. Různé puritánské proudy se dívaly na lidské tělo jako na něco nečistého. Dochází tak k rozdělení života s Bohem a života manželské intimity. Výsledkem je život v určitém pokrytectví a dojem, že církev sexualitu odmítá nebo že do ní nepatřičně zasahuje.

Průlom v učení církve zahájený II. vatikánským koncilem a práce Jana Pavla II. na tomto poli jsou dostatečným předpokladem k překonání všeho, co dříve nebylo úplně pochopeno. Toto nové vnímání přináší pro věřící velkou odpovědnost. Je na nich, aby se je snažili proniknout a hledali vhodná slova, jak předávat Boží pravdu o člověku druhým lidem, zvláště mladým.

Nedávno přišel do redakce časopisu IN! email, který komentoval článek vybízející k předmanželské zdrženlivosti. Autorka psala: ?Pocházím z rodiny, která chodí do kostela, ale nikdy jsme o takovýchto záležitostech nemluvili, a tak jsem se vždycky ztotožňovala s názory vrstevnic, proto si myslím, že sex až po svatbě je dost nepředstavitelný. Ráda bych si to představila, ale neznám nikoho, u koho by to tak fungovalo. Pokud mě umíte přesvědčit o opaku, zkuste to.?

Zmíněné děvče je typickým zástupcem nové generace: na jedné straně slabé, ale zároveň ochotné jít za vysokými ideály. Tak jako mnozí, ani ona zatím nenašla nikoho, kdo by jí dodal odvahu, ukázal pozitivní příklad, vhodně vysvětlil postoj víry. Je to hřích nás křesťanů spočívající v nedostatku odvahy zvěstovat evangelium života. Jestliže církev dokáže o sexualitě a manželské lásce říci tolik hlubokého a pozitivního, což sice není snadné, ale vede k plnému lidství, proč pak hlasatelé evangelia o této oblasti mlčí?

?Teologie těla? Jana Pavla II. se zrodila z hluboké biblické meditace a z častého doprovázení a naslouchání mladým lidem, snoubencům a manželům. Od nich se učil, když poslouchal jejich příběhy, bolesti i radosti. Své zkušenosti a teologické znalosti pak uplatnil při psaní knihy ?Láska a odpovědnost?. Ta vyšla dva roky před zahájením II. vatikánského koncilu a byla předznamenáním nové vize - hlubšího pochopení manželské lásky ve všech jejích odstínech. Její čas měl však teprve přijít. V roce 1968 Pavel VI. vydal encykliku o správném řádu předávání života ?Humanae vitae?. Biskup Wojtyla pokračoval ve svých úvahách. Na konkláve v Sixtinské kapli, které zvolilo Jana Pavla I., pracoval na textu knihy o manželství. Nikdy ji však nevydal. Své poznámky použil jako podklad středečních katechezí v prvních létech svého pontifikátu od září 1979 do listopadu 1984. Bylo to v době biskupského synodu o manželství a rodině. Exhortace ?Familiaris consortio?, která byla jejím plodem, přinesla i nejednu myšlenku papeže samotného. Jeho oblíbené téma rodiny pak vystoupilo do popředí i v roce 1994, kdy byl publikován papežův ?Dopis rodinám?.

V této souvislosti je vhodné připomenout, že ve stejné linii jednal papež při obnově fresek v Sixtinské kapli. Na jeho žádost byly odstraněny části oděvů, které zakrývaly původní Michelangelovu nahotu postav a byly přimalovány v pozdějších dobách.

Zaujetí Jana Pavla pro člověka zajímavě komentuje kardinál Tomáš Špidlík v úvodu vydávané knihy: ?Starozákonní Židé našli Boha uvažováním o svých dějinách, Řekové objevovali Boží velikost ve vesmíru, slovanské národy však v člověku. Jan Pavel II. je v tomto smyslu opravdovým Slovanem. Už jeho první encyklika je o důstojnosti člověka. Po dobu celého svého pontifikátu se stále vracel k tomu, aby hájil smysl lidského života ve všech jeho fázích.?

Služba člověku sebou vždy nese i službu lidské lásce. V pastoraci mládeže a rodin je rozhodující předložit evangelium života, nabídnout argumentaci pro Boží zákon a ukázat jeho krásu. Tomu se učíme. Abychom snadněji splnili svůj úkol, Sekce pro mládež ČBK se ve spolupráci s nakladatelstvím Paulínky ujala náročného úkolu nabídnout ?Teologii těla? českému čtenáři. Překladu se ujal P. Josef Koláček TJ a spolupracovalo na něm mnoho dalších odborníků.

Karel Skočovský, jenž pracoval na závěrečných korekturách knihy, píše: ?Četba katechezí Jana Pavla II. tak trochu připomíná lovení perel na dně moře. Čas od času potřebujete vyplout na hladinu, abyste nabrali dech, abyste načerpali sílu znova se ponořit za tím fascinujícím leskem, který jste zahlédli v tichu hlubiny.?

Popřejme všem a především těm, kdo jsou zapojeni v pastoraci mládeže a rodin, aby se nechali inspirovat, a tak snadněji nacházeli způsob, jak hovořit s druhými lidmi o lidské lásce a manželství. Právem to od nás vyžadují.

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"